iPAQy konečně mají důstojného soupeře: HP Jornada 568

Pohříchu krásnou první úlitbou je její design. Ten mě u dřívějších Jornad nějak neoslovil: čím to je, nevím, koneckonců – znáte to sami: i u ženy nedokážete často přesně říci, proč právě ta která Vašemu oku lahodí (čtenářky prominou veskrze šovinistický pohled na věc, já vím že ony vždycky přesně vědí čím to je). 568ka je prostě taková „chutná“ už na první pohled – a nepotřebuje žádné berličky ve formě výměnných barevných krytů a podobných nesmyslů (ne že by se nevyráběly).Ale nechme subjektivních úletů a pojďme na věc:

Malé srovnání s jinými přístroji – 568ka je o čtvrtinu lehčí než její předchůdce Jornada 540 a zhruba o 10g lehčí než srovnatelný iPAQ (ten ale bez slotu pro CF), nemluvě už vůbec o CASIO E-115/125, který je o polovinu těžší než 568ka. I svými rozměry patří 568ka mezi špičku v přístrojích Pocket PC. Nicméně všechno je relativní – Palmy jsou stále ještě poloviční a na nošení v kapsičce u košile to stále ještě není – ideální je náprsní kapsa obleku, ale kdo by v něm kvůli Pocket PC chodil…


V krabici kromě Jornady najdete kromě manuálu (chválím českého výhradního distributora Moravia Consulting za „neodfláknutý“ překlad manuálu, je plně použitelný - jen ta kvalita obrázků mohla být lepší, šedou prosím příště rastrovat s méně řádky na palec) a kromě pár prospektů a informací typu „jaké záruky jsou poskytovány v Austrálii, Papui a Nové Guinei“ ještě seznam dodávaného příslušenství od HP, dále CD s instalací ActiveSync a Outlooku 2002, CD s národní lokalizací OS a s PenReaderem, zdroj a USB kolébku.


U kolébky bych se ještě na chvíli pozastavil – kromě vcelku decentního designu se mi na ní líbí její masívnost – nesnáším, když se kolébka při lehkém zatáhnutí za přípojný kabel střelhbitě snáší k zemi. Tahle je skutečně jednou z nejtěžších, které jsem kdy měl v ruce – dobré, opět chválím. Jen konektor mohl být kratší - tipuji, že při trošku silnějším zapáčení směrem „od kolébky“ nebude problém jej vylomit. Naopak šikovně vyřešený je přívod externího napájení pro kolébku z vnějšího adaptéru (5V/1,7A), dobře působí i odrušovací toroidy, navlečené na kabelu kousek od konektoru. Mimochodem – napájení vyvedené kousek od USB konektoru v počítači je určitě lepší než dva kabely vedoucí do kolébky. Po odstranění plastikového krytu se do kolébky vejde i Jornada zbytnělá o přídavné baterie. A pokud byste náhodou někde ve výprodejích sehnali kolébku pro starší Jornadu 540, dá se použít i pro testovanou Jornadu 568 (ale pouze bez přídavných baterií).


Samotná Jornada je designově řešena téměř bez chybičky. Decentní tmavá šedá přechází ve stříbrnou kouřovou metalízu, horní strana s displejem je rozčleněna oválnými liniemi na dva prostory, nikde žádná hrana ani pravý úhel – Packardi se holt poučili ze svých chyb u předchozích modelů. Jediné co bych vytkl je použití plastu – u přístroje za cenu kolem 30.000 Kč bych prostě rád viděl pouzdro z kovu, které se neošoupe, působí příjemně na dotyk, nepraská, lépe chrání, lépe odvádí teplo – pravda, o něco více váží. Ale to berte spíše jako povzdech – něčím podobným nedisponuje ani konkurence.

Trošku horší pocit je z chodu tlačítek – membrány pod nimi jsou příliš cítit, jsou takové „bakelitové“, jejich chod působí levně. To platí zvláště o kurzorovém kolébkovém tlačítku, jeho mačkání je mi natolik odporné že ho prostě nepoužívám – přitom jde o hodně dobrý nápad, jen ho dotáhnout do konce. Problém je přitom způsoben jen nedbalým vyztužením horního krytu – chod tlačítka zapínání, které je jen o pár centimetrů vedle, je téměř v pohodě.

Ovládací pero – hrůza. Proboha, kde na něco takového Packardi přišli ? Už Parkeři (známí to výrobci plnicích per a dalšího luxusního náčiní) zjistili, že pero musí mít svou váhu, přitom musí být vyvážené – a že plastik zdaleka není nejlepším materiálem (takhle kovový vnitřek z vnějším potahem ze dřeva, to by bylo něco pro mě). To co je v Jornadě mi přijde jako uctivá připomínka, aby si ctěný uživatel nezapomněl pořídit jako „zvláštní příslušenství“ něco pořádného. A to už vůbec nemluvím o velmi zvláštním zakončení pera jakousi roznožkou, díky níž celé pero připomíná jistou erotickou potřebu pro dámy.

Ale tím výčet negativ v podstatě končí. A pozitiva – aspoň z mého subjektivního hlediska - silně převažují.

