IdeaPad U300s: ultrabook od Lenova

Lenovo IdeaPad U300s je elegantní, tenký a lehký stroj, u nějž výrobce využil především hliník. Jeho zpracování bohužel není dokonalé, což poznáte po bližším ohledání, kdy se na pár místech objeví ostré hrany s otřepy, ale to je skutečně pouze jen estetický nedostatek, který není na první pohled patrný. Ostatně tento počítač má mít ostré hrany, a to jak u víka displeje, tak u spodního krytu základny. Díky tomu tento ultrabook připomíná velkou a tenkou knihu.

Ultrabooky jsou obecně vyráběny z kvalitních materiálů, což je jeden z důvodů, proč si za ně budeme muset připlatit. IdeaPad U300s má svou kovovou schránku na vrchu a zespoda opatřenou tmavě šedým a otryskaným povrchem, který je tedy díky tomu matný. Nečistoty a otisky prstů jsou tak vidět jen v odlescích a v šeru tento počítač dokáže na tmavém pozadí téměř zaniknout. Jeho víko je rovné, jen na koncích mírně zaoblené a na sobě má v rohu mírně vystouplé lesklé logo svého výrobce. Mohl bych tedy říci, že prozatím jde tedy o nejlépe zpracovaný model rodiny IdeaPad, s nímž jsem se kdy setkal.

Ovšem pak jsem narazil na pravou hranu displeje, která se v zavřeném stavu poněkud rozevírá. Mezi jejími dvěma částmi tak vznikne dlouhá a asi milimetr široká mezera, kudy se mohou přímo do displeje dostat nečistoty. Je zřejmé, že jde o výrobní vadu, neboť na opačné straně drží obě části pevně u sebe, takže vpravo se jen rozlepily. Nicméně ani tak to není zrovna dobrý příslib bezchybné kvality.

Když ho obrátíme, neukáže nám o moc více. Nejsou tu žádné panely, které bychom mohli snadno odšroubovat a dokonce ani žádné průduchy pro nabírání čerstvého vzduchu. To má svou výhodu - nemusíte se starat o to, že byste mu v posteli ucpali otvory pro vzduch, pokud tedy samozřejmě zajistíte, aby boční výstup teplého vzduchu zůstal alespoň trošku volný. Je ale také dost dobře možné, že tento notebook částečně využívá pro své chlazení také kovovou schránku. Vespod tedy jsou pouze nějaká loga, licenční štítek operačního systému Windows 7 Home Premium 64bit a čtyři přilepené gumové nožky, které zajistí odstup od stolu a díky tomu i o něco lepší chlazení a ochranu proti poškrábání. Můžeme jen tušit, že pod nimi jsou také šroubky.

Při popisu rozhraní na bocích tohoto počítače máme opravdu jednoduchou práci, protože jich moc není. Na pravé straně narazíme až v zadní polovině na jeden 3,5mm konektor pro headset, tedy sluchátka i mikrofon dohromady, dále to je podle neklamně modrého jazýčku port USB 3.0, za ním HDMI a nakonec kulatý napájecí konektor.

Na opačné straně je to ještě jednodušší. Máme tu jen jeden konektor USB 2.0, za ním výdech chlazení a nakonec tlačítko OneKey Rescue pro záchranu systému v případě, že něco půjde špatně.

A to je vše, neboť na zadní hraně můžeme vidět pouze předěl mezi víkem a základnou, pod nímž můžeme tušit klouby displeje...

... a vepředu jsou pouze dvě bíle podsvícené kontrolky indikující stav počítače a baterie. Ty na první pohled nejsou téměř vidět, protože je tvoří pouze diodou podsvícené miniaturní otvory uspořádané do požadovaného tvaru. Tedy přesně jako u notebooků MacBook Pro.

Jednoduchý design tohoto ultrabooku je zachován i v jeho vnitřních partiích, pouze materiál má světlejší zbarvení. Displej je možné rozevřít do úhlu kolem 135°, což považuji za nezbytné minimum na to, abychom se s počítačem na klíně nemuseli hrbit, přičemž klouby jej drží sice pevně, ale on sám o sobě je velmi pružný, takže se umí dost klepat. Při běžné práci na něco takového ale nenarazíte.

Tenké černé ohraničení displeje je vytvořeno gumovým materiálem, díky němuž si displej měkce sedne na základnu a také by se díky tomu neměly dovnitř dostávat nečistoty, které by mohly třeba poškrábat masku displeje. Nahoře je pak patrné oko HD webkamery s rozlišením 1,3 Mpix, vedle nějž je miniaturní bílá LED kontrolka.

Základna ultrabooku je vytvořena z jednoho kusu hliníku, který tak tvoří mělkou vaničku, v níž je umístěn veškerý hardware. V tomto kusu hliníku je pak umístěna klávesnice typu Chiclet s oddělenými klávesami, vlevo nahoře je tlačítko Power, tedy hlavní vypínač a dole velký touchpad. A to je vše.

Klávesnice má pod sebou dostatečně pevný podklad, takže se výrazně neprohýbá a výrobce se ji naštěstí nesnažil vybavit numerickým blokem, ale to u 13,3" ultrabooku nepřekvapí. Má tedy klasické notebookovské rozložení, ovšem ve výchozím stavu jsou prohozeny speciální funkce kláves F1-F12. Pro jejich původní funkce musíte tedy využít přepínač Fn, přičemž v BIOSu to půjde přehodit.

Multidotykový touchpad je dalším prvkem, jen nám dá vzpomenout na MacBook Pro. Jde totiž o jednu velkou dotykovou plochu, která je aktivní včetně tlačítek. Ty zvýrazňuje pouze nakreslená svislá čára naznačující jejich předěl, takže v pravém slova smyslu nejde o tlačítka, ale stále o dotykovou plochu, pod jejímiž rohy jsou umístěny spínače. A na to je potřeba si zvyknout zvláště tehdy, když jste zvyklí jedním prstem rejdit po ploše a druhý mít položený na levém tlačítku, neboť zde se tak často může stát, že touchpad začne dělat něco, co nechcete.

Tento notebook neukázal žádné šroubky, s jejichž pomocí by se nám mohlo podařit jej rozebrat, takže jsme se do toho ani nepouštěli. Pokračujeme v další kapitole popisem hardwaru.