MACS a Titan – Peltier ve vašich službách

Instalační procedura bez problémů rozhodně neproběhla. Teď však nebudu mluvit o tom, jak jsem musel mezi chladiči prohodit retenční kity, ale o tom, jak je popsána instalace chladiče Titan Amanda na sockety AMD. Akce by to byla velice jednoduchá, pokud by ovšem výrobce byl schopen ve třech kratinkých bodech neudělat chybu, leč nestalo se.

Ony kratinké body mluví o namazání procesoru přiloženou teplovodivou pastou, dále přiložení chladiče a provlečení sloupků dírami v základní desce a nakonec přiložení zadního rámečku a zajištění celé konstrukce pomocí dvou šroubků s pružnými podložkami. Snažil jsem se tedy držet návodu a ihned jsem narazil na problém – sloupky byly příliš široké a do děr v desce se zkrátka o kousek nevešly. A pokud jsem je jednoduše přiložil na desku, pak k tomu, aby se styčná plocha dotkla procesoru, chyběly asi 2mm. Za této situace mi připadlo jako nejlepší řešení za utrousení několika poznámek na adresu výrobce obrátit kovové packy tak, aby sloupky mířily vzhůru a použít delší šroubky.


Jenomže poté jsem si na stránkách Titanu přečetl, že sloupky nejsou určeny k provlečení skrz základní desku, což by mě při obhlédnutí situace vůbec nenapadlo, protože jsem jednak předpokládal, že provlečením sloupků se zajistí lepší stabilita konstrukce a docílí se snadnější instalace. Také jsem se obával o zdraví základní desky, neboť sloupky mají jen o málo větší průměr než otvory a nejsou zde použity žádné podložky, které by alespoň trochu rozložily tlak a změkčily kontakt. Takovéto podložky jiní výrobci chladičů považují za absolutní samozřejmost a osobně bych každému doporučil, aby si při instalaci těchto chladičů opatřil pro každý otvor jednu měkkou a jednu kovovou podložku.


Speciálně u socketů AMD si také musíme uvědomit, že chladič umožňuje libovolné otočení na socketu, což v kombinaci s jeho velikostí a způsobem vedení vzduchu je v podstatě nutnost. Na naší redakční desce DFI by sice nebyl problém s umístěním do kterékoliv skříně, ale vzhledem k orientaci otvorů jsem musel chladič Titan Amanda i MACS Triumph upravit tak, že jsem přehodil montážní packy se sloupky. Omluvte proto prosím fotografie, na nichž jsou chladiče zachyceny v nesprávné poloze. Alespoň můžete vidět, že Amanda by v tak se svými dvěma ventilátory zabrala místo původně určené pro první PCI Express x4 slot, ale dokonce i první PCI Express x16. Proto možnost otočení ventilátorů přijde více než vhod.


Ani tak ale nemáte vyhráno, protože můžete zase narazit na zadní panel skříně, respektive její ventilátor. To si už ale můžete spočítat sami, když si od středu socketu vaší základní desky odměříte polovinu šířky chladiče. Výrobce sám doporučuje orientaci chladiče takovou, aby vzduch vanul k zadnímu panelu skříně.

Provoz obou chladičů mě také zvláště nenadchl. Samozřejmě jsem neočekával, že by dva 92x32mm ventilátory na 1500RPM byly zcela neslyšné, ale také jsem neočekával, že bych uslyšel takové výrazné vrčení od motorků, jaké Amanda předvedla. MACS Triumph při nízkých otáčkách zněl samozřejmě o něco lépe, avšak to bylo zapříčiněno tím, že má pouze jeden ventilátor.


Zde se dostávám k další záležitosti. Oba chladiče totiž poskytují uživateli jen minimální možnosti interakce a ovládání. MACS Triumph díky svému 5,25“ modulu dovoluje, abychom si vybrali mezi zobrazením teploty snímané čidlem v °F nebo °C a mezi několika barvami podsvícení. To je však zoufale málo a osobně bych očekával minimálně manuální ovládání otáček ventilátoru a výkonu termoelektrického článku. Jenomže tyto možnosti nenabízí ani karta Amandy, ani modul Triumphu a vše je tedy ovládáno automaticky. Dokonce i pro takovou samozřejmost, jakou je monitorování otáček, zde musíte využít dvou kablíků s třípinovými konektory na základní desku. Škoda.

