Lenovo ThinkPad W510 pro profesionály
11.6.2010, Jan Vítek, recenze
Po prozkoumání zástupce řady Lenovo ThinkPad Edge se zblízka podíváme na poněkud jinak pojatý ThinkPad, jenž se řadí mezi modely W, tedy mobilní pracovní stanice se 4jádrovými procesory a GPU NVIDIA. Očekávat tedy můžeme především vysoký výkon, ovšem i cenu.
Kapitoly článku:
Vnější zpracování
Někdo nazývá notebooky ThinkPad nevzhlednými krabicemi, jinému zase jejich tradiční vzhled imponuje, stejně jako jeho funkčnost. Pravdou je, že W510 je především pracovní nástroj a ne něco, čím bychom se měli chlubit na obchodních schůzkách, takže zapomeňme na barevné povrchy, natož pak textury s 3D efektem. Přivítejme naopak černočerné a hranaté tělo s matným povrchem, zkrátka klasický notebook, který se dnes již těžko shání a je jen dobře, že Lenovo stále takové produkuje.
Víko notebooku je velmi pevné a ani pod silnějším tlakem shora se výrazně neprohýbá, takže displej by měl být chráněn dobře. Seshora vypadá celý notebook opravdu jen jako velká rozpláclá černá cihla a tento dojem narušují pouze dva stříbrně zbarvené klouby displeje, dvě zadní kontrolky indikující stav počítače a baterie a také rohové logo ThinkPad se samolepkou Energy Star. Design je tedy jako obvykle minimalistický.
Na spodní straně toho máme k prozkoumání dost. Podpůrné gumové nožky jsou zde celkem čtyři (plus jedna malá), přičemž ty přední mají ve svém středu malé pružné výčnělky podobné membránám v dnešních klávesnicích. Ty asi mají na starost další zvýšení stability přístroje na stole. Dále tu je dobře chráněný malý dokovací konektor mezi baterií a jedním ze dvou odnímatelných panelů, za nímž můžeme tušit přítomnost slotú pro paměťové moduly. Druhý by zase dle svého tvaru měl skrývat pevný disk.
Vedle toho slouží jako další primární úložné zařízení mechanika DVD-RW od Hitachi-LG, již lze ze známé UltraBay snadno a rychle vysunout pomocí dvou jezdců a nahradit třeba druhým pevným diskem. Pak už je tu jen řada různě poskládaných šikmých průduchů a šestičlánková baterie přidržovaná jednou západkou. Ta se do těla notebooku zasouvá klasicky zezadu do drážek. A i z této strany je notebook pevný a odolný.
Lenovo obyčejně u svých lepších modelů neplýtvá místem a snaží se na jejich hranách nabídnout co nejvíce různých rozhraní, což platí i zde. Pravý bok si však z velké části zabere optická mechanika, ale nejdříve se hned vepředu setkáme s hlubokým slotem pro karty Express Card o šířce 34 mm a pod ním je pak nechráněný slot čtečky paměťových karet SD, MMC, MS, MS PRO a xD. Do tohoto malého prostoru se pak již vešel jen osamělý audio konektor v podobě 3,5mm JACK a dále to je až za mechanikou konektor gigabitového Ethernetu a za ním otvor pro zámky Kensington.
Na druhé straně zabere nejvíce místa zadní chladič, jehož žebroví je evidentně měděné. Před ním je pak ihned umístěn DisplayPort, pak D-Sub dokonce i se závity pro přidržovací šroubky, aby nám konektor nevypadl, následuje dvojice portů USB 3.0, před ní kombinovaný USB 2.0 s eSATA, pak minikonektor rozhraní IEEE1394 FireWire a nakonec malý vypínač bezdrátových rozhraní. Zde je především v oblasti portů USB 3.0 celkem přeplněno, ovšem místa pro konektory na tomto notebooku jednoduše není nazbyt, s tím se musíme smířit.
Je sice pravda, že s trochou snahy by se mohla čtečka karet přesunout dopředu, kde jinak v podstatě nic není, ovšem to by reálně nic nevyřešilo. Na přední hraně notebooku ThinkPad W510 tak máme pouze západku uvolňující dvě packy, které přidržují displej na místě. Takové mechanismy se již u dnešních modelů téměř nevyskytují a jejich práci nahradila síla kloubů displeje.
