HP ZR2440w: nebo raději HP ZR24W?

V oblasti terminologie týkající se monitorů si už dávno nevystačíte se znalostí pojmů, jako je TN, PVA a IPS. Výrobci totiž valnou většinu těchto výrobních technologií začali větvit po stránce kvality, a to jak ve směru nahoru, tak dolů. Koupě monitoru s IPS panelem tak nutně neznamená, že hravě porazíte sousedovo TNko. Příkladem budiž dnes testovaný ZR2440W s e-IPS obrazovkou. To malé „e“ nevypadá nijak zlověstně, ale ve výsledku může udělat pořádnou paseku.

Asi nejvíce diskutovanou a zároveň zamlčovanou skutečností je u většiny takto vyrobených e-IPS panelů zobrazení jen 6bit barev (tedy 262 144 barev) a zbytek do kýžených 16,7 milionů se dopočítává. Obecně platí, že jakmile se něco dopočítává (odhaduje, interpoluje…), tak bývá většinou zle. V případě e-IPS panelů se využívá metody FRC, která dohání barevné spektrum rychlým prohazováním barev (např. černé a bílé pro vznik šedé). Lidské oko lze tímto systémem obelstít, nicméně ona změna barev bývá pro některé z nás poměrně viditelná, takže vás během práce může rušit nepatrné poblikávání obrazovky. Jako vždy doporučím vyzkoušet monitor ideálně hned na prodejně.

Velmi zajímavě pak v tomto srovnání působí starší model ZR24W, který alespoň dle dostupných zdrojů disponuje plnohodnotným 8bit panelem. Ihned se tedy nabízí otázka, proč u nového modelu ZR2440W využívá HP metodu 6 + 2 bit. Na „vině“ bude zřejmě výsledná výrobní cena panelu.

Nedávno testovaný Dell či Asus byly na výrobní lince před zabalením do krabice kalibrovány, což ve výsledku přineslo slušnou barevnou odchylku dE a jsem velice zvědav, jak probíhá finální ladění u HP.

Monitor ZR24W je v továrním nastavení více než slušně odladěn, tedy alespoň ten, který dorazil k nám do redakce. Jedinou výtku směřuji k silné intenzitě podsvícení, ale s tím bojují všechny monitory. Naopak ZR2440W na úspěšné tažení svého předchůdce nenavázal a svou odchylkou modré se propadl kamsi mezi TN monitory. Další úpravou barev společnou pro oba monitory jsou přednastavené profily od výrobce, které se v recenzích střídavě těší a netěší oblibě, neboť u některých modelů dokáže takto aplikovaný profil nadělat ještě větší paseku, než tovární nastavení.

První možností je přepnutí na Warm a teplotu barev cílenou na hodnotu 5000 K, přičemž v továrním módu máme o 1500 K více. U modelu ZR24W se přepnutí na teplejší barvy projevilo mírným zhoršením prakticky všech parametrů, nicméně stále se jedná o celkem rozumné výsledky. Pro model ZR2440W pak režim Warm znamenal výrazný skok k lepšímu, neboť jsem se zbavil modrého mrakodrapu v oblasti odchylky dE.

Při profilu Cool (9300 K) se oba monitory shodně vydaly vstříc co nejvyšší odchylce modré barvy a v případě monitoru ZR2440W mně tento výsledek vede k úvaze, zdali se podobné nastavení nepřimíchalo omylem i do továrního nastavení. Zmínit musím také propad hodnoty Gamma na 2.0 u novějšího z HP monitorů.

V továrním nastavení mají oba monitory snížené hodnoty jasu i kontrastu a na řadu tak přichází test, při kterém rozsvítím oba panely „naplno“. Výsledky jasně hovoří ve prospěch modelu ZR24W, který si stále dokáže udržet slušné podání barev i ostatních parametrů. Naopak ZR2440W se svými hodnotami dostává zcela mimo použitelné hranice, takže zde doporučím zůstat na tovární nastavení či případně kvůli vysoké odchylce modré zkusit profil Warm.

Univerzální lék na zdivočelý monitor zafungoval i v případě dnešních modelů a výsledky takto nastavených panelů patří znovu mezi špičku mezi současnými cenově dostupnými panely. Je škoda, že podobnou kalibraci nemůže výrobce dopřát všem monitorům před opuštěním bran závodu.

Jako vždy přikládám kalibrační profily zde (ZR24W) a zde (ZR2440W), avšak nezaručuji stejné výsledky na vašem monitoru.