Aktuality  |  Články  |  Recenze
Doporučení  |  Diskuze
Grafické karty a hry  |  Procesory
Storage a RAM
Monitory  |  Ostatní
Akumulátory, EV
Robotika, AI
Průzkum vesmíru
Digimanie  |  TV Freak  |  Svět mobilně

Intel Sandy Bridge: sametová evoluce

29.9.2010, Petr Štefek, technologie
Intel Sandy Bridge: sametová evoluce
Sandy Bridge je zbrusu nová architektura Intelu, která nahradí postupně celou produktovou řadu procesorů založenou na jádrech Nehalem a Westmere. Nová architektura není pouze nudným evolučním krokem, ale o tom více už v samotném článku.
S funkcí Turbo jsme se setkávali nejen u prehistorických PC 386/486, ale tuto myšlenku v poslední době začínají opět zavádět i největší výrobci hardware. A to i Intel u koncepce zvyšování frekvence u aktivních jader a snižování frekvence nebo úplné vypnutí u těch zahálejících. Samozřejmě, že těžko budete zvyšovat frekvenci třeba jednoho pracujícího jádra do závratných výšin. Jsme zde limitováni jednak TDP, které není radno překračovat, a jednak limity samotných jader, které musí být i s aktivovanou funkcí Turbo maximálně stabilní.



Současné procesory Intelu umí pracovat s funkcí Turbo také, ale velmi rychle dosáhnou na limit TDP, neboť dojde k jejich zahřátí na limit, který je v tomto případě důležitý pro stabilitu závislou na voltáži i chlazení samotného procesoru. Možností je tak zvýšit frekvence aktivních jader po určitou dobu tak, abychom se nedostali k překročení výrobcem udávaného TDP (např. 90W).

Intel problém ovšem vyřešil lišácky, protože u architektury Sandy Bridge umožnil jednotce kontrolující frekvence a napájení jader (PCU- Power Control Unit), aby zvýšila frekvence jader nad úroveň maximálního TDP (až 25 sekund). PCU kontroluje čas v jakém jsou jádra v klidu a vypočítává, na jak dlouho bude moci funkci Turbo použít, abychom v rámci průměru nepřekročili TDP.

PCU má ovšem ve svém „přidávání“ frekvence své limity, za které nemůže jít, aby byla zajištěna stabilita celého systému. Současné procesory Nehalem a Westmere umí pracovat s funkcí Turbo také, ale zde je jeho využití podstatně omezenější (pracují všechna jádra). Sandy Bridge by měla umět zapojit na pomoc Turbo ve větším množství případů a výrazně tak zkrátit některé výpočetní úlohy, které netrvají dlouhý čas.

Důležitá je i potenciální práce s grafickou částí, kdy je možné, aby v případě, že aplikace bude výrazně využívat grafiku, zároveň sníží frekvenci jader nebo případně vypne zahálející jádra úplně. Naopak, pokud bude aplikace těžit z vysoké frekvence procesorových jader, dojde k jejich zvýšení a snížení frekvence grafické části (GPU). Sandy Bridge tak bude díky všem těmto vymoženostem výrazně chytřejší procesor, než cokoli, co Intel doposud vyrobil. AMD prozatím na tento procesor bude jen těžko hledat odpověď.