ICY BOX NAS1000 – síťové úložiště
15.6.2006, Jan Vítek, recenze
Na trhu jsou externí boxy, jež lze připojit k lokální síti a přistupovat k nim odkudkoli. Každý ale nestojí o takový finální produkt a chce si alespoň zvolit pevný disk, přičemž takových výrobků není mnoho. Dnes si předvedeme jeden takový od Raidsonicu.
Kapitoly článku:
- ICY BOX NAS1000 – síťové úložiště
- Nastavení systému
- Závěrečné hodnocení
Nyní se podíváme na nastavení síťového boxu, na čemž uvidíme, co všechno vlastně tento výrobek umožňuje. Nejprve se musíme rozhodnout, zda jej připojíte přes USB 2.0, nebo LAN, protože v obou režimech najednou bohužel zařízení nefunguje.
Pokud se rozhodnete pro USB 2.0, je nejdříve nutné ještě před zapnutím disku mít datový kabel připojený, jinak se zařízení bude snažit najít síť a zapojení USB kabelu nebude jaksi brát v potaz, což i naznačí varovným blikáním diod. Rychlost USB přenosů se v podstatě vyrovnala externím boxům z předešlé recenze, zde tedy není co řešit. V tomto režimu navíc můžete provozovat i disk se souborovým systémem NTFS, ale pokud box zapojíte přes Ethernet, disk se v nastavení bude tvářit jako nenaformátovaný, tudíž je NTFS pro NAS1000 zcela nepoužitelné – ledaže byste jej chtěli provozovat pouze přes USB, ale na to vám stačí výrobek čtyřikrát levnější.
Síťové připojení, to je to, oč tu běží. Box se nastavuje dobře známým způsobem, jako se nastavují i domácí switche a routery, tedy přes webové rozhraní. K vyhledání zařízení můžete použít utilitku, nebo si jej odvodit z nastavení vašeho rozbočovače. Zjištěnou IP adresu zadáte do webového prohlížeče, kde by se za okamžik měla zjevit přihlašovací obrazovka. Ve výchozím nastavení je jméno a heslo nastavené na admin/admin.
Následně se objeví již hlavní obrazovka se systémovými informacemi, kde, pokud nemáte připojený disk naformátovaný na jeden z podporovaných souborových systémů, uvidíte ikonku mamutích rozměrů vyzývající vás k naformátování disku. Jinak se zde dozvíte základní informace o NAS1000, jako jeho IP, verzi Firmware a revizi boxu.
Ještě předtím si ale můžeme upravit nastavení síťového připojení. To vypadá naprosto klasicky a nemůže překvapit – vybrat si můžete mezi ručním nastavením IP, masky podsítě, brány a DNS serverů, nebo automatickým nastavením přes DHCP.
Další záložkou s hlavní konfigurací je nastavení data a času. Společně s tím také můžete zvolit časovou zónu a zvolit NTP (Network Time Protocol) server, od nějž si zařízení bude přes Internet zjišťovat přesný čas (předvolbou jsou známe time.nist.gov a time.windows.com).
Dalším krokem nejspíše bude zformátování disku. To se provádí přes menu Disk Utility, kde se zobrazí tabulka s informacemi o pevném disku, kde příznivci open source již vidí jim dobře známé názvy (/dev/hda apod.), dále také velikost pevného disku, alokované místo a jiné. Disk je v tomto menu nejen možné zformátovat na systémy ext2, ext3 a FAT32, ale i provést kontrolu disku (scandisk), nebo jej odpojit (Umount). Ještě bych se zmínil o rozdílu mezi ext2 a ext3. Zde se vyplatí ext3, pokud budete chtít zavést limit (quota) na prostor disku, které chcete přidělit různým uživatelům, nebo skupinám uživatelům.
Po zformátování disku se menu rozšíří
Disk máme tedy zprovozněný, naformátovaný a box má nastavený přístup k síti. Nastává čas se pustit do nastavení uživatelských profilů a celých skupin uživatelů. Ty se nám zpřístupní ve viditelně rozšířeném menu. Ve výchozím nastavení máte přítomny dva profily – administrátora a hosta. Další se dají přidat označením konce seznamu, kdy se vyčistí formuláře dole, do nichž si vložíte jméno, heslo, případně přiřadíte profilu soukromý adresář a nastavíte limit v MB, coby nárok na místo na pevném disku (pouze FS ext3).
Do nastavení skupin se dostanete buď přepnutím na příslušnou záložku v levém sloupci, nebo přímo v záložce uživatelů tak, že jednoho označíte a stisknete dole tlačítko Groups. V tom případě se ale přesunete přímo na okno, ve kterém budete přesouvat jeho jméno mezi skupinami, jichž je členem a jichž členem není. Normálním způsobem se nejdříve dostanete do okna, ve kterém je podobně jako u uživatelů výpis skupin. Skupiny zakládáte stejně, jako jednotlivé účty. Po jejich vytvoření pak zvolíte, jaké účty se mají hlásit pod touto skupinou. A nakonec, podobně jako je tlačítko Groups, zde existuje tlačítko Members, které ve dvou oknech zobrazí všechny účty, které do skupiny patří a v druhém všechny, které tam nepatří.
