Left 4 Dead: výkonnostní srovnání grafických karet
24.12.2008, Petr Štefek, recenze
Jednoduchá a přímočará střílečka, tak by se dala označit hra Left 4 Dead, která nás zavede mezi nemrtvé zombíky a ty je nutno dostat dolů v co možná největším počtu. Podívejme se, při kolika snímcích za sekundu se na celou řež budeme dívat.
Kapitoly článku:
- Left 4 Dead: výkonnostní srovnání grafických karet
- Testovací sestava
- Left 4 Dead - 1280x1024 8xAA
- Left 4 Dead - 1680x1050 8xAA
- Left 4 Dead - 1920x1200 8xAA
- Left 4 Dead - 2560x1600 8xAA
- Závěr - jakou ráži na zombíky?
Jdi a zabij, model fungující již celá léta ve virtuálních světech počítačových her. Primitivní věci dokáží být občas velmi zábavné. Kdo z nás neustále potřebuje složitý příběh se spletitými zápletkami? Vzpomeňme si na staré dobré Diablo, kde bylo vašim jediným posláním nakopat tisíce pekelníků v několika patrech tam, kam slunce nesvítí. V podobném duchu pokračoval i díl druhý, kde bylo rovnou k dispozici 5 aktů a v případě nejtěžší obtížnosti (hell) doslova vlny příchozích nepřátel, před kterými vypadalo vylodění v Normandii jako komorní sešlost. Samozřejmě, že promyšlené a inovativní hry mají své místo na slunci zajištěny také, ale jistě se většina z nás shodne na řečených faktech.
Left 4 Dead staví na prověřeném modelu pandemie nebezpečného viru, který z normálních lidských bytostí udělá poflakující se zombíky se značnou chutí na čerstvé maso. Většina misí této hry spočívá v přesunu se z bodu A do bodu B, pokud možnost se všemi končetinami a spouští za sebou. Hra staví na dnes již letitém grafickém engine hry Half-Life 2, který se zdá být v době hi-tech enginů her jako je Crysis nebo FarCry 2 poněkud mimo mísu, ale opak je pravdou, účelům hry vyhovuje velmi dobře a navíc si hru užijete velmi dobře i na slabších strojích. Zvlášť vás může zaujmout propracovaný světelných model, což zahrnuje hlavně práci s baterkou, která je stejně důležitá jako například u hry Doom 3.
Do testu se nám sešla obvyklá skvadra grafických karet Nvidia a AMD plus trojice procesorů Intel, kde každý z nich zastupuje opačné spektrum segmentu. Prvním procesorem je levné Pentium Dual-Core E5200, které svou cenou pod 2 tisíce korun spadá do low-endu, ale přesto je mimořádně zajímavé. Druhým kouskem je oblíbený Core 2 Duo E8500, který má vysoký přetaktovávací potenciál a stojí ještě rozumné peníze (pod 5 tisíc).
Posledním pánem na holení je bývalá špička v oblasti desktopových procesorů Intelu, což není nic jiného než 45nm quad-core QX9650 v ceně přes dvacet tisíc korun (pro obyčejného hráče naprostá zbytečnost). V testu jsem použil celkem extrémní nastavení s 8xFSAA, aby bylo možné grafické karty co nejlépe škálovat.
Do testu se nám sešla obvyklá skvadra grafických karet Nvidia a AMD plus trojice procesorů Intel, kde každý z nich zastupuje opačné spektrum segmentu. Prvním procesorem je levné Pentium Dual-Core E5200, které svou cenou pod 2 tisíce korun spadá do low-endu, ale přesto je mimořádně zajímavé. Druhým kouskem je oblíbený Core 2 Duo E8500, který má vysoký přetaktovávací potenciál a stojí ještě rozumné peníze (pod 5 tisíc).
Posledním pánem na holení je bývalá špička v oblasti desktopových procesorů Intelu, což není nic jiného než 45nm quad-core QX9650 v ceně přes dvacet tisíc korun (pro obyčejného hráče naprostá zbytečnost). V testu jsem použil celkem extrémní nastavení s 8xFSAA, aby bylo možné grafické karty co nejlépe škálovat.