MacBook Pro: hliníkový služebník

LCD

Nabízený displej má zde úhlopříčku 13 palců a maximální rozlišení odpovídá spíše klasickým 15palcovým displejům, ovšem lze říci, že 1280 x 800 je v případě tohoto notebooku naprosto adekvátní. O podsvícení se zde postarají světelné diody a v operačním systému si můžeme rovněž zapnout, ať se podsvícení reguluje podle okolního osvětlení, což je detekováno pomocí senzoru vedle webkamery. Nebo si podsvícení můžeme sami nastavit pomocí kláves F1 a F2.
Apple se na svých stránkách chlubí jasnými barvami svého displeje, což mohu potvrdit. Při srovnání s displejem notebooku Lenovo N200 a také s monitorem Hewlett-Packard LP2065 (panel S-IPS) lze říci, že barvy jsou skutečně výborně podány, takže se na tomto notebooku nemusíme bát upravovat grafiku, natož pak zpracovávat video.
V čem ale LCD MacBooku Pro se S-IPS panelem srovnání nesnese, jsou pozorovací úhly, protože jde i tak o panel typu TN. Stačí však zajistit, abyste se na něj koukali z ideálního úhlu, což věru není problém. Jinak se ale při pohledu zezdola setkáte s klasickým invertováním tmavých odstínů, ovšem jak je vidět na obrázku dole, barvy samotné ztrácejí rozlišení jen trochu a jsou stále živé.
Při pohledu ze stran se však barvy téměř nezmění, to spíše o něco poklesne jas i kontrast, ale nejde o nic dramatického. Pohled seshora ovšem již přinese deformaci barev, které nabývají jiných odstínů. Jinak je ale kvalita displeje dle mého názoru výtečná a hodná notebooku s takovou cenou.

Webkamera

Integrovaná webkamerka iSight lze otestovat třeba pomocí aplikace iChat, což je logické, protože ta je určena pro komunikaci přes síť. Kamerka se pak ohlásí zeleným světlem a začne snímat.
Kvalita je při denním světle dobrá, odezva téměř okamžitá, ale pěkné snímky a barvy jsou vykoupeny nižší obnovovací frekvencí. Při sníženém osvětlení se ale zhoršuje raději podání barev a do obrazu se vkrádá šum, natož aby se dále podstatněji snižovala frekvence snímků. Webkamera má tedy dohromady slušné vlastnosti a nelze si na ni vyloženě stěžovat.

Zvuk

U malého notebooku s třináctipalcovou obrazovkou jsem skutečně nečekal, že by mohl nějak vynikat zvukovým přednesem. MacBook Pro však trochu překvapil, když se uvedl nadprůměrně silným zvukem, jenž rovněž nebyl zcela prost basů, takže v nouzi lze na něm poslouchat i hudbu.

Zvuk a jeho hlasitost se jinak ovládá pomocí tlačítek F10, F11 a F12, na což počítač zcela ihned reaguje na obrazovce informací o zrovna nastavené hlasitosti a i zvukově. Celkově můžeme být tedy se zvukovým systémem spokojeni a nemusíme se bát, že by notebook nějak rezonoval. Ono v něm ani v podstatě nemá co rezonovat.

Ergonomie a klávesnice

Ergonomie je mrška, což platí zvláště u notebooků a mobilních zařízení vůbec, kde se musí skloubit právě s přenosností. Apple se zde rozhodlo nám na pravou stranu umístit slotovou mechaniku a na levou dozadu veškeré porty, takže je tam máme pěkně pohromadě. Na druhou stranu jich moc není, ale to není otázka pro tuto kapitolu. Rozložení portů nám tedy obtíže činit nebude, maximálně lze podotknout, že mezi USB porty by mohlo být o něco více místa.
Klávesnice samotná dosahuje rozměrů bezmála plnohodnotné verze na 15,4" noteboocích, a tak se od ní dá očekávat plná funkčnost. Apple použilo moderní design, kde jednotlivé klávesy jsou samostatně zapuštěny do vyřezaných otvorů v šasi, takže jsou od sebe výrazně opticky i hmatově odděleny. K tomu přispívá právě i podsvícení, jež si můžeme regulovat sami pomocí kláves F5 a F6. Kvalita podsvícení je skutečně dobrá. Světlo proudí jednak skrz otvory mezi klávesami a také skrz je, protože znaky a písmena jsou průhledné.

Co se týče rozložení kláves a jejich velikosti, zde klávesnice podléhá nainstalovanému systému. Zapomeňme tedy na Insert, Delete, Page Up, Page Down, Print Screen a natož na klávesu Windows. Počet kláves je tedy snížen, ale zase tu zůstala klasická Fn a pak také nad Backspace máme jednu pro vysunutí média z mechaniky. Klávesy F také fungují především pro své speciální funkce, takže třeba pro změnu intenzity podsvícení je nemusíme používat s přepínačem.

Celkově se na klávesnici píše příjemně, i když Enter by mohl být širší. Kapitola sama o sobě je ale také touchpad, tedy v případě firmy Apple je to trackpad. Ten umí detekovat více položených prstů, abychom na něm mohli vykonávat speciální funkce. Pokud položíme dva prsty vedle sebe a hýbeme s nimi, obraz se posouvá dle toho. Dále lze otáčet s obrázky, když rovněž položíme dva prsty a točíme s nimi kolem vertikální osy. Pak jde přibližováním a oddalováním prstů k sobě a od sebe měnit zoom, což platí pro fotografie i webové stránky a poté lze stejně jako při scrollování, ale společně s klávesou Ctrl zvětšovat a zmenšovat samotný desktop i se všemi okny. Jde tedy o jakousi obdobu funkce lupa.

S třemi prsty můžeme používat funkci vpřed a vzad, což se hodí především v internetovém prohlížeči a pak už to jsou čtyři prsty. Vertikálním pohybem měníme rozložení otevřených oken a horizontálním pohybem lze přepínat mezi aplikacemi. Nutno dodat, že vše zde vyjmenované funguje naprosto spolehlivě a není třeba na touchpad nijak tlačit. A pak už také lze snadno pochopit, proč musí být tak velký.