Ve File Server Setting můžeme pozapínat protokoly, jež box nabízí. Patří sem sdílení souborů v síti Windows, FTP server i s nastavením komunikačního portu (výchozí 21), NFS server a účet Guest, tedy přístup na disk bez nutnosti znát jméno a heslo.
Share management je záložka, kde si tvoříte adresáře (shares), jež jsou přístupné na síti. Nastavují se zde zvlášť v závislosti na způsobu připojení – Windows (Samba), FTP a NFS. Windows a FTP se pak dají omezit vzhledem k uživatelům a skupinám, avšak NFS tento způsob nepodporuje. U něj se musíme omezit pouze na IP a případně podsíť, což je trošku těžkopádné, protože pak záleží na počítači, z něhož se uživatel připojuje a ne přímo na něm.
Pokud jsme došli až sem, máme vše nastaveno a připraveno k použití. Další nástroje v menu slouží již jen k informačním účelům, jako Disk Usage, kde se nám zobrazí informace o užívání disku, a to buď celkové, nebo podle jednotlivých účtů.
Informace o právě připojeném uživateli spojené s přenastavením hesla
Dalšími nástroji jsou Turn off Server, kde můžeme box buď restartovat, nebo vypnout, kdy se chvályhodně vypne i pevný disk. Zbývá již jen záložka Maintenance (Údržba), ve níž jsme se již při formátování disku podívali na Disk Utility. Zde se dále nabízí upgrade Firmware, velmi užitečná záložka pro uložení nastavení jako zálohy přímo do vašeho PC, samozřejmě také záložka pro zpětné vyvolání tohoto nastavení a jako poslední je zde reset do továrního nastavení.
Praktické užívání ICY BOXu IB-NAS1000 neodhalilo větší problémy, snad až na těžkopádné přepínání mezi USB 2.0 a NAS módy, kdy je nutno mít při zapínání již USB kabel připojen, protože zařízení, když jako první nenajde USB, se snaží připojit k síti a dodatečné připojení USB kabelu již nereflektuje. Opačně to však funguje bez problémů. Výhrady mám také k rychlosti přenosu dat v NAS módu, kdy jsem se nemohl dostat přes 3MBps (FTP i Samba). USB 2.0 se svými 480Mbps dokázal vyvinout dostatečných 30MBps, zde bylo naopak vše v pořádku. Bohužel jsem neměl možnost, jak k zařízení připojit více počítačů coby zdrojů pro upload a vyzkoušet, jak se vypořádá s náporem na 100Mbps síti.
Zbývá ještě dodat, že k měření rychlosti přenosu jsem využil disk Seagate Barracuda 7200.8 250GB a pro účely focení a hraní si s filesystémy si leccos vytrpěl starší Quantum Fireball Plus LM 15GB 7200RPM.
Pokud se rozhodnete pro USB 2.0, je nejdříve nutné ještě před zapnutím disku mít datový kabel připojený, jinak se zařízení bude snažit najít síť a zapojení USB kabelu nebude jaksi brát v potaz, což i naznačí varovným blikáním diod. Rychlost USB přenosů se v podstatě vyrovnala externím boxům z předešlé recenze, zde tedy není co řešit. V tomto režimu navíc můžete provozovat i disk se souborovým systémem NTFS, ale pokud box zapojíte přes Ethernet, disk se v nastavení bude tvářit jako nenaformátovaný, tudíž je NTFS pro NAS1000 zcela nepoužitelné – ledaže byste jej chtěli provozovat pouze přes USB, ale na to vám stačí výrobek čtyřikrát levnější.
Síťové připojení, to je to, oč tu běží. Box se nastavuje dobře známým způsobem, jako se nastavují i domácí switche a routery, tedy přes webové rozhraní. K vyhledání zařízení můžete použít utilitku, nebo si jej odvodit z nastavení vašeho rozbočovače. Zjištěnou IP adresu zadáte do webového prohlížeče, kde by se za okamžik měla zjevit přihlašovací obrazovka. Ve výchozím nastavení je jméno a heslo nastavené na admin/admin.
Následně se objeví již hlavní obrazovka se systémovými informacemi, kde, pokud nemáte připojený disk naformátovaný na jeden z podporovaných souborových systémů, uvidíte ikonku mamutích rozměrů vyzývající vás k naformátování disku. Jinak se zde dozvíte základní informace o NAS1000, jako jeho IP, verzi Firmware a revizi boxu.
Ještě předtím si ale můžeme upravit nastavení síťového připojení. To vypadá naprosto klasicky a nemůže překvapit – vybrat si můžete mezi ručním nastavením IP, masky podsítě, brány a DNS serverů, nebo automatickým nastavením přes DHCP.
Další záložkou s hlavní konfigurací je nastavení data a času. Společně s tím také můžete zvolit časovou zónu a zvolit NTP (Network Time Protocol) server, od nějž si zařízení bude přes Internet zjišťovat přesný čas (předvolbou jsou známe time.nist.gov a time.windows.com).
