Intel Sandy Bridge: sametová evoluce
29.9.2010, Petr Štefek, technologie
Sandy Bridge je zbrusu nová architektura Intelu, která nahradí postupně celou produktovou řadu procesorů založenou na jádrech Nehalem a Westmere. Nová architektura není pouze nudným evolučním krokem, ale o tom více už v samotném článku.
Kapitoly článku:
Intel, jak se zdá, chce změnit strategii ohledně přetaktování u Sandy Bridge, protože je již všeobecně známo, že procesory se prostě taktují a taktovat budou, tak Intel přichází s verzemi procesorů označených „K“, kde budeme moci měnit multiplikátor a celé přetaktování se tak výrazně zjednoduší. Dneska musíte kalkulovat s frekvencemi pamětí, sběrnic, voltáží a s dalšími parametry, které ovlivňují výsledek. Hračičkové si samozřejmě budou hrát dál, ale pro nás ostatní je to lehká cesta k tomu, jak získat až pár desítek procent výkon navíc bez velkého laborování. Ilustrační obrázek ukazuje, kde a kdy bude nasazena architektura Sandy Bridge.
Naposledy jsme viděli podobné věci buď u super drahých procesorů Extreme Edition nebo hodně dávno u klasických Pentií. Procesor mohl být jednoduše nastaven na hodnotu, kterou jste potřebovali a kterou zvládl. Výrobci počítačů toho samozřejmě využili a začali prodávat sestavy s levnějšími procesory, které vydávali za dražší a zvýšili tím své marže (a že v té době byl hardware zlatým dolem). Od Pentia III nahoru již byly procesory zamknuty a bylo možné je přetaktovat skrz zvýšení taktu sběrnice, což přinášelo nutnost mít dobré paměti schopné pracovat na vysokých frekvencích a podobně.
Intel se už nestaví k přetaktovávačům jako k veřejnému nepříteli č.1 a po vzoru AMD zde budeme mít speciální edice pro overclocking, který se ukazuje být solidním marketingovým nástrojem pro podporu prodeje (podívejme se na přehršel různých overclockerských soutěží). Je dobré vidět, že se podobné procesory stanou standardem a my budeme mít na výběr. Zkušený uživatel sáhne po „K Series“ a BFU zase po klasickém procesoru, protože nebude mít ambice ždímat výkon ze systému a zároveň pár korunek ušetří.
Abyste nežili v domnění, že přetaktování není potřeba, protože zde máme funkci Turbo, tak si musíme zopakovat dvě základní věci. První je, že Turbo je pouze dočasné zvýšení (opravdu krátké v řádu sekund) výkonu a je limitováno hodnotou TDP. Overclocking je stále jedinou cestou pro permanentní zvýšení výkonu v jakékoli situaci, čímž myslíme především hry nebo náročné aplikace, kde nám je Turbo platné jako mrtvému zimník, neboť již v naprosté většině využívají vícejádrových procesorů (tj. nejsou single-threaded) naplno a není zde prostor k vymyšlení vylomenin s vypínáním neaktivních jader a zvyšováním frekvence těch aktivních.
V současné době už Intel dvě želízka pro overclockerskou komunitu má a jedná se o Core i7 875K a Core i5 655K. Bohužel zde platí, že si za možnost přetaktovat procesor pomocí multiplikátoru připlatíme zhruba tisíc korun, a to je poměrně hodně uvážíme-li cenu procesorů. Většina z nás se tak nyní přikloní ke koupi „obyčejného“ Core i5/7 a starého dobrého laborování s frekvencí sběrnice. Pokud nebudou modely Sandy Bridge nastaveny cenově poněkud rozumněji, tak se o jejich prodeje v českých luzích a hájích docela bojím.
Všimněte si předposlední odrážky (měnit BCLK je možné jen v uvedeném rozsahu)
Špatná zpráva ovšem je, že Intel o modelů Sandy Bridge přistoupil k zamčení frekvence BCLK na hodnotách 100 MHz. Rezerva pro snížení nebo zvýšení této hodnoty bude jen malá, a tak přetaktování konvenčním způsobem již nebude možné. Kdo bude chtít taktovat, bude muset sáhnout hlouběji do kapsy a koupit „K“ edice Sandy Bridge. Naštěstí se tento neduh nerozšíří mezi všechny řady procesorů tak rychle. Vše je totiž spojeno s paticí LGA 1155. Když nezajistil Intel popularitu speciálním edicím skrze ceny, tak na to jde nyní silou.
Na povrch ale prosakují informace, že věci nebudou až tak špatné, jak se uvádí. Intel by měl u některých procesorů přistoupit k částečnému odemčení multiplikátorů v návaznosti na funkci Turbo. Nějaký byť pravděpodobně malý prostor pro přetaktování zde bude. Bohužel pro Intel, pokud bude udržovat u svých „přetaktovatelných“ procesorů podstatně vyšší ceny, tak AMD z toho může profitovat se svými levnými 6jádry, které výkonově konkurují, a přetaktovat je není problém. Pozor na chybu!
