Intel Silvermont: ofenzíva do světa tabletů a mobilů
27.6.2013, Petr Štefek, recenze
Intel tento měsíc uvedl zbrusu novou architekturu Silvermont, která bude pro společnost vstupenkou do elitního klubu výrobců špičkových platforem pro tablety a smartphony. Silvermont nebude žádné ořezávátko a třást se před ním může AMD Jaguar i ARM Cortex A15.
Kapitoly článku:
Tablety s Silvermontem jsou v současné době ve vývoji, ale bude se zřejmě jednat o počiny Intel, který si chce vyzkoušet svůj nový SoC a nikoli o prototypy výrobců jako Samsung nebo Acer. Nicméně se předpokládá, že na trhu se tablety se Silvermontem objeví už koncem roku, takže Intel už nasmlouvané odběratele mít musí. Celkově by se mohlo podle předpokladů dařit Silvermontu lépe než Clovertrailu minulý rok. Intel hodlá na svém SoC podporovat oba hlavní operační systémy (Android a Windows 8). Android je pro zařízení levnější kategorie, kde starší Clovertrail nemohl uspět kvůli své ceny. V případě Baytrailu by ale situace měla být lepší a dají se očekávat i zařízení v cenových intencích současného tabletu Google Nexus, což znamená ceny od zhruba 6 000 korun.
Co se týká rozměru, tak lze očekávat, že ve výsledku nebudou rozměry nijak odlišné od současného Clovertrailu a bude na výrobcích, jak zvládnou udělat šasi samotného přístroje. Tloušťka a hmotnost tabletů je v současné době v případě architektur ARM zcela dostatečná, aby vám při každodenním používání neztrpčovala život. V případě tabletů postavených na Atomu tomu bylo poněkud jinak. Stačí, když si vzpomenete na Microsoft Surface, který nebyl zrovna vzorem kompaktnosti a oproti iPadu 4 působil poněkud těžkopádně. Bylo by dobré, pokud by se Intelu podařilo zkombinovat kompaktnější rozměry se špičkovým displejem s rozlišením vyšším než 1366×768.
Výkon tabletů založených na platformě Baytrail je poměrně těžké v současné době odhadovat, ale Intel se s námi podělil alespoň o interní srovnání Silvermont versus Saltwell, které nám může leccos napovědět. Nic lepšího prozatím nezískáme, protože produkční verze tabletů s Baytrail jsou měsíce vzdálené. Ve srovnání najdeme výkonnostní bonusy až v násobcích původního výkonu Saltwellu.Mezi benchmarky najdeme SPECint2K, CoreMark, SunSpider, test načítání webových stránek v prohlížečích (Internet Explorer,Chrome,Firefox), Linpack, AnTuTu a další testy. Výkony v absolutních číslech zde nehledejme, ale pro srovnání mezigeneračního skoku to stačí. Připomeňme si zde, že Saltwell je 32nm varianta Atomu minulé generace. V tabulce najdeme Saltwell označen jako STW a novější Silvermont jako SLM.
První pohled na graf ukazuje, že máme co dočinění až s dvojnásobným výkonem v případe single-thread aplikací u nového Silvermontu. Výsledek je způsoben nejen navýšením IPC (asi 50%), ale dále ho můžeme připsat IDI (in-die interconnect) a vyšší frekvenci samotného Silvermontu. Není zde z měření jasné, na jakých frekvencích oba soupeři běží, ale bude je od sebe dělit minimálně 600 MHz ve prospěch Silvermontu. Těžko lze odhadovat, jak by dopadlo srovnání se současnou špičkou architektury ARM (Cortex A15). Dá se nicméně očekávat, že Silvermont by se v jednovláknových výpočtech mohl vyhoupnout na konci roku na špičku.
