Lenovo ThinkPad Edge: jeden z nejlevnějších

Design nového ThinkPadu Edge je velmi jednoduchý, ale dle mého názoru se Lenovu podařil. K nám dorazila verze s lesklým červeným víkem displeje, ovšem konzervativnější uživatel si může vybrat také mezi černým či šedým zpracováním. Dle původní tiskové zprávy, která u nás na začátku tohoto roku nové ThinkPad Edge představila, se Lenovo snažilo o to, aby zákazníky neodrazoval klasický vzhled notebooků ThinkPad. Máme tu tak barevné povrchy a přepracovaný vnitřek notebooku, ale dle mého názoru je výsledný vzhled i tak spíše konzervativní, ovšem s designem klasických ThinkPadů má pramálo společného.

Červené víko displeje je rovné, či jen velmi mírně vypoulené a nijak výrazně se nesvažuje ani u svých okrajů. Namísto toho zde výrobce využil okolní stříbrně zbarvený rám, jejž mají všechny barevné verze stejný. Stříbrná je vůbec barva celého obvodu tohoto počítače. Odolnost víka proti tlaku seshora vypadá dobře, neboť to se nijak výrazně neprohýbá a ani při bližším zkoumání nenarazíme na nějaké nepřesnosti či povrzávající části. Logo ThinkPad klasicky umístěné nakřivo v rohu notebooku má v tomto případě místo tečky nad písmenem "i" červenou LED, která udává stav počítače (při jeho uspání třeba pomalu poblikává).

Spodní část notebooku nám předvede velké gumové podstavce, z nichž dva jsou na baterii jištěnou dvěma plastovými západkami, která výrazně vystupuje nad okolní povrch. Je totiž šestičlánková a takový počet článků Li-Ion nějaký prostor zabere. Alespoň takto klávesnice získá menší sklon, na nějž jsme zvyklí z normálních desktopových sestav. Pak tu je vepředu dlouhý pruh vyložený perforovaným plechem, za nímž předpokládáme přítomnost dvou 2W reproduktorů. Další průduchy, jež jsou ale určeny ne pro zvuk, ale pro nabírání čerstvého vzduchu, jsou umístěny výhradně v pravé části, tedy blíže k výdechu chlazení. Půl z nich je v plastové části a půl v odšroubovatelném panelu, který je však vyroben z kovu. Celkově je notebook i zespoda odolný, takže zde opět žádný problém.

Pravá strana notebooku není zrovna přeplácána komponenty, což je možné díky tomu, že se zde neuplatnila žádná optická mechanika. Vepředu narazíme na čtečku paměťových karet SD, MMC, MS, MS PRO a xD, pak je tu jeden jediný zvukový konektor pro headset, následně dva porty USB 2.0 a pak napájecí konektor se zelenou kontrolkou.

Z druhé, levé strany je notebook daleko více zaplněný, ale to především zásluhou výfuku chlazení, které ale i tak není nijak mohutné a výkonné, ovšem to ani být nemusí. Vepředu máme třetí a poslední port USB 2.0, pak Ethernetový konektor, obrazové konektory HDMI a D-Sub a za chlazením pak jen otvor pro zámky Kensington. Osobně bych daleko radši viděl, aby se chlazení a porty prohodily, když už se tedy kvůli baterii nic nevešlo na zadní hranu.

A to samé platí i pro přední hranu, která je absolutně holá a pouze někde u loga ThinkPad má malý výstupek, za nějž se dají zaklesnout prsty při otevírání displeje. Takový výstupek bychom ale čekali spíše uprostřed, protože takto nám Lenovo zrovna nepěstuje zdravé návyky. Tedy zdravé pro notebook a jeho panty, i když ještě horší je chytat jej při otevírání přímo za jednu z bočních hran.

