Lenovo IdeaPad Y550: na hry i multimédia

Vnější zpracování notebooku

Popravdě řečeno se mi nový vzhled multimediálních notebooků IdeaPad Y550 od Lenova příliš nelíbil. Celkově jde o jakousi velkou a zaoblenou cihlu, která svým vzhledem snad až příliš vykřikuje do světa: "Hele, já jsem plasťák" a co se týče zpracování a lícování plastových částí, nejde o žádnou slávu. Není to také žádný drobeček, o čemž už vypovídají jeho rozměry 385 x 255 x 26 - 37 mm a hmotnost 2,75 kg. Na druhou stranu by se nám měl notebook odměnit výkonem, pokud si tedy vyberete stejnou verzi jako my.
Celkovému vzezření Y550 napomůže kromě zakulaceného víka také vystouplý tmavě oranžový plastový lem, jenž podtrhuje celkový design. Na víku pak máme, jak je dnes velmi moderní, decentní texturu složenou ze dvou překrývajících se šestiúhelníkových sítí. Důležitější je ale pevnost víka, která není nejlepší, protože stačí i menší tlak a plast se začne prohýbat.
Spodní část notebooku ukáže čtyři tlusté gumové nožky udržující odstup od desky stolu, nahoře v rohu také stříbrně ohraničený subwoofer, jenž si snad u notebooků Lenovo odbývá premiéru a jen dokazuje multimediální zaměření nových Y550. V levém dolním rohu si našel místo pevný disk pod samostatným krytem a pak nám Lenovo nabízí velmi snadný přístup k hlavním komponentám včetně chlazení, které tak nebude vůbec složité zbavit nečistot. Hlavní odnímatelný panel totiž přidržuje pouze čtveřice šroubků, pokud tedy nepočítáme plastové packy.
Pravá hrana notebooku nabídne nejdříve hned vepředu dvojici portů USB. Ty jsou dle mého názoru umístěny velmi špatně, protože zrovna u nich bude mít většina uživatelů ruku s myší a k tomu vyčnívající konektory zrovna neprospějí. Dále si našla místo optická mechanika Optiarc DVD-RW AD-7580S a nakonec se dočkáme napájecího konektoru.
Levá hrana přístroje nabídne nejdříve 34mm slot pro karty ExpressCard a pak kombinovaný port eSATA s USB 2.0. Z hlediska portů USB 2.0 to je vše, takže tu máme pouze tři a jeden navíc sdílí své místo s eSATA. To je na velký 15,6palcový notebook ale velmi málo. Pak už následuje RJ-45 gigabitového Ethernetu, u multimediálního notebooku povinný port HDMI, pěkně zpracovaný výdech chlazení, analogový obrazový výstup D-Sub a nakonec otvor pro zámky Kensington.
Přední část notebooku však také není zrovna prázdná. Hned vlevo máme snadno nahmatatelný vypínač bezdrátových rozhraní, pak záslepku čtečky karet SD, SD Pro/XD/MMC/MC, MS Pro (ta klade při zamačkávání tuhý odpor), dva audio konektory pro 3,5mm jacky a nakonec tři bílé kontrolky pro stav počítače, napájení a bezdrátová rozhraní. Zde si musím postěžovat na styl popisování těchto všech prvků.

Lenovo toto odfláklo jen titěrnými vylisovanými piktogramy ve stejné barvě, jako má okolní plast, takže jestli potřebujeme zjistit, co která ze tří kontrolek znamená, nebo kam máme připojit sluchátka, musíme využít náš lidský zoom a při dostatku světla (nejlépe s baterkou) zamžourat na kýženou část počítače z několika centimetrů. Hlavně, že ale máme dobře a viditelně označeny otvory mikrofonů vedle touchpadu na základně, to je velmi důležité.
Podíváme se ještě zběžně dozadu, kde máme však pouze klouby displeje a kus baterie, jinak nic jiného tu být vzhledem ke způsobu otevírání víka ani nemůže.

