Jak zní SONY Clie PEG-T615C: detailní recenze japonského krasavce (1)

Druhým z dvojice počitadel SONY Clie, které jsem měl možnost v posledních dnech testovat, byl PEG-615C. I po nedávném zemětřesení, které způsobila firma SONY svými novými modely, je tento PDA s PalmOS stále jedním z vůbec nejlepších, které jsou momentálně na pultech a to nejen těch veletržních. V následujících odstavcích jej proto podrobně rozeberu, přiblížím zážitky s jeho barevným displejem a nezapomněl jsem ani na ukázky audio schopností polyfonního reproduktoru. Dozvíte se také že není úplně všechno zlato co se třpytí a jak moc dnes stojí paráda.

S jakým hardwarem máme tu čest

S Motorolou Dragonball VZ 33 MHz, 16 MB (přesněji 15,7MB) RAM, 4 MB flash ROM s Palm OS 4.1, hi-res TFT displejem s rozlišením 320x320 a 65.000 barvami, slyšet můžete polyfonní zvuky, tichý alarm lze zabezpečit i ledkou a vibracemi. Z portů je k dispozici dalekonosná IrDA a slot pro MemoryStick karty. Celé tohle turbosoustrojí je napájeno vestavěnými Li-Pol akumulátory.

Design: krasavec vyšperkovaný ze všech stran

Přístroj o půdorysu 118x72mm je s 13mm výšky patrně nejtenčím barevným PDA vůbec. Skvěle sedne do dlaně a díky velmi rozumné váze 140 gramů ani nerve kapsu od košile. Co však prostě nelze hned po vybalení z krabice přehlédnout, je vzhled přístroje. Excelentní design, ve kterém se snoubí dokonalá elegance se střízlivou jednoduchostí, je perfektní do posledního detailu.

Rohy pláště jsou výrazně zaoblené, všechny hrany rovněž zaoblené a zkosené. Plášť je kovový-hliník, ve stříbřitém popř. modrém odstínu. Spodek a obvod pláště je proveden v odlišném lesku než vrchní kryt, po obvodu pláště se navíc táhne metalová lišta v dalším odstínu. Připočtěte si k tomu všemu i detaily jako je masivní kování kolem jog-dialu či dokonale zapuštěné miniaturní křížové šroubky a zjistíte, jak má vypadat zatraceně hezký kousek hardware.

Celkový popis přístroje

Na horní straně Clie nalezneme IR port, šachtu pro stylus a slot pro karty MemoryStick s protiprachovými dvířky a oranžovou ledku pro indikaci práce s MS kartami. Nahoře (přesněji zezadu nahoře) je také připevněn odnímatelný černý kožený kryt displeje, který se překlápí dozadu. Kryt je pevný a má výstupky, které zabraňují náhodnému stlačení hardwarových tlačítek. Na levé horní straně se nachází otočné tlačítko „jog-dial“, tentokrát doplněné i o nové tlačítko „back“ (budu se mu věnovat později) a úplně nahoře na boku je i otočné ocelové očko, za které si tuhle nádheru můžete připoutat k čemu potřebujete.

Pravá strana přístroje neskrývá nic zvláštního, dole nalezneme opět zapuštěný a tedy i velmi dobře chráněný konektor pro zasunutí do kolébky a na zadní straně pláště je uprostřed resetovací otvor a prohlubenina pro lepší fixaci v kolébce.
Pohledu shora vévodí barevný displej, pod kterým se nachází nepodsvětlená graffity ploška. V její levé dolní části je opět ikonka pro regulaci kontrastu displeje, která tak supluje „kovové“ tlačítko. Pod graffity ploškou jsou hardwarová tlačítka, která si podám později, ještě níže se skrývá už jen červená ledka, signalizující dobíjení baterií přístroje. Do pravé spodní části přístroje se přestěhovalo i poměrně velké tlačítko „power“, které se byť zapuštěno (dobrá prevence proti náhodnému stlačení) velmi dobře mačká. Jak už je v kraji zvykem, přidržením tohoto tlačítka na dvě sekundy se aktivuje/deaktivuje podsvícení displeje (poslední stav podsvícení si přístroj pamatuje i po vypnutí). Maličkost která potěší: díky tomu že je „power“ nyní dole, Clie se mnohem lépe zapíná v kolébce (nízké těžiště) a nebo i jednou rukou, pokud ho držíte v dlani.

