HP Pavilion dv5-1270: multimediální univerzál

Vnější zpracování

Hewlett-Packard mluví o designu ve stylu tekutého kovu, na což se nyní zaměříme a nejen na to. Jedná se o další model, kde hrají prim lesklé a zrcadlové povrchy. Víko displeje má tmavě šedou barvu a čtverečkovanou texturu, v níž se ve slunečním světle sem tam duhově lesknou malé částečky, což ale není přehnané a jeho tuhost je příkladná - nijak moc se neprohýbá ani pod silnějším tlakem. Elegantní vzhled pak podtrhují zaoblené okraje jinak rovného povrchu a v jednom rohu pak máme menší logo HP (u zapnutého počítače je bíle podsvícené) se spodním nápisem HP Pavilion Entertainment PC. Přímo na okraji naproti pak máme tři piktogramy znázorňující stav počítače, napájení a pevný disk. Samotné LED jsou však umístěny až v dolní základně.
Pokud obrátíme notebook vzhůru nohama, které má celkem čtyři gumové, objeví se matný černý plech s drsným povrchem. V zadní části vidíme zandanou baterii a napravo od ní se nachází systém chlazení. Jeho dva výdechy nejsou vyvedeny klasicky do hran přístroje, ale nachází se ve zkoseném okraji spodní části, takže na postel tento notebook určitě nepatří, protože by se mohl doslova uvařit.
Vedle toho tu máme také tři odšroubovatelné panely, pod nimiž najdeme klasicky pevný disk, pozice paměťových modulů SO-DIMM (obě zabrané) a zcela vepředu je čtvercový panel zakrývající Bluetooth modul a baterii. Veškeré průduchy, jimiž bude dovnitř proudit vzduch, byly také doplněny o tenké jemně děrované fólie, jež zachytí alespoň ty větší částečky prachu.

Nyní přichází čas se zaměřit na porty, konektory a podobné prvky, pro něž jsou vyhrazeny boční části a také předek notebooku. Vlevo i vpravo se setkáke se stříbrně lesklým plastem, jehož úzký pruh se ostatně ukáže i vepředu.
Pravá hrana se uvede především DVD mechanikou s obtížně nahmatatelným tlačítkem. To by tak mohlo více vykukovat nad okolní povrch. Dále to je dvojice portů USB 2.0, malý kulatý anténní konektor, dále záslepka, kde by mohl být případně umístěn port RJ-11 modemu, jenž zde chybí, pak tu je otvor pro zámky Kensington a nakonec velký napájecí konektor.
Daleko více je zaplněná levá část přístroje. Nejdříve je to slot Express Card pro 34mm i 54mm karty opatřený záslepkou, pod ním čtečka karet 5 v 1 (přečte média Secure Digital, MultiMedia, Memory Stick, Memory Stick Pro a xD Picture) s malou LED vedle a pak už jsou porty v jedné řadě: malý port rozhraní IEEE1394 FireWire, USB 2.0, další USB 2.0 kombinovaný s eSATA, HDMI, RJ-45 pro Ethernet, speciální port pro připojení k dokovací stanici a pak je to povinný D-Sub s analogovým výstupem obrazového signálu.
Přední hrana Pavilionu disponuje především vpravo umístěnými audio porty, kde objevíme jeden vstup pro mikrofon, ale hlavně dva zvukové výstupy. Hned vedle máme také IR čidlo pro dálkové ovladače. Na opačné straně to pak jsou tři již zmíněné hranaté led - Power, napájení a pevný disk.
Pokud notebook obrátíme, objeví se dlouhý kloub displeje zasazený do základny, kde na nás již koukají postranní perforované panely se stříbrnou barvou. Ty si hned ukážeme podrobněji, až si displej otevřeme.