Otevřený notebook

Maximální úhel pro rozevření notebooku je podprůměrný - kolem 120 stupňů, což může vadit při práci s počítačem položeným na klíně. Už pomalu si také začínám u nových notebooku zvykat na to, že není problém odchlípnout od LCD obrazovky její plastové rámečky, ovšem to je zde naštěstí možné pouze po stranách a nahoře/dole je to už daleko lepší. Klouby našeho testovaného kusu však nebyly schopny víko držet zavřené, takže pokud mu nepomáhala gravitace, nedrželo v uzavřené poloze. Kromě lesklého povrchu displeje také už nepřekvapí ani lesklý rámeček. Nahoře uvidíme oko 1,3mpix webkamery s blízkou kontrolkou.
Nastupuje základna, jejíž zpracování nabízí dotyková tlačítka, opět lesklý a dokonale nevhodný povrch a především je nutné se zmínit o nelícujících plastech. Obvod základny totiž tvoří spodní "vana", do níž je seshora zasazena horní část základny. Ovšem takovým způsobem, že mezi oběma díly (vlastně třemi, protože horní povrch je složen ze dvou kusů plastu) vzniká viditelná mezera, která se někde zužuje, někde rozšiřuje a někde skrz ni nerušeně prosvítají kontrolky. Zkrátka a dobře si výrobce (přímo firma Lenovo to asi nebude) za toto pochvalu rozhodně nezaslouží a od notebooku s cenou začínající na 16000 Kč bychom mohli čekat podstatně lepší zpracování.
Horní část základny nabízí tedy dotyková tlačítka (i s kontrolkami mají všechna bílé podsvícení) s jedním speciálním "klouzacím" ovladačem a už dle tohoto je jasné, proč jde o samostatný kus plastu. Zasazeny jsou do ní také dva stříbrně lemované 2W reproduktory, jež by mohly a měly společně s taktéž 2W subwooferem nabídnout kvalitní zvuk. Zhruba nad klávesou F3 máme 4 kontrolky pro signalizaci práce pevného disku, Bluetooth, WiFi a případného dalšího rozhraní. Pak je tu na druhé straně dotykové tlačítko přepínající LCD mezi normálním a filmovým režimem a vedle něj tlačítko Dolby Home Theater. To spustí okno s nastavením právě tohoto režimu.

Velmi zajímavá je pak střední část, kde máme řadu bílých diod, z nichž normálně poblikávají jen dvě krajní. Pod nimi je řada vystouplých rýh dotykového ovladače a pokud na ně přiložíme prst, na obrazovce se objeví řada předpřipravených voleb od jedné do osmi. První čtyři jsou již nastavené - kalkulačka, notepad, záznam zvuku a složka dokumentů. Prstem tedy stačí jezdit po ovladači, až narazíme na kýženou volbu a tu potvrdíme jedním klepnutím na ovladač. Dobré je, že ten reaguje velmi svižně a v podstatě bez zpoždění, ale na druhou stranu je občas problém najet na tu pravou volbu a navíc ji ještě správně potvrdit. Nakonec by stejně asi lepší práci odvedlo osm normálních programovatelných tlačítek.
Po stranách klávesnice, o níž se zmíním ještě ve 4. kapitole, jsou již normální tlačítka v kulatém provedení - vpravo úprava hlasitosti zvuku plus jeho ztišení (bíle podsvícené, proto má jinak nevýrazný piktogram). Vlevo narazíme na rovněž bíle podsvícený Power a nad ním malé tlačítko OneKey Recovery spouštějící stejnojmenný program pro zálohování systmu a tvorbu disku k obnově.
Touchpad je součástí okolního povrchu, jinak byl ale mírně zapuštěn pod povrch, aby mohla být jeho ploška zdrsněna malými výstupky. Výrobce již přišel asi na to (radujme se, veselme se), že zcela hladký povrch není pro touchpad to pravé. Takto se po něm dá prstem jezdit, aniž bychom měli pocit, že si ho za chvíli vyvikláme. Ovšem stále to není ono. Tlačítka s vyšším zdvihem mají naopak velmi příjemný stisk a mezi nimi pak nalezneme kontrolku signalizující, že touchpad byl deaktivován. Nakonec tu jsou po stranách dva mikrofony.
Podíváme se ještě pod kapotu tohoto notebooku, kde se ukáže, že k dispozici bude velký (tj. dlouhý) chladič napojený na dvě heatpipe, dva zabrané sloty pro paměti DDR3-1066 MHz a místo bylo ponecháno také na další kartu Mini PCIe.