Hardwarová tlačítka a LED alarm: černá šmouha na designu

Hardwarové u SONY podělali, jinak se to říci nedá. Čtyři tlačítka na rychlý přístup k vestavěným aplikacím jsou obdélníkového tvaru, malá, uzounká a černá na černém podkladu. Mačkají se sice o něco lépe než by jeden při jejich velikosti čekal, ale nic moc to tedy není, zvlášť pro uživatele s většími prsty – ti snad mohou zkusit mačkat tlačítka stylusem, prohlubeninky pro něj zde nechybí. Dokonalá pohroma ovšem postihla dvojici tlačítek Up/Down. Ta byla nahrazena odpornou kolébkovitou páčkou, která má tu vlastnost, že se při své výšce zhruba jeden milimetr neuvěřitelně obtížně překlápí nahoru nebo dolů. Je malinká a tuhá a je třeba vyvinout značné úsilí k tomu, aby se pohnula kýženým směrem.

Podobný ergonomický osud potkal i červenou ledkou, umístěnou hned pod oním páčkovým nesmyslem. Pokud ledka svítí, signalizuje to nabíjení baterie, může také sloužit i jako tichý alarm, pak bliká (dá se nastavit v preferencích). Bohužel pokud upřednostňujete přikrývání displeje koženým krytem, milou ledku neuvidíte, je pod krytem dobře schovaná. Mnohem více by jí to slušelo například v levém horním rohu, kde by na ní bylo dobře vidět.

Jog-dial, skvělé tlačítko back a malý stylus

Zklamání z hardwarových tlačítek může ovšem vyvážit „jog-dial“, nově doplněný tlačítkem „back“. Jog-dial je zamačknutelné otočné kolečko, díky kterému můžete listovat v seznamech či dokumentech potvrzovat výběr apod.

Má perfektní tuhost a bezvadně se ovládá palcem levé ruky. Myslím že nejsem sám, kdo si myslí, že mělo by být povinnou součástí všech PDA, nejenom těch od SONY. Nové tlačítko „back“, které je umístěno hned pod jogem, může plnit více funkcí. Tou základní je opuštění dialogu či aplikace, tedy skutečně „back“. Navíc se však dá v preferencích nastavit, že jeho přidržením na delší dobu lze Clie vypnout či zapnout, popř. přenést fokus na kurzor či menu, kterým se pak můžete prohánět pomocí jog-dialu. Bravo Mr. Back!

Poslední na řadě je stylus. Tahle opuchlá náplň do propisovačky je zatím to nejtenčí, co jsem u Palmů držel v ruce. Stylus je kovový, trojdílný, vrchní díl zcela nepřekvapivě skrývá obligátní trn pro resetování. Oba plastové konce jsou bílé, horní konec je vybaven vroubkovanou „letkou” pro snadné vytažení z šachty. V ní je umístěn volně, bez nějakého „zalupnutí”. Celkový dojem: nic moc, opět pro drobné ručičky.

USB královský trůn

Kolébku rovněž charakterizuje velmi jednoduchý a střízlivě elegantní design. Je vyvedená v tmavém plastu, ve kterém se na jakoby „jinovém“ pozadí třpytí „jangové“ stříbrné tlačítko pro synchronizaci. Byť tento „trůn“ působí lehce a křehce, je téměř nepřeklopitelný a neposunutelný po podložce, výborně. Clie lze velmi lehce zasunout do kolébky i vytáhnout zpět, vše s použitím minimálního úsilí. Správné propojení s kolébkou signalizuje miniaturní zelená ledka. Kolébka má na opěrné ploše malý kolík, který přesně zapadá do zmíněné prohlubeninky v zadní straně Clie a fixuje jeho usazení. Co mi ovšem chybělo, byl „kalamářový“ otvor pro stylus, škoda.

Z kolébky vede přímý USB kabel do počítače, bohužel opět bez parazitního napájení, podruhé škoda. Pro napájení je třeba do kolébky zasunout zezadu druhý samostatný kabel, zakončený miniaturním konektorem. Rýpnu si do třetice: když už je napájecí kabel oddělitelný a samostatný, škoda převeliká, že se k přístroji nedodává i jednoduchý mezikus, který by šel jednou stranou nasunout na konektor Clie a z druhé strany by naopak do něj šel zasunout konektor napájecího kabelu – měli bychom ihned cestovní nabíječku za pár centů.