Nakonec se mrkneme na zadní část, kde je jasně vidět, proč se na ni nevešly žádné porty. Celá základna až po samotné klouby je v podstatě baterie a pak už po stranách nezbývá žádný využitelný prostor. Celkově mi tak rozložení prvků na tomto notebooku přišlo poněkud odfláknuté a kdyby výrobce chtěl, jistě by je vymyslel daleko účelněji. Nabídka je také pouze základní a alespoň ještě konektor eSATA by se jistě věšel a ani by nijak výrazně nezvýšil celkovou cenu. Dalším kandidátem by byl FireWire nebo ExpressCard. Notebooky ThinkPad Edge jsou ale prezentovány jako zjednodušené modely, a tak k nim asi zkrátka patří i zjednodušené a zkrouhnuté možnosti.

V testech se často neukazují notebooky s tak flexibilním uchycením displeje. Ten se zde totiž při otevírání nezasunuje za základnu, a tak nic nevadí tomu, abychom jej otevřeli i přes úhel 180 °, což se v některých případech hodí. Klouby jsou také sice malé, ale i tak drží displej pevně v nastavené poloze; však také nejde o velkou páku danou vyšší hmotností a rozměry.

Když se ale zadíváme na displej a jeho plastové okraje nad a pod, moc nám nejde do hlavy, proč výrobce použil panel s poměrem stran 16:9, když jde primárně o mobilní pracovní notebook a žádné multimediální centrum. Kvůli tomu budeme muset snést vertikální rozlišení pouze 768 bodů a přitom bychom při troše snahy ze strany Lenova mohli koukat na displej s poměrem stran 4:3, ale to by asi na dnešní dobu nebylo tak atraktivní pro běžné zákazníky. Jinak na displeji není nic neobvyklého, pouze webkamera nahoře, logo vlevo dole a několik okolních měkkých podložek.

Základna ThinkPadu Edge zevnitř byla zpracována v jednoduchém duchu a kromě klávesnice a tlačítka Power na ní nejsou už žádné další prvky navíc, tedy samozřejmě kromě polohových ovladačů pro ukazatel myši. Průvodním ovladačem všech ThinkPadů je červený trackpoint s příslušnými tlačítky (levé, pravé a střední pro rolování), zatímco touchpad některé z nich nenabízí. Verze Edge je ale určena pro masy, které dosud nebyly tradičními Lenovy zaujaty, a tak by asi bylo chybou, kdyby jim byl touchpad odepřen, protože sžít se s trackpointem bude vyžadovat čas a trpělivost. Ovšem pak se vám tato snaha dokáže vyplatit, třeba už jen tím, že při používání trackpointu a psaní na klávesnici nemusíte s prsty téměř vůbec přehmatávat, což šetří čas i energii.

Dotyková ploška je velká, matná a příjemně se po ní jezdí prstem bez zadrhávání a tlačítka pod ní mají hlubší a měkký stisk, který je také příjemný. Podobný stisk mají i tlačítka trackpointu.

Povšimněme si nyní ale klávesnice, jejíž klávesy mají moderní provedení se zarovnaným povrchem a oblým tvarem, i když provedení je přeci jen odlišné od všech různých klonů klávesnice notebooků MacBook Pro. Na větších klávesách si lze všimnout jejich prohnutého tvaru, klávesa Fn je klasicky odsunuta až do rohu a také klávesy Page Up a Page Down umístěné u směrových šipek jsou oproti nim daleko nižší, což je dobře cítit, takže tolik nehrozí, že se přehmátnete a posunete se na stránce někam úplně jinam, než jste chtěli.

Pak jsou tu ale ošidné funkční klávesy F1-F12, jimž byly prioritně přiřazeny speciální funkce (úprava hlasitosti, jasu, přehrávání multimédií, zapínání rozhraní, apod.) a pro vyvolání její původní funkce musíte využít přepínač Fn. Pokud jste tedy zvyklí používat třeba kombinaci Alt+F4 pro ukončování běhu aplikací, pak zde je nutné stisknout trojkombinaci Alt+Fn+F4. Alespoň že je klávesnice sama o sobě pevná, působí odolně a zkrátka je její provedení takové, jaké bychom od Lenova očekávali.

Nakonec se můžeme podívat na to, co se skrývá pod kovovým panýlkem. Není to nic nečekaného, pouze pozice pevného disku, dva zaplněné paměťové sloty SO-DIMM a také nevyužitý slot mini PCIe.