Pokud pravý bok obsadí z největší míry optická mechanika a levý zase výdech chlazení, pak u zadní části notebooku to je zase baterie a pak také další chladič. Lenovo tedy evidentně využívá systém nasávání a vypouštění vzduchu přes dvojici chladičů, i když ten první pro nasávání je zhruba poloviční. To proto, aby nějaký vzduch také proudil dovnitř ventilačními otvory ve spodní části, protože chladit nepotřebují pouze komponenty připojené na systém trubic "heatpipe". Přesto se sem vešly ale také i nějaké konektory a konkrétně jde o žlutý napájecí na jedné straně a pak o modemový RJ11 a zbývající USB 2.0 na straně druhé.
Vnitřek notebooku
Jako u jiných pracovních notebooků s vystouplými klouby je i zde možné displej otevřít do širokého úhlu překonávajícího dokonce 180 stupňů, což se leckdy hodí. Klouby samotné odváděly v našem případě velmi dobrou práci, takže displej držel pevně ve všech polohách a neklepal se.
Jak jsem již psal, pro jeho otevření musíte nejdříve posunout západku na přední hraně a až teprve pak jej budete moci odklopit, k čemuž je nejlepší použít obě ruce, ale s trochou cviku stačí i jedna. Ani ve vnitřku se neshledáme s žádnými lesklými plasty a kromě klasických modrých a červených drobností (pokud můžeme tak směle označit Trackpoint za drobnost) je W510 stále a jen černý. Rám displeje má nahoře 2megapixelovou webkameru, na jejíž práci se zaměříme v příslušné kapitole, dole pak logo svého výrobce i s modelovým označením a také trojici zelených kontrolek pro bezdrátová rozhraní a indikaci práce pevného disku. Zmínit ještě můžeme to, že horní část displeje je zkosena, což svým tvarem reflektuje také základna nabízející vepředu svažující se hranu, příjemnou pro zápěstí.
Základna tohoto Lenova měla v tomto případě na sobě více než dost místa na uložení notebookové klávesnice s klasickou velikostí a leckdo by mohl podotknout, že zbylo i dost místa na numerickou část. Osobně v tomto problém nevidím, protože jednak nejde o notebook určený pro zadávání hodnot do tabulkového procesoru a potom bychom museli při využití numerické klávesnice činit kompromisy, jež by se nepříjemně dotkly otázky ergonomie. Takto je zkrátka vše v pořádku a výrobce raději uvolněný prostor využil pro postranní reproduktory, jež můžeme identifikovat díky perforovanému materiálu.
Klávesnice je sama o sobě pěkné pokoukání. Její spodní část až po řadu s numerickými klávesami je v podstatě běžná včetně přehozených kláves Fn a Ctrl (to lze v BIOSu napravit). Avšak horní část je již notně upravena, takže se v ní dočkáme vysoké klávesy Escape (to platí i pro Delete), různě poskládaných kláves Print Screen, Insert, Home, Page Up a dalších podobných, pro něž ovšem tradiční poloha na noteboocích snad ani neexistuje a pak to jsou také kulatá tlačítka pro ovládání zvuku (ztišení, hlasitost nahoru/dolů, ztišení mikrofonu) a rovněž kulatý a zeleně podsvícený Power. Nakonec u ThinkPadu nesmí ani chybět tlačítko ThinkVantage využitelné při bootu, které nám spustí užitečnou sadu utilit nezávislých na OS.
Mezi polohovací zařízení patří jednak jednoduše provedený touchpad s příjemným povrchem tvořeným malinkými plastickými tečkami. Jeho tlačítka, jakož i tlačítka trackpointu, mají spíše hlubší a relativně neslyšný stisk. Touchpad i trackpoint má tedy Lenovo jako obvykle zvládnuty výborně a pak už nám zbývá poukázat pouze na nenápadnou čtečku otisků prstů, ke které se můžeme po hmatu navigovat díky malému důlku umístěnému přímo nad ní.
Jestliže odmontujeme panel nad dvěma pozicemi SO-DIMM, pak poznáme, že ty jsou prázdné a připravené na další paměti. Můžeme si tak velmi snadno navýšit celou kapacitu RAM třeba na 8 GB.