Megatest 250GB disků: 2. část

Přístupové doby

Věnujme se nyní již samotným testovaným modelům. Zahájíme zkoumáním rychlosti mechaniky, konkrétně přístupovými dobami. Výrobci mají ve zvyku udávat hodnotu přístupové doby obvykle kolem 8 až 9 ms. Tato doba v sobě nezahrnuje rotační latenci, která u 7200 otáčkových disků činí přesně 4.166 ms. Programy naopak vždy změří přístupovou dobu včetně latence.

Co mají dále výrobci ve zvyku, je slušně si vymýšlet. Udávané hodnoty se často mezi různými generacemi pevných disků nemění, což je jasná známka toho, že oficiálně udávané údaje jsou patrně vymyšleny dříve než samotný pevný disk.

Diskem, který nejrychleji vyhledává data, je... starý Hitachi 7K250. Do začátku nic povzbudivého. Z nových řad jsou nejrychlejší Hitachi T7K250, Caviary SE a také Barracuda 7200.8 (... která za to platí velkým hlukem). Obecně pomalejší jsou Maxtory a Samsungy.

Podobná situace platí i u přesouvání hlaviček na krátké vzdálenosti. To je důležitý údaj pro přístup k mnoha souborům umístěným blízko sebe (typicky DLL knihovny při bootování operačního systému). Zatímco průměrná hodnota přesouvání hlaviček zohledňuje nejen akceleraci přesunu, ale také maximální rychlost, krátký přesun do prvních 512MB kapacity zohledňuje především akceleraci a následné zpomalení. Přetížení, kterému je hlavička vystavena, dosahuje běžně desítky násobků gravitačního zrychlení.

Nejrychlejším diskem je opět starší Deskstar 7K250 následovaný Caviarem, novým Deskstarem T7K250 a Barracudou. Moc dobře si nevedou Maxtory a Samsungy.

Sekvenční čtení

Vyjma přístupových dob jsou důležité i hodnoty rychlosti sekvenčního čtení. Zápis bohužel nová verze HD Tachu netestuje a stará 2.61 si nedokáže poradit s buffery o velikosti 8 či více MB - disky totiž používají zpožděný zápis, což značně ztěžuje zjišťování skutečné rychlosti zápisu. Provedení testu sekvenčního zápisu tedy nebylo možné a jeho rychlost se projeví až v aplikačních testech dále.

Následující obrázky jsou jen zmenšeniny, pro plnou velikost klikněte.

Z grafů je vidět, že největších rychlostí v počátku dosahuje Seagate Barracuda 7200.8, která místy čte až 75 MB/s. Velmi rychlý je ale i Samsung, nejpomalejší pak Maxtor. Ke konci se všechny (vyjma Maxtoru) blíží k 35 MB/s.

Pokud si dáme průměrné rychlosti do grafu, výsledky jsou ještě přehlednější. Nejrychlejší jsou SpinPointy P120 následované Barracudou 7200.8. DiamondMax 10 je opravu citelně pomalejší, kdy dosahuje pouze 77% skóre Samsungu. Příjemné je zjištění, že jeden z nejrychlejší disků minulého megatestu - Hitachi 7K250 - na novinky dost ztrácí. Zde je tedy vidět jasný přínos nových generací pevných disků.

Rychlost komunikaci s řadičem

Důležitým parametrem, který může ovlivnit řadu testů, je i rychlost komunikaci disku s řadičem. Přestože mnoho modelů v testu se chlubí podporou 3.0 Gb/s specifikace, realita je dost jiná. K oněm 300 MB/s mají totiž všichni hodně daleko. To může být způsobeno například tím, že elektronika je příliš pomalá, než aby dokázala data posílat tak rychle.

Nejlepších výsledků dosahuje 130nm čip Infineon umístěný na disku Hitachi T7K250. Avšak i jím produkovaná rychlost 202 MB/s je ve srovnání s teoretickou maximální rychlostí ubohá. Ostatní jsou na tom ale ještě hůř. Zde je prostě vidět, že 3.0 Gb/s přenosy jsou hezkou teorií, v praxi ale málokterý disk skutečně dostupné pásmo využije. Sotva se tak dostáváme nad teoretický limit předchozí generace 1.5 Gb/s rozhraní. Na druhou stranu je aspoň příjemné zjištění, že v tomto nejrychlejší disk minulého megatestu (Samsung SpinPoint P80) byl schopen přenášet data rychlostí pouze 116 MB/s. Přechod na nativní Serial ATA komunikaci má asi přeci jenom nějaký ten důvod.

Všechny disky pro Ultra ATA pochopitelně končí poslední. Kapacita tohoto rozhraní je příliš malá (maximálně 100 MB/s).