Co se tedy dozvíme z displeje Deluxe verze? Je to pouze uptime – tedy doba běhu systému a také celkový uptime. Další a poslední informace (pokud pomineme upoceného maníka s lopatou) sděluje teplotu čidla. Kdyby tak výrobce investoval své snažení do zvýšení funkčnosti, než aby zaplácal místo na displeji neužitečnými hloupostmi a barevnými LED.

Testovací sestava:

• Základní deska: DFI LANParty-UT nF4 Ultra-D
• Procesor: Athlon 64 FX55@2.6GHz - zvýšené napětí na 1,6V (základní - 1,5V)
• Operační paměť: V-Data 256MB DDR400
• Grafická karta: Club3D GF6600
• Pevný disk: Western Digital 80GB (WD800JB)
• Zdroj: Cooler Master RS-450-ACLY – 450W

Nyní již ale k teplotním testům. Kvůli automatickému řízení celkového běhu chladičů jsem bohužel neměl možnost test nějak konfigurovat a musel jsem se spokojit s automatickým nastavením chladičů. Naštěstí alespoň ventilátory bylo možné vypojit, respektive napájet z jiného zdroje, čímž jsem byl schopný u chladiče MACS vyzkoušet různé otáčky dle vlastní potřeby. Testy probíhaly při okolní teplotě 20°C za asistence programu Prime95 pro zátěž procesoru.


U Titanu Amandy tedy připadaly v úvahu dvě možnosti - použít oba ventilátory, nebo pouze jeden. Co se týče druhé možnosti, pak při testování jsem samozřejmě druhý ventilátor z chladiče sejmul, aby nebránil v průtoku a na chladiči zůstal ten, který vzduch tlačí dovnitř mezi žebra. To ne kvůli mým osobním preferencím, ale proto, že axiální ventilátory mají větší výkon při tlačení vzduchu a ne při jeho nasávání.

Při klidovém režimu mezi výkony není až takový rozdíl, protože podle světelné diody signalizující práci termoelektrického článku, která jen občas poblikávala, se hlavní výhoda chladiče moc neuplatňovala a chladič tak nebyl zatěžován dalším výdejem tepla. To až v režimu, kdy se procesor zahřál, se v plném rozsahu ukázala síla dvou ventilátorů, jejichž lopatky dokázaly protlačit skrze jemné a dlouhé žebroví dostatečný objem vzduchu. Chudák osamocený ventilátor toho moc nezmohl - osobně jsem skoro necítil, že by žebry nějaký vzduch proudil, a tak je nad slunce jasné, že dva ventilátory jsou u tohoto chladiče nutností. Rozdíl téměř 15°C hovoří za vše.


MACS Triumph si musí vystačit pouze s jedním ventilátorem, avšak ten se dokáže otáčet rychlostí až 2800RPM (to dle specifikací, naměřeno bylo pouze 2750RPM). Výrobce udává také tři stupně, mezi nimiž se má ventilátor přepínat sám dle zátěže, takže jsem jej musel napájet externě, abych si jej mohl nastavit dle potřeby. Teploty po zkušenostech s Amandou celkem odpovídají a o stupeň byl překonán i její nejlepší výsledek. Jenomže to pouze za cenu 2750RPM a výsledného hluku z 92x32mm, jaký si jistě živě dovedete představit. Dle mých zkušeností je tedy daleko lepší použít dva nízkootáčkové ventilátory než jeden výkonný, jehož hluk nemá v dnešním PC co pohledávat.

Aby nechybělo srovnání s klasickými výkonnými chladiči, pak zde uvedu tři příklady - modely Noctua NH-U12 (120mm - 1200RPM), Scythe MINE Cooler (100mm - 1500RPM) a Thermaltake Big Typhoon (120mm - 1200RPM) dosahují v zátěži cca 45-46°C a v klidovém provozu pod 30°C. První hodnota tedy téměř dosahuje výkonu dnes testovaných chladičů, avšak druhá je již výrazně lepší. To nejspíš proto, že v klidovém režimu se chlazení nezůčastnil termoelektrický článek a v podstatě funguje jen polovina chladiče.

Výkonem tedy stojí tyto TEC chladiče na vrcholu avšak to je také jediné, co je šlechtí ...