Dalším krokem nejspíše bude zformátování disku. To se provádí přes menu Disk Utility, kde se zobrazí tabulka s informacemi o pevném disku, kde příznivci open source již vidí jim dobře známé názvy (/dev/hda apod.), dále také velikost pevného disku, alokované místo a jiné. Disk je v tomto menu nejen možné zformátovat na systémy ext2, ext3 a FAT32, ale i provést kontrolu disku (scandisk), nebo jej odpojit (Umount). Ještě bych se zmínil o rozdílu mezi ext2 a ext3. Zde se vyplatí ext3, pokud budete chtít zavést limit (quota) na prostor disku, které chcete přidělit různým uživatelům, nebo skupinám uživatelům.
Po zformátování disku se menu rozšíří
Disk máme tedy zprovozněný, naformátovaný a box má nastavený přístup k síti. Nastává čas se pustit do nastavení uživatelských profilů a celých skupin uživatelů. Ty se nám zpřístupní ve viditelně rozšířeném menu. Ve výchozím nastavení máte přítomny dva profily – administrátora a hosta. Další se dají přidat označením konce seznamu, kdy se vyčistí formuláře dole, do nichž si vložíte jméno, heslo, případně přiřadíte profilu soukromý adresář a nastavíte limit v MB, coby nárok na místo na pevném disku (pouze FS ext3).
Do nastavení skupin se dostanete buď přepnutím na příslušnou záložku v levém sloupci, nebo přímo v záložce uživatelů tak, že jednoho označíte a stisknete dole tlačítko Groups. V tom případě se ale přesunete přímo na okno, ve kterém budete přesouvat jeho jméno mezi skupinami, jichž je členem a jichž členem není. Normálním způsobem se nejdříve dostanete do okna, ve kterém je podobně jako u uživatelů výpis skupin. Skupiny zakládáte stejně, jako jednotlivé účty. Po jejich vytvoření pak zvolíte, jaké účty se mají hlásit pod touto skupinou. A nakonec, podobně jako je tlačítko Groups, zde existuje tlačítko Members, které ve dvou oknech zobrazí všechny účty, které do skupiny patří a v druhém všechny, které tam nepatří.
Ve File Server Setting můžeme pozapínat protokoly, jež box nabízí. Patří sem sdílení souborů v síti Windows, FTP server i s nastavením komunikačního portu (výchozí 21), NFS server a účet Guest, tedy přístup na disk bez nutnosti znát jméno a heslo.
Share management je záložka, kde si tvoříte adresáře (shares), jež jsou přístupné na síti. Nastavují se zde zvlášť v závislosti na způsobu připojení – Windows (Samba), FTP a NFS. Windows a FTP se pak dají omezit vzhledem k uživatelům a skupinám, avšak NFS tento způsob nepodporuje. U něj se musíme omezit pouze na IP a případně podsíť, což je trošku těžkopádné, protože pak záleží na počítači, z něhož se uživatel připojuje a ne přímo na něm.
Pokud jsme došli až sem, máme vše nastaveno a připraveno k použití. Další nástroje v menu slouží již jen k informačním účelům, jako Disk Usage, kde se nám zobrazí informace o užívání disku, a to buď celkové, nebo podle jednotlivých účtů.
Informace o právě připojeném uživateli spojené s přenastavením hesla
Dalšími nástroji jsou Turn off Server, kde můžeme box buď restartovat, nebo vypnout, kdy se chvályhodně vypne i pevný disk. Zbývá již jen záložka Maintenance (Údržba), ve níž jsme se již při formátování disku podívali na Disk Utility. Zde se dále nabízí upgrade Firmware, velmi užitečná záložka pro uložení nastavení jako zálohy přímo do vašeho PC, samozřejmě také záložka pro zpětné vyvolání tohoto nastavení a jako poslední je zde reset do továrního nastavení.
Praktické užívání ICY BOXu IB-NAS1000 neodhalilo větší problémy, snad až na těžkopádné přepínání mezi USB 2.0 a NAS módy, kdy je nutno mít při zapínání již USB kabel připojen, protože zařízení, když jako první nenajde USB, se snaží připojit k síti a dodatečné připojení USB kabelu již nereflektuje. Opačně to však funguje bez problémů. Výhrady mám také k rychlosti přenosu dat v NAS módu, kdy jsem se nemohl dostat přes 3MBps (FTP i Samba). USB 2.0 se svými 480Mbps dokázal vyvinout dostatečných 30MBps, zde bylo naopak vše v pořádku. Bohužel jsem neměl možnost, jak k zařízení připojit více počítačů coby zdrojů pro upload a vyzkoušet, jak se vypořádá s náporem na 100Mbps síti.
Zbývá ještě dodat, že k měření rychlosti přenosu jsem využil disk Seagate Barracuda 7200.8 250GB a pro účely focení a hraní si s filesystémy si leccos vytrpěl starší Quantum Fireball Plus LM 15GB 7200RPM.