Při porovnání spotřeby se dostaneme k závěru, že pro svůj dvojnásobný spotřebuje Silvermont stejné množství jako Saltwell. Zajímavější je ale srovnání, kdy při stejném výkonu jako má Saltwell 4,7x menší spotřebu. Salwell nebyl, pokud se týká spotřeby, žádný premiant třídy, ale také se nejednalo o nějaký propadák. Výsledek Silvermontu je tedy papírově opravdu excelentní a nezbývá než se těšit na to, co nabídnou reálná zařízení. Silvermont má ve vícevláknových aplikacích jasný náskok, neboť se mimo jiné jedná o nativní quad-core platformu. Saltwell je naproti tomu dual-core, ale na druhou stranu disponuje podporou Hyper Threadingu, což ve výsledku znamená možnost zpracovávat až 4 vlákna najednou.
V dalším grafu Intelu vidíme srovnání Silvermontu a ARM architektury. Použity byly stejné testy, ale nyní lze dobře vidět také podrobnosti o spotřebě systémů. Bohužel stále se jedná jakousi změť grafů, kde nevíme, co přesně proti Silvermontu stojí a na jaké frekvenci konkurence nebo Silvermont je. Podobné výkonnostní srovnání si dost dobře mohl Intel vycucat z prstu, respektive z hlavy v marketingovém oddělení. Opět ale zjišťujeme, že Intel nevidí Silvermont ve srovnání s konkurencí nijak špatně. Nepropadejme ovšem nadšení dokud nebudou k dispozici reálné testy na reálném zařízení. Testy Intel můžeme brát prozatím spíše jako zpestření ke článku.
Pokud Intel vzal do svého „testu“ některou z konkurencí v současných tabletech, pak se může jednat pravděpodobně o Cortex A9 nebo Cortex A15 (pokud jej má v této podobě Intel k dispozici). Výkon porovnávaný na úrovni 1 W je velmi důležitý a dává náhled do toho, jak by mohla být efektivní vylepšená 14nm architektura pro smartphony. Nesmíme ovšem zapomínat, že je velký rozdíl mezi tím, jakou spotřebu mají samotná jádra, jakou SoC jako takový a také zařízení jako celek. Intel si ale v tomto ohledu dost věří a životnost baterie v zařízeních se Silvermontem by mohla být silná zbraň.
Poslední z grafů z „testu“ Intel porovnává výkon při spotřebě 1 W a opět porovnává Silvermont se 4jádrovou konkurencí, která bude nejspíše stejná jako v předchozím testu a může se jednat o cokoli 4jádrového na architektuře ARM. Oproti minulým grafům přibyl jeden další, který má s největší pravděpodobností představovat dual-core SoC. Identifikace platformy je poměrně těžká, ale můžeme předpokládat, že se jedná například o Apple s jeho A6X Dual-Core, který známe z iPadu 4. generace.
Silvermont na papíře vypadá opravdu silný a není v tomto ohledu proč Intelu nevěřit, že skutečně zamíchá kartami na trhu s tablety a snad také telefony. Když přidáme fakt, že jeden z těchto neidentifikovaných sloupců může představovat ARM Cortex A15, pak bude o zábavu postaráno. Zajímavé v tomto ohledu je, že současné reálné SoC na ARM Cortex A15, kde můžeme najít Exynos 5250 (dual-core A15 na frekvenci 1,7GHz) a Exynos 5410 (quad-core A15 na frekvenci 1,6 GHz), budou mít v porovnání se Silvermontem na teoretické frekvenci 2 GHz a výše velký problém.
Intel odhaduje svůj náskok až na 60% na nejlepší řešení ARM, tedy Cortex A15. Baytrail ale zřejmě neodhalí všechny možnosti Silvermontu kvůli 22nm výrobnímu procesu. Vše závisí na tom, jakou Intel dokáže nabídnout výdrž na baterie běžných kapacit, a také jak efektivní bude mít power magement v případě různých zatížení. Pokud Intel nabídne s Baytrail lepší výkon i spotřebu, tak se budou muset výrobci SoC na ARM architektuře chytit za nos, což v případě Samsungu nebude zřejmě problém a Apple dokáže také velmi rychle přejít na jiného dodavatele. Jediný komu může příliš dobrý Silvermont způsobit velké potíže je zřejmě Nvidia s Tegra 4, která nemá příliš mnoho cest, jak dostatečně rychle vyvinout adekvátní odpověď na stejné architektuře.