Hi-res displej: diskutabilní barvy, odsouzené k doživotnímu podsvícení

Je na čase kousnout si do velkého, místy šťavnatého a místy kyselého jablka. Nepopírám, že jsem při prvním zapnutí Clie nevydal nadšený vzdech, tetelíc se nad zářivostí displeje, jeho rozlišením i barevností samotnou. Ano, ve srovnání s čímkoli monochromatickým je displej tohoto Clie prostě nádherný. Barevné ikony a hlaďounké fonty vyvedené v „double-pixelingu“ na zářivě bílém podkladu vypadaly fantasticky kontrastně. Mé nadšení však trvalo pouze do doby než jsem zjistil, že takto vypadá Clie pouze se zapnutým podsvícením. Je-li vypnuto, změní se v ušmudlanou Popelku. Displej je v tu ránu víc černobílý než barevný a odvažuji si tvrdit, že při horším světle i hůře čitelný než u mnoha černobílých low-endů. Zářivě bílá barva podkladu byla okamžitě pryč a na její místo se vplížila světle zelená či místy dokonce růžová podkladovka a z displeje se navíc stalo zrcátko. Místy jsem dokonce viděl ve spodní části displeje i při podsvícení slabé barevné šmouhy, ale nevím, zda to není problém jednoho konkrétního kusu, který jsem měl k dispozici. No - celkově jsem byl dost zklamán.

Podnikl jsem proto mnoho pokusů s nasvícením displeje, zkoušel to podsvícením i bez, v interiérech i na přímém slunci a zjistil, že v případě reflexivního displeje skutečně velmi záleží na tom, jaké množství světla na něj dopadá. Vězte, že tomuto displeji vyhovují extrémy: buďto je na slunci velmi dobře nasvícen a pak vypadá skvěle a nebo je v šeru a přítmí se zapnutým podsvícením a pak opět vypadá skvěle. Někde mezi tím však budete neustále váhat, zda podsvítit či nikoli, přičemž podsvítit se většinou vyplatí a nastavením kontrastu už toho moc nezachrání.

Ptáte se co tady vlastně řeším? Spotřebu. S režimem aktivního podsvícení to Clie s plně nabitým aku vydržel asi tři a půl hodiny a pak vykvikl, že chce do kolébky. Drsňáky jsem ho ignoroval a čekal co bude dál. Clie kvičel hlady ještě další půl hodiny vždy po pěti minutách a pak definitivně zkolaboval a musel jsem ho oživit v kolébce. Strojek tedy vydržel čtyři hodiny s podsvícením, s deaktivovaným IR, bez práce s MS kartami, bez vibrací a zvuků. Je to málo nebo hodně? Myslím že je to dost málo, vzhledem k časté nutnosti podsvěcovat.

Hi-res rozlišení 320x320 bodů je oproti standardním 160x160 fantastické. Čtyřikrát vyšší rozlišení se projevuje velmi příznivě jak na grafice (fotky, video a texty v aplikacích s podporou tohoto režimu) tak i na fontech, které jsou v emulovaném režimu 160x160 díky technice „double-pixeling“ mnohem hladší, ditherované. Podpora hi-res režimu se dá pro vybrané nekompatibilní aplikace vypnout v ovládacích panelech. Díky vyššímu rozlišení také dokážete zobrazit mnohem více informací například při prohlížení e-knih nebo www stránek, počítejte však zároveň s tím, že při stejné úhlopříčce displeje bude v takovém případě písmo drobnější a pro někoho tedy i hůře čitelné.

A nakonec oněch 65.000 barev displeje. Mnoho lidí popisovalo, že barvy nejsou úplně ono, že jsou mdlé a jakoby seprané. Můj osobní pocit je, že v běžné praxi to příliš nepoznáte. Barvy jsou sice poněkud vybledlé, ale například barevné fotografie i video vypadají na displeji vcelku slušně. Chcete-li však pohlédnout neúprosné pravdě do očí, spusťte si „CliePaint“ – jednoduchý grafický editor a zvolte namíchání vlastní barvy – objeví se „včelí plástev“ s výběrem barev, kde je jednoznačně vidět, že zejména žlutá, zelená a červená skutečně nevycházejí nejlépe.