Intel by si měl uvědomit, že tento fakt může ovlivnit spoustu koupěchtivých nadšenců pro Sandy Bridge, které to může zklamat. Proč bych měl platit více za přetaktovatelný quad-core Sandy Bridge, když mohu mít podstatně levněji six-core Phenom II X6? Nenapadá mne jediný rozumný důvod. Intel již nemůže čerpat z exkluzivity podpory SLI nebo CrossFire. Jediné, co mu zbývá v tomto ohledu při stejných výkonech, je značka. Ta je ovšem sakra silná a pro mnohé bude mít na rozhodování při koupi nového počítače zásadní vliv.
Naposledy jsme viděli podobné věci buď u super drahých procesorů Extreme Edition nebo hodně dávno u klasických Pentií. Procesor mohl být jednoduše nastaven na hodnotu, kterou jste potřebovali a kterou zvládl. Výrobci počítačů toho samozřejmě využili a začali prodávat sestavy s levnějšími procesory, které vydávali za dražší a zvýšili tím své marže (a že v té době byl hardware zlatým dolem). Od Pentia III nahoru již byly procesory zamknuty a bylo možné je přetaktovat skrz zvýšení taktu sběrnice, což přinášelo nutnost mít dobré paměti schopné pracovat na vysokých frekvencích a podobně.
Intel se už nestaví k přetaktovávačům jako k veřejnému nepříteli č.1 a po vzoru AMD zde budeme mít speciální edice pro overclocking, který se ukazuje být solidním marketingovým nástrojem pro podporu prodeje (podívejme se na přehršel různých overclockerských soutěží). Je dobré vidět, že se podobné procesory stanou standardem a my budeme mít na výběr. Zkušený uživatel sáhne po „K Series“ a BFU zase po klasickém procesoru, protože nebude mít ambice ždímat výkon ze systému a zároveň pár korunek ušetří.
Abyste nežili v domnění, že přetaktování není potřeba, protože zde máme funkci Turbo, tak si musíme zopakovat dvě základní věci. První je, že Turbo je pouze dočasné zvýšení (opravdu krátké v řádu sekund) výkonu a je limitováno hodnotou TDP. Overclocking je stále jedinou cestou pro permanentní zvýšení výkonu v jakékoli situaci, čímž myslíme především hry nebo náročné aplikace, kde nám je Turbo platné jako mrtvému zimník, neboť již v naprosté většině využívají vícejádrových procesorů (tj. nejsou single-threaded) naplno a není zde prostor k vymyšlení vylomenin s vypínáním neaktivních jader a zvyšováním frekvence těch aktivních.
V současné době už Intel dvě želízka pro overclockerskou komunitu má a jedná se o Core i7 875K a Core i5 655K. Bohužel zde platí, že si za možnost přetaktovat procesor pomocí multiplikátoru připlatíme zhruba tisíc korun, a to je poměrně hodně uvážíme-li cenu procesorů. Většina z nás se tak nyní přikloní ke koupi „obyčejného“ Core i5/7 a starého dobrého laborování s frekvencí sběrnice. Pokud nebudou modely Sandy Bridge nastaveny cenově poněkud rozumněji, tak se o jejich prodeje v českých luzích a hájích docela bojím.
Všimněte si předposlední odrážky (měnit BCLK je možné jen v uvedeném rozsahu)
Špatná zpráva ovšem je, že Intel o modelů Sandy Bridge přistoupil k zamčení frekvence BCLK na hodnotách 100 MHz. Rezerva pro snížení nebo zvýšení této hodnoty bude jen malá, a tak přetaktování konvenčním způsobem již nebude možné. Kdo bude chtít taktovat, bude muset sáhnout hlouběji do kapsy a koupit „K“ edice Sandy Bridge. Naštěstí se tento neduh nerozšíří mezi všechny řady procesorů tak rychle. Vše je totiž spojeno s paticí LGA 1155. Když nezajistil Intel popularitu speciálním edicím skrze ceny, tak na to jde nyní silou.
Na povrch ale prosakují informace, že věci nebudou až tak špatné, jak se uvádí. Intel by měl u některých procesorů přistoupit k částečnému odemčení multiplikátorů v návaznosti na funkci Turbo. Nějaký byť pravděpodobně malý prostor pro přetaktování zde bude. Bohužel pro Intel, pokud bude udržovat u svých „přetaktovatelných“ procesorů podstatně vyšší ceny, tak AMD z toho může profitovat se svými levnými 6jádry, které výkonově konkurují, a přetaktovat je není problém. Pozor na chybu!
Intel by si měl uvědomit, že tento fakt může ovlivnit spoustu koupěchtivých nadšenců pro Sandy Bridge, které to může zklamat. Proč bych měl platit více za přetaktovatelný quad-core Sandy Bridge, když mohu mít podstatně levněji six-core Phenom II X6? Nenapadá mne jediný rozumný důvod. Intel již nemůže čerpat z exkluzivity podpory SLI nebo CrossFire. Jediné, co mu zbývá v tomto ohledu při stejných výkonech, je značka. Ta je ovšem sakra silná a pro mnohé bude mít na rozhodování při koupi nového počítače zásadní vliv.