Další, faktem ke zvážení je, že platformy na ARM Cortex A15 budou zřejmě velmi ranné samply, které jsou optimalizovány pro vysoké frekvence pro dosažení špičkových výkonů. Je možné, že výrobci využijí nižších frekvencí a ještě dále optimalizují spotřebu, a tím se Silvermontu značně přiblíží, tedy alespoň ve srovnání spotřeby. Výkon jako takový by logicky šel o něco níže než u vysoko taktovaných kousků na frekvenci 1,7 GHz, jako je to u Exynos 5410. Spotřeba je v případě tabletů často důležitější než výkon.
Co se týká rozměru, tak lze očekávat, že ve výsledku nebudou rozměry nijak odlišné od současného Clovertrailu a bude na výrobcích, jak zvládnou udělat šasi samotného přístroje. Tloušťka a hmotnost tabletů je v současné době v případě architektur ARM zcela dostatečná, aby vám při každodenním používání neztrpčovala život. V případě tabletů postavených na Atomu tomu bylo poněkud jinak. Stačí, když si vzpomenete na Microsoft Surface, který nebyl zrovna vzorem kompaktnosti a oproti iPadu 4 působil poněkud těžkopádně. Bylo by dobré, pokud by se Intelu podařilo zkombinovat kompaktnější rozměry se špičkovým displejem s rozlišením vyšším než 1366×768.
Výkon tabletů založených na platformě Baytrail je poměrně těžké v současné době odhadovat, ale Intel se s námi podělil alespoň o interní srovnání Silvermont versus Saltwell, které nám může leccos napovědět. Nic lepšího prozatím nezískáme, protože produkční verze tabletů s Baytrail jsou měsíce vzdálené. Ve srovnání najdeme výkonnostní bonusy až v násobcích původního výkonu Saltwellu.Mezi benchmarky najdeme SPECint2K, CoreMark, SunSpider, test načítání webových stránek v prohlížečích (Internet Explorer,Chrome,Firefox), Linpack, AnTuTu a další testy. Výkony v absolutních číslech zde nehledejme, ale pro srovnání mezigeneračního skoku to stačí. Připomeňme si zde, že Saltwell je 32nm varianta Atomu minulé generace. V tabulce najdeme Saltwell označen jako STW a novější Silvermont jako SLM.
První pohled na graf ukazuje, že máme co dočinění až s dvojnásobným výkonem v případe single-thread aplikací u nového Silvermontu. Výsledek je způsoben nejen navýšením IPC (asi 50%), ale dále ho můžeme připsat IDI (in-die interconnect) a vyšší frekvenci samotného Silvermontu. Není zde z měření jasné, na jakých frekvencích oba soupeři běží, ale bude je od sebe dělit minimálně 600 MHz ve prospěch Silvermontu. Těžko lze odhadovat, jak by dopadlo srovnání se současnou špičkou architektury ARM (Cortex A15). Dá se nicméně očekávat, že Silvermont by se v jednovláknových výpočtech mohl vyhoupnout na konci roku na špičku.
Při porovnání spotřeby se dostaneme k závěru, že pro svůj dvojnásobný spotřebuje Silvermont stejné množství jako Saltwell. Zajímavější je ale srovnání, kdy při stejném výkonu jako má Saltwell 4,7x menší spotřebu. Salwell nebyl, pokud se týká spotřeby, žádný premiant třídy, ale také se nejednalo o nějaký propadák. Výsledek Silvermontu je tedy papírově opravdu excelentní a nezbývá než se těšit na to, co nabídnou reálná zařízení. Silvermont má ve vícevláknových aplikacích jasný náskok, neboť se mimo jiné jedná o nativní quad-core platformu. Saltwell je naproti tomu dual-core, ale na druhou stranu disponuje podporou Hyper Threadingu, což ve výsledku znamená možnost zpracovávat až 4 vlákna najednou.
