M-Audio BX8 D2: bi-amp monitory pro všechny?

Srovnávání zvukové kvality v této cenové hladině je ještě poměrně jednoduchou záležitostí, protože se zde nectnosti projevují daleko razantněji než u HiFi komponentů s cenovkou v řádech desítek až stovek tisíc korun. V takové kategorii je to už spíše preference toho či onoho „zvuku“, která rozhoduje. Tak těžké to naštěstí mít nebudeme a vydáme se do vod daleko mělčích.

Jako zdroj pro testování nám posloužil vynikající DAC Styleaudio CARAT-Topaz Signature, který od nás dostal ocenění za špičkový zvuk. Zvukový materiál představují hudební soubory FLAC z originálních disků, takže je zde zaručena maximální možná kvalita. V následujícím výčtu najdete jména záznamů, jež v testech používáme.

Monitory jsem stejně jako jiná zařízení nechal přes víkend soustavně zahořovat, abych vyloučil negativní vlivy „nerozehraného“ hardware. Po přistoupení k samotnému testu jsem si začal pouštět své oblíbené skladby a hned mě oslovila detailnost, s jakou monitory hrají. Vynikající je také vytvoření stereofonní báze, kde lze poměrně jasně definovat každý nástroj a jeho umístění. Obligátních čtvero ročních období ukázkově ukázalo všechny nástroje, jasně a zřetelně vykoukne čembalo nebo jednotlivé sekce bicích nástrojů.

Klasika monitorům velmi jde a výšky netrhají uši, byť je výsledné podání oproti referenčním AE Aego M spíše suché. Jednoznačně zde chybí spodní pásmo, které je i přes objem monitorů spíše důsledně ukrýváno. Nechci se zde pouštět do měření vlastníma ušima, ale monitory zřejmě pod takových 70 Hz už hrají spodky s velkým poklesem. Reprodukované spodní pásmo je alespoň příjemně svižné, ale důvěrně známým pasážím zde schází důraz.

Pokud se přesuneme ke starší rockové klasice, kde vynikne poměrně slušná dynamika záznamu (neplatí např. pro remasterované vydání The Ultimate Sin nebo Brothers in Arms – my máme naštěstí verzi původní). Opět na vás vykoukne spoustu detailů, na které jste zvyklí spíše u sluchátek. Pěkně můžeme identifikovat každou zahranou notu nebo akord. Příjemný překvapením je, že ani ve spojení s Topazem to neučinilo starší CD neposlouchatelná.

Problémem pro monitory jsou např. nové tituly jako třeba z produkce finských metalových legend Stratovarius. Podobné tituly, ač se pyšní velmi čistým zvukem, mají velmi slabou dynamiku. Bohužel tato nectnost je typická pro většinu vydaných současných titulů, kde jsou tak možnosti tohoto digitálního formátu značně degradovány. Lepší to bohužel není ani v případě SACD respektive FLAC ve vyšším rozlišení a vzorkovací frekvenci. Slabý dynamický rozsah nezachrání libovolný formát.

Pokud máte k dispozici kvalitní záznam (může být i starší), pak se vám monitory odmění detaily a zobrazením prostoru, které mohou s přehledem závidět všechny reproduktory k PC. Na rozdíl od nich však také demaskují slabé stránky těchto nahrávek a reprodukce začíná po určitém čase unavovat. Zde je tedy potřeba zjistit, co je pro vás svatým grálem reprodukce na PC. Bude to muzikální neunavující poslech, nebo analytický monitorový zvuk?

Perfektní vlastností monitorů je v případě reprodukce filmů srozumitelnost a celková oddělenost dialogů, zvuků prostředí a soundtracku. Pokud rádi sledujete filmy v cizím jazyce, pak zde budete překvapeni již zmiňovaným mluveným slovem. Vyzkoušel jsem několik filmů, kde jsem měl tendence napínat uši, abych zachytil každé slovo a výsledek byl takových, že po těchto pasážích nebylo ani vidu ani slechu. Zde se tedy také projevily velmi pozitivně vlastnosti monitorů.

Bohužel opět ruší vrnění z nízkofrekvenčního měniče a já opět proklínám M-Audio, že si neumí pohlídat konstruktéry a výrobu. Dojem z celého výrobku to kazí a člověk se ptá sám sebe, jak je to možné. Na podobný problém si stěžuje na internetu mnoho dalších uživatelů, takže to není jen vada tohoto testovacího kusu. Brum je přítomen od počátečního zapnutí a jeho zasahování do zvuku se projevuje nesměrově, takže ho máte „v uších“ téměř pořád.

V testech her jsem si musel vychutnat několik misí Battlefieldu 3 a Crysis 2, kde je ozvučení na opravdu vysoké úrovni. Výsledek je takový, že např. v Battlefieldu 3 lze snadno identifikovat, odkud se jednotlivé zdroje zvuku berou a určit polohu protivníka. Opět ale platí, že pokud hrajete delší dobu, tak je reprodukce poměrně únavná. Zde je potřeba počítat s tím, že vše odhalující výškový reproduktor a umístění v poslechovém trojúhelníku bývá poněkud kontraproduktivnější pro dlouhodobý poslech. Prostě unavuje, ale to není vadou nebo špatnou vlastností těchto monitorů. Naopak se dá říci, že v rámci toho, co jsem měl tu čest slyšet u levných modelů, jsou M-Audio celkem „muzikálními“ monitory, které umí přehrát hudbu nebo soundtrack bez ubližování posluchači.