Předně: displej. 16bitová barva – ač se to na první pohled nezdá – je výrazným pokrokem proti u iPAQů používané 12bitové barvě, fotky vypadají na displeji přirozeně, žádné výrazné rastrování. Kontrast ucházející, jen kdyby se ten povrch trošku méně blýskal – já vím, každý jen trochu rozumný uživatel na displej nasadí matnou ochrannou fólii, ale přece jenom… Intenzita přisvětlení subjektivně vyšší než je běžný průměr u zařízení tohoto typu. Úhlopříčka displeje je zhruba o půl centimetru menší než u iPAQ H3650, rozlišení stejné (240x320 bodů). Digitizér slušný – jen by to chtělo trošku upravit průběh odezvy na tlak: pokud přiložíte pero zlehka na displej, stačí poměrně velmi malý tlak na pero k tomu, abyste nakreslili bod. Pokud však nezměněným tlakem pokračujete po displeji a chcete nakreslit čáru, zjistíte že čára je přerušovaná – neboli abyste spolehlivě nakreslili nepřerušovanou čáru, musíte tlačit podstatně více než je nezbytné pro nakreslení bodu. Dá se na to zvyknout, je to ale nepříjemné (zvláště u menších znaků) a hrozí vyšší riziko poškození plochy displeje – takže opět, ochranná fólie ! Povrchová úprava z hlediska psaní je výborná – člověk má pocit že plocha klade při psaní odpor, to je výborné (není nic horšího než pocit z „psaní po skle“).

Paměť: 32M ROM (samozřejmě flash), z toho 23MB zaberou PocketPC 2002 a zbývajících necelých 9MB je možné využít jako paměť chráněnou proti „tvrdému“ RESETu pomocí utilitky dodávané přímo HP. Nezvyklé je že tuto utilitku nabízí přímo výrobce – přece životnost „flashky“ bývá omezena počtem zápisů do ní – tato hodnota se pohybuje podle typu paměti kolem 10.000 cyklů a více, p nichž se „flashka“ stává nespolehlivou. Na druhou stranu více než 10.000 zálohovacích cyklů je tolik, že dříve než „flashka“ odejde do věčných lovišť, Vaše Jornada stejně morálně zastará, spadne Vám na zem nebo Vám ji někdo ukradne, takže – chválím. Řešení údajně využívá Intelem dodávaného Persistent Storage Manager (PSM), bližší údaje na http://developer.intel.com/design/flcomp/toolbrfs/298073.htm.

Procesor: Intel StrongARM 206 MHz je na úrovni doby, rychlý, standardní – není co dodat.

Compact Flash slot – typ 1 extended, neboli naprostá většina paměťových karet, ethernetových adaptérů, modemů a jim podobných zařízení jsou v pohodě. Testován byl CF digitální fotoaparát a CF modem, bez problémů – krátké recenze přineseme brzy. Jen záslepka, která kryje CF slot v době když není využit mohla být stejná jako např. u PCMCIA slotů notebooků, tj. ve formě odklápěcího krytu s pružinkou. „Falešnou“ CF kartu, která byl použita místo toho, nejpozději první den používání někde určitě zapomenu. Ve slotu údajně pracuje i novější verze IBM MicroDrive, zajímavé řešení pro ty co nemají nekřesťanské peníze na vysokokapacitní CF paměťové karty (jen poněkud náročné na odběr proudu – třeba u přehrávání MP3, kde by pevný disk přišel zvláště vhod, by asi baterie „odešly“ o poznání dřív).


Ostatní konektory: sluchátkový – klasický 3,5mm stereofonní jack, ještě že HP nenapadlo použít něco malého speciálního. Je šikovně umístěn vpředu vedle infraportu, takže nic nebrání tomu dát Jornadu do kapsy u bundy a pouštět si po cestě z CF karty poslední MP3 hity. Mimochodem – toto vidím jako jeden z obrovských kladů PocketPC přístrojů proti Palmům – doufám že nové Palmy postavené na procesoru ARM budou audio možnosti implementovat alespoň na této úrovni. Snad jen maličkost – subjektivně se mi odstup signál/šum zdál menší než by bylo nezbytné; možná by u HP mohli příště věnovat „analogové“ části audia trošku větší pozornost.

Z diskuzních fór vyplývá, že prachotěsnost, která byla Achillovou patou starších Jornad, je o něco lepší, takže ani při déledobějším používání snad nebudete mít pod displejem spousta „záhadných“ teček, vláken a smítek. Nicméně záleží asi i na štěstí při výběru konkrétního kusu – někteří uživatelé si stěžují, že po několikatýdenním užívání je displej plný prachu. To ale není samozřejmě jen problém Jornady, někteří uživatelé iPAQů také vědí své.

IR port je využitelný k synchronizaci i přenosům dat (a s příslušným programem i jako dálkové ovládání k televizi nebo videu). Maximální vzdálenost pro spolehlivý přenos mezi stařičkým Palmem III (kterého používám jako referenci – pro zajímavost, jeho IR portem lze ovládat televizi běžně na vzdálenost kolem 4 metrů, jen ta směrovost je nepříjemná) je kolem 70cm. Přenosy pracují bohužel pouze jednosměrně – PocketPC 2002 je sice schopen přijímat v téměř všech myslitelných formátech (mobilní telefony, Palmy – u nich je v pořádku i čeština – samozřejmě pokud máte Palm nastavený na CP1250 atd.), opačně se ale ochoten přizpůsobit není (nebo jsem na to alespoň nepřišel, jak to provést). Takže kontakt z adresáře z Palmu sice přijmete, ale už na něj neodešlete.

Testy výkonu:

Z výsledků je zřejmý obrovský nárůst výkonu oproti starší Jornadě 548 – ve většině parametrů o více než 300%, přechod na Intel ARM na 206MHz je cítit. Grafická výkonnost oproti iPAQu H3650 je vyšší o 25% až 180%, naopak paměťové přenosy jsou o něco pomalejší.


Dodávané příslušenství:
Nejvíce zaujme CF fotoaparát, přídavné baterie s MMC slotem, přídavné baterie s redukcí na PC Card (PCMCIA) které umožní využít některých běžných PCMCIA karet a speciální odklopný kryt se zaintegrovanou klávesnicí.