V dalším grafu Intelu vidíme srovnání Silvermontu a ARM architektury. Použity byly stejné testy, ale nyní lze dobře vidět také podrobnosti o spotřebě systémů. Bohužel stále se jedná jakousi změť grafů, kde nevíme, co přesně proti Silvermontu stojí a na jaké frekvenci konkurence nebo Silvermont je. Podobné výkonnostní srovnání si dost dobře mohl Intel vycucat z prstu, respektive z hlavy v marketingovém oddělení. Opět ale zjišťujeme, že Intel nevidí Silvermont ve srovnání s konkurencí nijak špatně. Nepropadejme ovšem nadšení dokud nebudou k dispozici reálné testy na reálném zařízení. Testy Intel můžeme brát prozatím spíše jako zpestření ke článku.
Pokud Intel vzal do svého „testu“ některou z konkurencí v současných tabletech, pak se může jednat pravděpodobně o Cortex A9 nebo Cortex A15 (pokud jej má v této podobě Intel k dispozici). Výkon porovnávaný na úrovni 1 W je velmi důležitý a dává náhled do toho, jak by mohla být efektivní vylepšená 14nm architektura pro smartphony. Nesmíme ovšem zapomínat, že je velký rozdíl mezi tím, jakou spotřebu mají samotná jádra, jakou SoC jako takový a také zařízení jako celek. Intel si ale v tomto ohledu dost věří a životnost baterie v zařízeních se Silvermontem by mohla být silná zbraň.
Poslední z grafů z „testu“ Intel porovnává výkon při spotřebě 1 W a opět porovnává Silvermont se 4jádrovou konkurencí, která bude nejspíše stejná jako v předchozím testu a může se jednat o cokoli 4jádrového na architektuře ARM. Oproti minulým grafům přibyl jeden další, který má s největší pravděpodobností představovat dual-core SoC. Identifikace platformy je poměrně těžká, ale můžeme předpokládat, že se jedná například o Apple s jeho A6X Dual-Core, který známe z iPadu 4. generace.
Silvermont na papíře vypadá opravdu silný a není v tomto ohledu proč Intelu nevěřit, že skutečně zamíchá kartami na trhu s tablety a snad také telefony. Když přidáme fakt, že jeden z těchto neidentifikovaných sloupců může představovat ARM Cortex A15, pak bude o zábavu postaráno. Zajímavé v tomto ohledu je, že současné reálné SoC na ARM Cortex A15, kde můžeme najít Exynos 5250 (dual-core A15 na frekvenci 1,7GHz) a Exynos 5410 (quad-core A15 na frekvenci 1,6 GHz), budou mít v porovnání se Silvermontem na teoretické frekvenci 2 GHz a výše velký problém.
Intel odhaduje svůj náskok až na 60% na nejlepší řešení ARM, tedy Cortex A15. Baytrail ale zřejmě neodhalí všechny možnosti Silvermontu kvůli 22nm výrobnímu procesu. Vše závisí na tom, jakou Intel dokáže nabídnout výdrž na baterie běžných kapacit, a také jak efektivní bude mít power magement v případě různých zatížení. Pokud Intel nabídne s Baytrail lepší výkon i spotřebu, tak se budou muset výrobci SoC na ARM architektuře chytit za nos, což v případě Samsungu nebude zřejmě problém a Apple dokáže také velmi rychle přejít na jiného dodavatele. Jediný komu může příliš dobrý Silvermont způsobit velké potíže je zřejmě Nvidia s Tegra 4, která nemá příliš mnoho cest, jak dostatečně rychle vyvinout adekvátní odpověď na stejné architektuře.
Další, faktem ke zvážení je, že platformy na ARM Cortex A15 budou zřejmě velmi ranné samply, které jsou optimalizovány pro vysoké frekvence pro dosažení špičkových výkonů. Je možné, že výrobci využijí nižších frekvencí a ještě dále optimalizují spotřebu, a tím se Silvermontu značně přiblíží, tedy alespoň ve srovnání spotřeby. Výkon jako takový by logicky šel o něco níže než u vysoko taktovaných kousků na frekvenci 1,7 GHz, jako je to u Exynos 5410. Spotřeba je v případě tabletů často důležitější než výkon.
