HP Pavilion dv5-1270: multimediální univerzál

LCD

Jako LCD se zde uplatní širokoúhlý panel s úhlopříčkou 15,4 palců a rozlišením WXGA - 1280 x 800 pixelů. To je dnes asi nejvíce běžný panel, ovšem HP k němu přidává přízviska High-Definition AG s technologií BrightView Infinity. Dnes snad ale každý výrobce si přidává k označení LCD panelů u svých notebooků nějaký ten název nabízené technologie, takže jenom kvůli tomuto si do kalhot necvrnkneme.
Takové postarší Lenovo řady N200 využívá stejně velký panel se stejným rozlišením a také má lesklý povrch, takže je můžeme dobře porovnat. A co mi osobně připadlo u Lenova lepší, bylo podání barev, které byly o poznání sytější. Ovšem s pozorovacími úhly světlejších na tom byl o něco lepší zase HP Pavilion, tedy především při pohledu zespoda. Barvy se tolik neslévají dohromady a více si zachovávají přechody, ovšem pokud se díváme třeba na film, kde jsou tmavější scény, tak ty se velmi brzy invertují, což u multimediálního přístroje vadí o to více. Také si dole povšimněte jak se bílá barva (po stranách barevných přechodů) mění v modrou.
Ostatně ale samozřejmě kvůli vyšší odrazivosti lesklé obrazovky se zvyšujícím se odklonem od přímého úhlu pohledu znatelně klesá kontrast, barvy blednou a více vyniknou zrcadlící se předměty. Obrazovka se však dokáže slušně podsvítit a také je možné ji nechat znatelně pohasnout, ale s tím nepříjemně klesá kontrast.
Jinými slovy, jde o klasický notebookový LCD panel, jaký má dnes kdejaký model.

Webkamera

Hewlett-Packard o integrované webkameře mluví jednoduše jako o HP Pavilion Webcam a neuvádí u ní ani to, jaké má tato kamerka rozlišení. To zjistíme až z aplikace HP Media Smart, jež nám nabídne rozlišení videa 640 x 480, takže asi půjde o 300000 pixelů.
Nedočkáme se tedy žádných megapixelů, ovšem to nám bohatě vynahradí kvalita snímaného obrazu. Ten je velmi ostrý, nerozpadají se na něm hrany předmětů a i při nižším osvícení nám zprostředkuje barevný, nezašumněný a dostatečně rychlý obraz s téměř nulovým zpožděním.

Software pak dovolí do něj dosadit různé animované rámečky, použít avatary, když budeme chtít soukromí a nebo pomocí filtrů a zkreslení je možné obraz různě deformovat. S kamerou jsem tedy byl velmi spokojen.

Zvuk

Zvuk můžeme na tomto počítači poslouchat na integrovaných reproduktorech Altec Lansing, ale lze využít také dva konektory Line-Out, jeden mikrofonní a také přenos audia přes konektor HDMI. Funkce SRS Premium pak dokáže upravovat intenzitu basů, snažit se o jeho virtutální rozprostření, ovšem vše je při použití palubních reproduktorů limitováno jejich kvalitou.


Dá se říci, že oproti běžným řešením má tento notebook celkem hlasitý projev, jenž bude stačit na filmy, ovšem na hudbu již tolik ne. Je z něj totiž slyšet nedostatečné prokreslení a zvláště nízké tóny znějí notně plastově, takže oproti zvukovému systému takové moderní Toshiby Qosmio X300 je to zde o poznání slabší. Ovšem co můžeme čekat, když zmíněná Toshiba využívá čtyři reproduktory a jeden subwoofer. Proto se dá zvuk Pavilionu označit za stále nadprůměrný, takže se tento notebook za něj nijak nemusí stydět.

Ergonomie

A je tu poslední téma této kapitoly - ergonomie. Začneme porty a vůbec ovládacími prvky, kam zařadíme i mechaniku. Ta je umístěna standardně v pravé hraně přístroje a za sebou má především dva konektory USB 2.0 a také napájecí port. Konektor jdoucí z adaptéru by měl být ale v takovém případě dle mého názoru zahnutý, aby jako zde nevyčuhoval a nezabíral dalších skoro pět centimetrů místa.
Další dvojici USB 2.0 najdeme vlevo včetně dalších důležitých konektorů. Zde mohl výrobce na horní straně základny přidat jasně viditelné popisky a piktogramy, abychom se mohli snadno orientovat. Jenže ony popisky jsou umístěny ze stran, kde jsou však poněkud zbytečné. Jinak audio konektory máme na přední straně, ale naštěstí ne přímo před touchpadem, ale neškodně až u pravého okraje, kde snad nikomu nebudou koukající kabely vadit.

Klávesnice tohoto Pavilionu je zpracována dobře. Nabízí se zde velká plocha jednotlivých kláves, hmatově oddělené šipky, střed pole se nijak nepříjemně neprohýbá a celkově se s ní dobře pracuje. Zde tedy nemám výhrad, ale zato touchpad mi neimponuje ani trošku. Zapuštěn je celkem výrazně pod okolní povrch, s nímž má společnou nejen barvu, ale také pocit při dotyku. Nejsem však zastánce toho, aby nám prst na touchpadu drhnul a špatně klouzal, protože pak je práce s takovým ukazovacím zařízením spíše utrpení a nemohu si představit, že by toto někomu vyhovovalo. Po nějaké době používání se však povrch trošku zamastí a prsty kloužou lépe, jenomže k ideálnímu stavu to má stále daleko. Tlačítka se jinak mačkala docela příjemně a jejich odpor byl stejný, ať jsem je mačkal v jejich středu, nebo na koncích.

Hewlett-Packard zde také využívá dotyková tlačítka, jejichž výhodou je moderní vzhled a odolnost proti nečistotám, ale na druhou stranu má uživatel mizernou hmatovou odezvu a pokud budete chtít třeba prsty setřít prach a přejedete po nich, můžete si tak snadno vypnout přehrávání médií, změnit nastavení hluku, spustit něco, co jste nechtěli, ale nejvíce by asi v některých případech naštvalo vypnutí rozhraní Wi-Fi.