MIO A501: navigátor do každé kabelky
3.10.2007, Pavel Bureš, recenze
Když se objeví nový kapesní počítač se značkou MIO, zvedne se vlna zájmu. Po důkladném zkoumání zjistíte, že přístroj má něco do sebe. Poslední počinem je model A501, jež zaujme malými rozměry, dlouhou výdrží a přítomností GPS přijímače.
Kapitoly článku:
Mio A501 je vybaven dvoumegapixelovým digitálním fotoaparátem. Stejně jako ostatní výrobci kapesních počítačů, tak i Mio připravil vlastní aplikaci pro práci s fotoaparátem. Těší nás, že všechny položky programu jsou srozumitelně přeloženy do češtiny a také to, že díky velikosti tlačítek je možno bez problémů používat prst.
Maximální možné rozlišení při fotografování je 1600 x 1200 bodů, uživatel si může vybrat ještě z čtveřice dalších rozlišení – 1280 x 960, 800 x 600, 640 x 480 a 400 x 300.
Kromě automatiky jsou k dispozici také čtyři motivové programy – Noc, Sport, Uvnitř a Venku. Oproti konkurenci jich moc není, chybí např. Portrét. V nastavení blesku nás nečeká nic převratného, přisvětlovací diodu můžete zapnout, vypnout, či nechat na přístroji, aby si blesk zapnul sám dle svého uvážení.
Vytvářet můžete snímky barevné, v odstínech šedi a v sépii. Videosekvence můžete natáčet v maximálním rozlišení 176 x 144 a to do dvou formátů – MP4 a 3GP.
Bohužel, kvalita vyvážení barev jako taková je stále velmi nepřesvědčivá, již snímek s kůrou naznačuje jednu zásadní věc. Nazelenalé okraje a načervenalý střed bohužel opravdu potvrzují, že noční můra podobných mobilních snímačů je opět zde (myšleno samozřejmě obecně - jako zákazníkovi je mi poměrně jedno, zda za to může mizerná optika, nevhodně zvolený A/D konvertor, či skřítci v PDA přesypávající zde jedničky a nuly), nazelenalé okraje a načervenalý střed nás provází již zhruba od dob prvních QCIF, CIF a VGA zabudovaných digitálů a bohužel náprava stále v nedohlednu...
Míra chromatické aberace je v porovnání s ostatními parametry digitálu poměrně přijatelná a je dokonce lepší, nežli u některých digitálů. Jinými slovy, míra chromatické vady (či prostě fyzikální vlastnosti světla - záleží na úhlu pohledu), je zdaleka nejmenší zádrhel těchto snímků.
Zatímco první pokus o nafocení makra nedopadl právě nejlépe, a to ani pokud pomineme již probraný (a opět patrný) červeno-zelený barevný styl snímku...
...druhý je o poznání lepší. Kresba by se dokonce místy skoro dala označit za "téměř použitelná."
Další oblastí, kde A501ka podává jakž-takž použitelné výsledky, je focení krajinek. Zde by se ovšem obecně hodil větší dynamický rozsah, mraky vlevo nahoře jsou již úplně bez kresby.
Dnešní článek mě popravdě o kvalitě zabudovaného digitálu v Mio A501 příliš nepřesvědčil. Pro focení miniatur na blog, posílání přátelům jako MMS či z čistě dokumentačních důvodů, pak prosím. Ovšem i tento digitál má určité hranice svých možností, za něž prostě nelze jít a které v konečném součtu stále hravě překonává i ten nejlevnější kompakt starý 3-4 roky. Nakonec podívejte se sami na namátkou cvaknuté fotky z digitálu, který dnes pořídíte z druhé ruky za 2-3 tisíce:
Maximální možné rozlišení při fotografování je 1600 x 1200 bodů, uživatel si může vybrat ještě z čtveřice dalších rozlišení – 1280 x 960, 800 x 600, 640 x 480 a 400 x 300.
Kromě automatiky jsou k dispozici také čtyři motivové programy – Noc, Sport, Uvnitř a Venku. Oproti konkurenci jich moc není, chybí např. Portrét. V nastavení blesku nás nečeká nic převratného, přisvětlovací diodu můžete zapnout, vypnout, či nechat na přístroji, aby si blesk zapnul sám dle svého uvážení.
Vytvářet můžete snímky barevné, v odstínech šedi a v sépii. Videosekvence můžete natáčet v maximálním rozlišení 176 x 144 a to do dvou formátů – MP4 a 3GP.
Vyvážené podání barev
Bohužel, kvalita vyvážení barev jako taková je stále velmi nepřesvědčivá, již snímek s kůrou naznačuje jednu zásadní věc. Nazelenalé okraje a načervenalý střed bohužel opravdu potvrzují, že noční můra podobných mobilních snímačů je opět zde (myšleno samozřejmě obecně - jako zákazníkovi je mi poměrně jedno, zda za to může mizerná optika, nevhodně zvolený A/D konvertor, či skřítci v PDA přesypávající zde jedničky a nuly), nazelenalé okraje a načervenalý střed nás provází již zhruba od dob prvních QCIF, CIF a VGA zabudovaných digitálů a bohužel náprava stále v nedohlednu...
Chromatická aberace
Míra chromatické aberace je v porovnání s ostatními parametry digitálu poměrně přijatelná a je dokonce lepší, nežli u některých digitálů. Jinými slovy, míra chromatické vady (či prostě fyzikální vlastnosti světla - záleží na úhlu pohledu), je zdaleka nejmenší zádrhel těchto snímků.
Makro
Zatímco první pokus o nafocení makra nedopadl právě nejlépe, a to ani pokud pomineme již probraný (a opět patrný) červeno-zelený barevný styl snímku...
...druhý je o poznání lepší. Kresba by se dokonce místy skoro dala označit za "téměř použitelná."
Krajinka
Další oblastí, kde A501ka podává jakž-takž použitelné výsledky, je focení krajinek. Zde by se ovšem obecně hodil větší dynamický rozsah, mraky vlevo nahoře jsou již úplně bez kresby.
Závěr
Dnešní článek mě popravdě o kvalitě zabudovaného digitálu v Mio A501 příliš nepřesvědčil. Pro focení miniatur na blog, posílání přátelům jako MMS či z čistě dokumentačních důvodů, pak prosím. Ovšem i tento digitál má určité hranice svých možností, za něž prostě nelze jít a které v konečném součtu stále hravě překonává i ten nejlevnější kompakt starý 3-4 roky. Nakonec podívejte se sami na namátkou cvaknuté fotky z digitálu, který dnes pořídíte z druhé ruky za 2-3 tisíce:
