Megatest 15 chladičů procesorů: 1. část

Vzduchové CPU chladiče v poslední době příliš velký posun nezaznamenaly, samozřejmě až na pár výjimek, jako OCZ Hydrojet - ale v tomto případě jde spíše o integrované vodní chlazení využívající uhlíkových nanotrubiček a jejich skvělých vlastností při přenosu tepla. Takže ten do naší kategorie zařadit nemůžeme, nehledě na to, že ještě není dostupný.
Nové CPU chladiče se tedy vesměs zastavily na konceptu měděných styčných ploch, z nichž heatpipe odvádí teplo mezi hliníková nebo měděná žebra, ať už tak či onak uspořádaná. Samozřejmě se také najdou výjimky, které se různým způsobem vymykají, ale o žádné výrazné změně, nebo nedejbože revoluci se nedá mluvit. To je na jednu stranu dobře, protože nové procesory své tepelné výdaje stále drží na velmi přijatelné hodnotě a jen málokdy přesáhnou TDP 100 W, takže se uživatelé nemusí stále poohlížet po výkonnějších chladičích. Problémem však samozřejmě mohou být retenční mechanismy na novější sockety.
Jaké hi-end vzduchové chladiče procesorů můžeme tedy dnes na pultech obchodů najít? Především jde o dnes asi nejpopulárnější typ věž, kde heatpipe rozvádí ze základny teplo mezi žebra, která jsou v rovině se základní deskou a ventilátor pak vzduch posílá nejlépe směrem dozadu k zadnímu skříňovému ventilátoru. Klasickými zástupci této kategorie jsou například Scythe Ninja nebo Noctua NH-U12, i když ty samozřejmě nejsou nejstaršími svého druhu. Potom zde máme typ „turbína“, jehož průkopníkem se stala společnost Titan a následně Zalman. Jedná se o vějířovitý typ chladiče, jehož žebra se rozkládají téměř do kruhu a uprostřed je vsazen ventilátor. Tento chladič má výhodu v tom, že ofukuje i své okolí, tedy i napájecí oblast desky, která to v dnešní době velmi potřebuje. Na druhou stranu původní koncepce nevyužívá výhodu heatpipe. A nakonec zde máme jakýsi hybrid mezi předešlými dvěma druhy, tedy chladič s heatpipe a vodorovnými žebry, kde ale ventilátor vane směrem k základní desce. Takové chladiče dnes vyrábějí především společnosti Thermalright, Thermaltake a další.
Heatpipe jsou v dnešní době velmi důležité, protože umožňují vyrábět lehčí a zároveň výkonnější chladiče. Jejich funkcí je totiž efektivní transfer tepla na delší vzdálenosti, k čemuž jsme v minulosti potřebovali mohutné chladiče s dostatečně tlustými žebry, které by nekladly odpor a efektivně vedly tepelnou energii i do vzdálenějších konců. O to se teď ale starají právě heatpipe, a tak mohou být žebra relativně tenká. Jenomže i tak musí z rozpálených konců heatpipe teplo přebírat a odevzdávat kolem proudícímu vzduchu, což znamená, že heatpipe musí teplo rozvádět mezi žebroví rovnoměrně, využít jeho co největší plochu a hlavně na ně musí být kvalitně napojené. Právě proto se větší množství heatpipe vyplatí a ne, že by na dnešní procesory jejich výkon nestačil. Ale konec teorie, zaměřme se na samotné produkty. Dnes to budou tedy tyto:

• Cooler Master Gemin II
• Coolink Silentator
• Noiseblocker NB-CoolScraper 120
• Pentagram Freezone HP-100 AlCu Lite
• Pentagram Freezone HP-120 AlCu
• Scythe ANDY Samurai Master
• Scythe Kama Cross
• Scythe Katana 2
• Thermalright SI-128
• Thermalright Ultra-120
• Thermalright XP-120
• Thermaltake Golden Orb II
• Thermaltake MaxOrb
• Zalman CNPS7500-CU LED
• Zalman CNPS9700 LED

Testovat pak budeme na naší obvyklé sestavě v následujícím složení:

• Základní deska: DFI LANParty-UT nF4 Ultra-D
• Procesor AMD Athlon 64 FX-55
• Operační paměť: V-Data 256MB DDR400
• Grafická karta: Club3D GF6600
• Pevný disk: Western Digital 80GB (WD800JB)
• Zdroj: Cooler Master RS-450-ACLY – 450W

Procesoru AMD Athlon 64 FX-55 bylo pro účely testování jako vždy zvýšeno napětí z 1,5 V na 1,6 V, aby se jeho nároky na chlazení ještě zvýšily. Základní TDP tohoto procesoru činí 104 W.