Intel Haswell: souboj generací

V prvé řadě je třeba říci, že se zde nesnažíme o výrazné přetaktování, ale spíše chceme ukázat, kam je možné se dostat s rozumným nastavením, spotřebou a chlazením. Procesor Core i7-4770K je prodáván s odemčeným násobičem, což velmi usnadní přetaktování.

Intel také již přímo počítá s přetaktováním, a tak na nás hned na úvodní obrazovce grafického BIOSu vykoukne jezdec, jehož přesunutím se můžeme snadno a rychle dostat na 4,625 GHz, přičemž systém si sám provede příslušné úpravy tak, aby procesor fungoval, ovšem to ve skutečnosti nijak nezaručí, že tomu tak opravdu bude. Manuálně si pak můžeme dělat s tímto nastavením co chceme, a to především v rozšířeném nastavení, do něhož se můžeme dostat jedním kliknutím myši a v grafu si pak upravovat napětí nejen u procesorových jader.

Pokusil jsem se tedy o rozumné přetaktování na 4,625 GHz, které však bohužel na základní nastavení nefungovalo, neboť neproběhl ani POST. Nicméně na 4,6 GHz systém už najel a i když nebyl na základní napětí procesoru 1,2 V stabilní, slibovalo to, že po jeho zvýšení se dočkáme přetaktovaného počítače, jenž se nebude při zvýšení zátěže poroučet do BSOD. Nakonec bylo nutné zvýšit napětí o dalších 0,2 V, aby byl systém stabilní i při nejvyšší zátěži všech jader, což nám tedy ve výsledku přineslo nezanedbatelných 700 MHz navíc, čili procesor na zmíněných 4,6 GHz. Pro chlazení byl mimochodem využitý chladič Noctua NH-U12P.

Takové navýšení frekvence se již v řadě testů velmi projevilo na celkovém výkonu, což si ukážeme na následující sadě grafů:

V řadě případů se 700 MHz k dobru velmi projevilo, a to především v praktických testech Cinebench a Fritz Chess Mark. Přetaktování procesoru rozhodně tedy má smysl a pokud budete mít štěstí na kus a vhodnou základní desku, můžete si velmi snadno přilepšit.

Co na to ale spotřeba a z ní vyplývající potřeba chlazení?

Ta samozřejmě značně narostla, ovšem díky Intel EIST pouze v zátěži. Pro chlazení tohoto výkonného Core i7 tedy budete potřebovat lepší chladič než základní BOXovaný, ovšem situace by jistě byla daleko lepší, kdybychom v našem případě nemuseli zvýšit napětí. S tím sám Intel moc nepočítá, neboť jeho nástroj v BIOSu pro přetaktování po nastavení 4,625 ani nechce nastavit vyšší napětí jádra.

Uživatelé ohlížející se především na spotřebu mají možnost snížit napětí a pokusit se procesor provozovat na základních frekvencích. Nedostanou tedy vyšší výkon, ale pouze docílí levnějšího provozu svého počítače. V BIOSu základní desky Intel bylo možné napětí především upravit do plusových i minusových hodnot od základní 1,2 V. Nejdříve jsem zkusil odvážně nastavit -0,2 V, ovšem to se stejně jako -0,15 V ukázalo být příliš málo. Až další krok, čili -0,1 V přinesl stabilní provoz a jak se to projevilo na spotřebě, to si hned ukážeme.

Výsledky jako tyto se daly předpokládat. Spotřeba v klidu opět vlivem EIST vůbec neklesla, protože procesor snižuje své napětí společně s frekvencí stále stejným způsobem. Ovšem desetinka voltu se projevila již při zatížení jednoho jádra a při zátěži celého procesoru se rozdíl logicky ještě prohloubil. Pokud tedy nefandíte přetaktování, můžete si tedy třeba takto snížit spotřebu počítače, což se může odrazit i v nižší hlučnosti chlazení. Je ale vhodné se pomocí zátěžového testu ujistit, že procesor bude na nižším napětí stabilní.