Vnitřek notebooku

Už asi nikoho nemůže překvapit, že displej drží na místě jen vlastní vůlí a nefixuje ho žádná západka. Pro zaklesnutí prstů je tu místa dost a co se týče maximálního úhlu otevření, ten je na dnešní poměry standardní - cca 135 °. Klouby kladou na jednu stranu celkem tuhý odpor, ale na druhou stranu se displej dokáže ve své poloze celkem dlouho klepat, což může vadit při práci s notebookem na klíně, nebo když je položen na jen trošku nestabilním podkladu.
Na zpracování samotného displeje se mi zamlouvalo, že je celý zakryt i s okraji leštěným panelem, což jednak vypadá dobře a také nebudeme muset občas z prostoru mezi rámečkem a ním nic lovit. Spára tu sice je, ale až na samotném okraji a navíc je dobře slícovaná. Aby se povrch neopíral o základnu, tak je opatřen čtyřmi dlouhými a úzkými gumovými podložkami a pak už tu jsou jen dvě dominanty - nahoře stříbrným kolečkem ohraničené oko HP Webcam a dole malé logo výrobce.
A nyní samotná základna. Pod kloubem to vypadá, jako by tam bylo pouze tlačítko Power na levé straně, ale zbytek dotykových tlačítek se objeví ihned po zapnutí počítače. Hned vedle je to ve tvaru zatržítka tlačítko Mediasmart, jež spustí stejnojmenný software, pak je to funkce pro ztišení zvuku (po aktivaci změní barvu z bílé na červenou) a následuje stupnice hlasitosti, kterou lze používat dvěma způsoby. Jednak můžeme jednoduše držet jeden z konců, přičemž se zvuk ztišuje, či zesiluje, nebo můžete po stupnici prsty přejíždět. Změna hlasitosti se pak objeví pomocí OSD. A pak už to jsou jen tlačítka pro přehrávání multimédií a nakonec aktivátor bezdrátových rozhraní.
Okolní plast je jemně děrovaný, protože má pod sebou na jistém místě reproduktory Altec Lansing, což Hewlett-Packard neopomíná připomenout příslušným nápisem a připomíná také přítomnost SRS Premium Sound.
Klávesnice sice nevyužívá veškerý možný prostor, ale přesto jsou její klávesy rozměrné, což dovolí komfortní psaní. Vyhrazen je pro ni obdélník se zakulacenými rohy, dočkáme se velkého Enteru, dlouhého Backspace a také směrových šipek hmatovně oddělených od zbytku kláves. Na její pevnost si také nelze stěžovat, takže jdeme dále.
Dole je klasicky umístěn uprostřed touchpad se dvěma tlačítky, zvýrazněným prostorem pro scrollování a horním tlačítkem pro jeho okamžitou deaktivaci. Jeho povrch mě zpočátku mírně řečeno naštval. Je totiž zrcadlově lesklý, takže i hladký a vy sami si můžete na nejbližší skleněné tabulce vyzkoušet, jak se s ním asi bude pracovat. To se naštěstí po chvíli trošku zlepší díky tomu, že se zamastí, ale stále mi takové zpracování připadá nanejvýš nešťastné.

Naopak jako vhodný nápad mi přišlo umístění čtečky otisků prstů do pravého rohu místo jejího vecpání mezi dvojici tlačítek touchpadu, jako tomu často bývá zvykem.
A nakonec se v této kapitole podíváme pod ony tři panely. Ten nejmenší má pod sebou dva SO-DIMM sloty zabrané 2GB moduly DDR2 od Micronu, čtvercový skrývá baterii a přišroubovaný modul Bluetooth a nakonec tu je pevný disk. Když se na něj zadíváme přímo, objevíme v jeho rozích gumové chrániče zmírňující otřesy a pokud jej vyndáme, pak se vespod objeví WiFi modul 802.11b/g od firmy Atheros. Pomocí příslušného šroubku lze také uvolnit a vysunout optickou mechaniku, ale celkově se mi panel nepodařilo sejmout. Tak to bychom měli a nyní podrobněji k hlavním hardwarovým komponentám.