MS Wireless Desktop 2000: zabezpečený set

Společnost Microsoft chce tedy nabídnout svým zákazníkům možnost využívat zabezpečené bezdrátové připojení svých periferií, což je důležité pro to, aby někdo jiný nemohl "odposlouchávat" třeba zadávaná hesla. K tomu set využije 128bitové šifrování AES. Navíc klávesnice ze setu Wireless Desktop 2000 přinese velké množství speciálních tlačítek navíc a myš zase disponuje technologií Bluetrack a pětisměrovým kolečkem.
Stejně jako ostatní své periferie distribuuje Microsoft i Wireless Desktop 2000 v červeno-bílém balení, kde je vše včetně baterií pečlivě zabaleno.
Podívejme se nyní na specifikace setu Microsoft Wireless Desktop 2000

Microsoft jako obvykle neprezentuje technické podrobnosti přímo na svých stránkách, a tak se až z dostupného dokumentu (PDF) dozvíme uvedené podrobnosti a také výdrž na baterie. U klávesnice má dvojice baterii AAA vydržet typicky kolem 18 měsíců, zatímco u myši je to na dvě baterie AA pouze 8 měsíců. I tak je to ale dlouhá doba.

Zpracování klávesnice

Nejdříve se podívejme na klávesnici a její zpracování. Už na první pohled je jasně zřetelné, že jde o klávesnici s klasickým rozložením, která však byla patřičně vylepšena o další tlačítka. Její tělo není moc tlusté a ani těžké, ovšem přesto je konstrukce až pozoruhodně pevná, což se projeví tehdy, když se ji pokusíme zkroutit. Tomu odolává skutečně dobře.
Vyrobena byla z černých plastů, které mají tři různé povrchové úpravy. Vespod je plast matný a na vrchní straně (nepočítaje samotné matné klávesy) je lesklý (bohužel) a nebo opět matný, ale s "polštářovou strukturou" jak ji na svých stránkách nazývá Microsoft. Opěrka zápěstí tedy vypadá jako polstrovaná, ale ve skutečnosti je to pouze tvrdý plast, i když nás výrobce na obalu nepravdivě informuje, že jde o měkčený povrch.
Rozložení hlavních kláves tedy odpovídá konvencím, tedy až na to, že Microsoft ve snaze zmenšit plochu klávesnice vypustil mezery mezi hlavním, středovým a numerickým blokem. To zcela jistě ztíží orientaci po hmatu a přinese více překlepů a přitom by se klávesy mohly klidně posunout více do stran a celková šířka klávesnice by zůstala stejná.
Hlavní klávesy nemůžeme zařadit mezi nízkozdvihové ani klasické, spíše něco mezi tím a navíc má každá řada jinou výšku. Nejvyšší je ta zcela spodní a nejnižší je střední řada, což platí pro celou šířku klávesnice, tedy včetně numerického bloku. Co se týče funkčních kláves i s Escape, Print Screen, Scroll Lock a Pause, už jsme si mohli zvyknout, že je se na klávesnicích Microsoftu zmenšují, ovšem zde už se z nich stala uzounká tlačítka, která ani nejsou rozdělena do skupin, takže byla odsunuta na kraj zájmu. Jako by snad dnes již nikdo nepoužíval klávesové zkratky a funkční klávesy byly téměř k nepotřebě.
Řada funkčních tlačítek pokračuje nad numerickým blokem, avšak pouze jedním pro spuštění kalkulačky a pak je tu za logem Microsoftu už jen kontrolka signalizující stav baterií.
Nakonec nám vrchní část klávesnice nabídne horní řadu velkých tlačítek s velmi nízkým zdvihem, která jsou pouze vyříznuta do krycího plastu a stále je s ním spojuje jejich horní hrana. Je jich celkem patnáct a bráno z levé strany jde o tlačítko Home pro otevření domovské stránky, Mail pro spuštění e-mailového klienta a pak pět tlačítek s čísly, která můžeme využít pro spuštění vybraných aplikací z hlavního panelu (Windows Taskbar).

Seznam pokračuje s tlačítkem pro oblíbené položky, dvěma dalšími pro změny přiblížení a nakonec nám pět tlačítek poslouží pro přehrávání multimédií (přehrát/pauza, skok zpět a vpřed) a nastavení hlasitosti zvuku.
Když si klávesnici obrátíme na druhou stranu, tak dle očekávání narazíme na obvyklá upozornění týkající se ergonomie a ochrany zdraví, ale především tu jsou dvě vyklápěcí nožky dovolující zvýšit sklon klávesnice a samozřejmě také panel, za nějž patří dvě mikrotužkové baterie (AAA) a také se tam může skrýt USB transmitter.