MacBook Pro: hliníkový služebník
31.7.2009, Jan Vítek, recenze
Společnost Apple je mezi uživateli notebooků oblíbená pro kvalitu jejích přístrojů. Setkáme se tu i s Mac OS a vůbec s jiným přístupem, jejž Apple schovává za slova "Think Different". Dnes se podíváme, co nám 13" MacBook Pro s celohliníkovým tělem nabídne.
Kapitoly článku:
Hardware
Tento MacBook Pro využívá procesor z dílny Intelu a jedná se o model Intel Core 2 Duo na frekvenci 2,53 GHz. Procesor má k dispozici 3 MB L2 cache sdílené mezi obě jádra, přičemž každé z nich má 32 kB instrukční a 32 kB datové L1 cache a celý procesor pracuje s FSB 1066 MHz. Půjde tedy o procesor s 45nm jádrem Penryn, jejž se mi nejdříve nepodařilo přesně detekovat dle modelového čísla a ani MacTracker tento model MacBooku ještě neměl v databázi. Nakonec Geekbench určil, že jde o procesor s označením P8700.
Před příchodem MacBooků Pro světem kolovaly spekulace o tom, že se Apple rozhodlo dát vale čipovým sadám Intelu a vybrat si místo toho sady od NVIDIE. To se zde také naplnilo, a tak se můžeme setkat se sadou NVIDIA MCP79, která má v sobě integrované grafické jádro NVIDIA GeForce 9400M s podporou API DirectX 10 a OpenGL 2.1.
Toto jádro disponuje 16 shadery s podporou CUDA i PhysX, využívat má zde sdílenou operační paměť s moduly DDR3 1066 MHz a že jde v podstatě o jeden celý čip, tak se dočkáme i portů USB 2.0, Gb Ethernetu, rozhraní SATA 3 Gbps, audio kodeku HDA (Azalia), podpory RAID polí stripping a mirroring a nakonec NVIDIA vyjmenovává technologie GeForce Boost, HybridPower a PureVideo, ovšem to samozřejmě neznamená, že jsou zde všechny využity.
Operační paměť o kapacitě 4 GB se rozděluje mezi dva moduly typu SO-DIMM. Ty má na svědomí známý Samsung a jde o DDR3 PC3-8500 s frekvencí 1066 MHz.
Pevný disk je klasický Hitachi 5K500 s označením HTS545025B9SA02 a kapacitou 250 GB. Jeho specifikace také nevypovídají o ničem zvláštním, takže tu máme otáčky 5400 za minutu, rozhraní SATA 3 Gbps a osmimegabytová vyrovnávací paměť.
Slotová optická mechanika byla v systému označena jako HL-DT-ST DVDRW GS23N. Je to osmirychlostní vypalovačka DVD, jež zvládne zapisovat na média -R, -R DL, -RW, +R, +R DL a +RW nebo CD-R a CD-RW. Podívejme se už ale na software, tedy Mac OS X "Leopard".
Mac OS X "Leopard"
Aktuální verze tohoto systému je 10.5.7, tedy kódové označení Leopard, jejž má na sklonku léta nahradit novější Snow Leopard. Při startu zcela vypnutého počítače nám Leopard naběhne asi za 35 sekund, vypne se za několik málo sekund a pokud jej probudíme ze spaní otevřením displeje, je připraven ještě než stačíme vzít do ruky myš. Zkušení jablíčkáři prominou, že nebudu zabíhat do podrobností o tomto systému a vezmu to spíše z pohledu klasického uživatele PC. Jednak jsem se také s Mac OS teprve blíže seznamoval a pak tato recenze není o něm, ale o notebooku.
Po vůbec prvním spuštění vás MacBook Pro přivítá a provede vás úvodním nastavením systému, tedy volbou časového pásma, jazyka, nastavením uživatelského účtu a hlavně pak je možné díky Time Machine importovat nastavení z jiného počítače. Pak už je všechno připraveno a my se můžeme pustit do zkoumání uživatelského prostředí...
Co tedy uživatele neznalého prostředí moderního systému Mac OS na první pohled zaujme? V animovaném a akcelerovaném prostředí se setkáme s horní lištou, která z části připomíná hlavní toolbar ve Windows, jenž je tradičně dole. Je tu ale sice vpravo jakýsi tray s informacemi o sítích, baterii, datem a časem a na druhé straně nakouslé jablíčko fungující podobně jako tlačítko Windows. Jinak jsou ale na této liště rozbalovací menu, která se liší podle toho, jakou aplikaci zrovna používáme.
Finder
Výchozí je klasický Finder, který operační systémy Mac doprovází snad od samotného počátku. Jde o jistou podobu souborového manažeru pracující ve vertikálních sloupcích, kde každý reprezentuje jednu adresářovou úroveň. Není to tedy manažer podobný Salamanderu či Total Commanderu, ale spíše Windows Exploreru. Ovšem za sebe mohu říci, že mi Finder přišel jednodušší a lepší na ovládání.
Dole jsou pak v liště zvané Dock ikonkami zobrazené nainstalované aplikace, jež si můžeme samozřejmě spravovat, nechat spustit po loginu, nebo rovnou vyjmout. Na pravou stranu doku se pak minimalizují ostatní spuštěné aplikace.
Mac OS byl také už od počátku vyvíjen tak, aby byl uživatelský příjemný, což ale ihned neznamená, že je stavěn pro slaboduché, jak si to někteří vývojáři moderních aplikací asi myslí. Jde o to, že ve velké většině případů, když něco někde hledáte, tak to tam také najdete. Ať už jde o nastavení obrazovky (mimochodem, obrazovka MacBook Pro umí výtečně interpolovat a využívat nižší rozlišení), hledání informací o systému, atp. Velkou zásluhu na tom nese také přehledné a nepřeplácané uživatelské prostředí, kde neodvádí pozornost nedůležité věci jako přeplácané okraje oken, ale právě jednoduché a výstižné ikonky. Vše je tedy přehledné, jednoduché a přitom jsem neměl pocit, že by mě Apple nějak omezovalo v tom, co bych si chtěl zvolit a nastavit.
Ono toto vše v podstatě vychází už jen z faktu, že Mac OS je určen na několik málo platforem, na něž může Apple daleko pružněji reagovat než takový Microsoft, kde se vlivem velkého množství dostupného hardware a software setkáme s mnoha potenciálními problémy. To je prostě výhoda, ale v podstatě i prokletí obou systémů a vůbec přístupů.
Aplikace
S jakými aplikacemi kromě zmíněného Finder se tedy setkáme v případě čisté instalace Leopardu? Některé již můžeme znát ze světa PC, jako třeba přehrávač Quicktime nebo webový prohlížeč Safari. Můžeme si tak i na vlastním PC tak trochu vyzkoušet, s čím se na Mac OS setkáme, i když GUI bude v takovém případě samozřejmě trošku odlišné.
Pak tu nechybí mailový klient (Mail), dále obrazovka s informacemi o počasí, datu, času a s kalkulačkou (Dashboard), již si mimochodem můžeme snadno vyvolat k tomu určenou klávesou F4, adresář (Address Book), GarageBand pro skládání hudby, kde se můžeme i naučit hrát dle lekcí, Spaces s až 16 virtuálními desktopy libovolně dlaždicovitě uspořádanými, mezi nimiž si lze přepínat pomocí klávesových zkratek, zmíněný Time Machine a System Preferences jako obdoba Control Panel ve Windows. Dlužno říci, že tato verze notebooku disponovala pouze anglickou klávesnicí a také jí v nastavení chyběla čeština. Nejbližším jazykem na výběr tak byla polština.
iCal
Pak to jsou aplikace začínající na obligátní písmeno "i", tedy iChat, iCal (jako kalendář), iTunes a nakonec iPhoto s iMovie (úprava fotografií a filmů). Kde Apple může, tam nabídne propracované tutoriály, v nichž hojně využívá mluveného slova a animací či videí. Toho ale kolikrát ani není zapotřebí. Pokud třeba máte SD kartu s fotografiemi či videem, můžete si ji klidně připojit do počítače, který ji sám tzv. "namountuje", ale na nic se otravně neptá a hlavně nedělá nic navíc. Pak si otevřete příslušnou aplikaci, kde se již fotografie samy objeví, protože je detekována karta, ale nic se neimportuje, nic na vás nevyskočí.
A pokud to snad chcete udělat obráceně, žádný problém. Se spuštěným iPhoto vložíte kartu a její obsah se v okamžiku objeví na obrazovce. Celkem normální, můžeme si říci, ale jaký je rozdíl mezi tím a dialogem, zda opravdu chceme fotky převést, nebo nepřevést, nebo něco jiného. Počítač je zde prostě zobrazí a pokud si s nimi ještě nepřejeme pracovat, tak se prostě přepneme v iPhoto na jinou záložku - veškeré zdržení žádné. Jednoduché, jasné, logické a především si počítač stále nevyžaduje pozornost vyskakujícími okny.
Začátečník ale může mít také problémy, zde třeba s připojením do lokální sítě, kde jinak figurují počítače s OS Windows a zajištění sdílení dat, protože SMB protokol není implicitně zapnutý. Jenomže vše, co je pro to třeba udělat, je v System Preferences vstoupit do Sharing, zapnout sdílení souborů a v nastavení zaškrtnout SMB. Většinou jde tedy o počáteční problémky, které ať už s použitím nápovědy nebo internetu můžeme v okamžiku vyřešit. Podobný případ je také instalace aplikací. U Windows jsme zvyklí na setup.exe, či instalátory Windows, jinde třeba na přímou kompilaci zdrojových dat. Zde stačí buď aplikaci zkopírovat mezi ostatní, nebo v případě souboru .dmg jej namountovat a počkat, až se instalace sama spustí. Je to prostě jen trošku odlišný způsob.
Dalo by se o tomto systému psát dál a dál, ale tato recenze není hlavně o něm. Celkově tedy Mac OS X není nic, co by se uživatelé měli bát vyzkoušet. Setkají se s trošku jiným uživatelským prostředím, jinými aplikacemi, ale určitě nebude trvat dlouho, než vás Leopard přesvědčí o svých kvalitách. A to se ani nemusíte řadit mezi snoby.