MSI Axis 700 Lite: výkon za watt promlouvá

Instalace komponent

Ke zprovoznění barebone kromě periferií potřebujete už jen pouze pevný disk a paměť. Mezi další volitelné komponenty ne nutné ke zprovoznění systému patří optická mechanika, další 3,5“ zařízení a PCI karta. Pro sestavení celkového PC jsem chtěl dodržet co nejnižší výslednou cenu a tomu jsem uzpůsobil i výběr komponent.


Paměťový slot tedy zabral levný DDR2 modul od firmy Corsair s kapacitou 256MB a na frekvenci 533MHz, což je maximální podporovaná rychlost použité čipové sady. Jednu šachtu dále zabral starší a velmi tichý pevný disk Seagate Barracuda 7200.7 120GB 2MB cache. A zcela nakonec si PCI slot nárokovala síťová karta Ovislink s čipem Realtek.RTL81390. Optickou mechaniku pro nainstalování systému jsem si pouze vypůjčil ze svého desktopu.


Instalace komponent je dílem okamžiku, protože vše je již od výroby náležitě připraveno. Nejvíce času tedy zabere instalace pevného disku a i ta nezabere déle než dvě/tři minuty. MSI k barebone dodává dva tak akorát dlouhé Serial ATA datové kabely, avšak pouze jeden jednoduchý Paralel ATA kabel. A vzhledem k tomu, že je určen primárně pro optickou mechaniku, k níž má konektor na základní desce daleko blíže než k pozicím disků, měl jsem trošku strach, aby konektor dosáhl. Nakonec dosáhl, ale vůle zůstala nulová.

Jak můžete vidět z předního pohledu na obnaženou skříň, výrobce vpředu připravil místo i pro IEEE1394 FireWire a další konektor. Ten však pouze z tvaru otvoru nedokážu určit, možná jde ale o pozici S/PDIF konektoru.


Instalaci paměťového modulu snad ani nemá cenu popisovat, takže přejdeme rovnou k druhé síťové kartě. Plech s Riser Card drží pouze na jednom šroubku, takže je velmi snadné celou konstrukci vyjmout. Nejtěžší akcí se tak stává srovnání karty ve slotu redukce tak, aby v záslepce správně přitiskla EMI štít. Přitahováním šroubku se totiž záslepka a štít rozjíždějí, takže je nutné celek opravdu silně stisknout. Nakonec se vše povede, Riser Card se i se síťovkou vrátí na místo a pokud vše správně sedí a všechny kabely jsou na místě, můžete skříň opět zakrytovat a je hotovo.

Zmíním se zde ještě o jedné věci, na niž jsem při instalaci přišel a na kterou nejsem z jiných sestav zvyklý. Bez zapojeného disku se totiž sestava odmítla zapnout. Pouze se minimálně protočil ventilátor na zdroji a napájení se opět přerušilo. Nejdříve jsem jako původce problémů podezíral zkrat, avšak po zapojení pevného disku vyplynulo, že odběr základní desky (společně s RAM a síťovou kartou) je na některé z větví jednoduše tak malý, že zapracuje ochrana zdroje a ten se posléze vypne. Zajímavé by tedy bylo sledovat, jak by se zdroj zachoval tehdy, když by se místo klasického HDD použil nejnovější výkřik techniky, tedy SSD flash disk s řádově nižší spotřebou. Reálně ale tato situace vzhledem k cenám SSD jen těžko nastane. Zde tedy můžeme jasně vidět, jak moc je pro tuto sestavu použití zdroj naddimenzovaný. V jiných skříních pro mini ITX systémy se také používají pasivně chlazené jednoduché zdroje s výkonem cca 60 W, nebo rovnou adaptéry.

BIOS

Podíváme se také, jaké možnosti nám skýtá nastavení BIOSu. Jedná se o klasický AwardBIOS, v němž se osobně orientuji nejsnadněji. Do nastavení se dostanete přes klávesu Delete, po čemž se před vámi otevře známá obrazovka s těmito menu:

• Standard CMOS Features
• Advanced BIOS Features
• Advanced Chipset Features
• Integrated Peripherials
• Power Management Setup
• PnP/PCI Configuration
• H/W Monitor
• Cell Menu

Vesměs jde tedy o známé pojmy, takže v prvním menu Standard CMOS Features si nastavíte datum, případně detekujete zařízení, atd.



V Advanced BIOS Features se budete zabývat bootováním a zvolíte si tedy zařízení, z nějž se bude nejdříve bootovat systém a dále případnou prioritu dalších. V CPU Feature se nastavuje tepelný management procesoru – dle manuálu je tato funkce relevantní pouze s CPU Pentium M.



Advanced Chipset Features nabízí celkem tři obsáhlá podmenu. V prvním si nastavíte frekvenci pamětí 400/533MHz a popřípadě i jejich časování.



Další menu se zabývá nastavením AGP. Je zde tedy známá položka APG Aperture Size, mód AGP, AGP Fast Write a především také VGA Share Memory Size, kde si nastavíte objem systémové paměti, kterou si pro sebe ukrojí grafické jádro. Minimální hodnota je 8, maximální pak 64 MB.



V posledním ze tří podmenu máme základní nastavení sběrnice PCI a také rychlost VLink.



Další hlavní menu Integrated Peripherials nabídne další tři položky, v nichž si můžete nastavit integrovaná zařízení, sběrnice či řadiče základní desky. Jde tedy o USB, AC’97 audio, integrovanou LAN, aktivaci a mód SATA (RAID či IDE), PATA a nakonec i adresu dvou sériových konektorů.



Power Management je zde celkem standardní a zde jde tedy zvolit aktivace ACPI, spuštění systému po selhání napájení, způsob oživení počítače (modem, klávesnice, myš,...) a další.



PnP/PCI Configurations obsahuje volbu primárního grafického adaptéru (integrovaný či PCI), latenci PCI a přiřazení přerušení.



V menu H/W monitor se dá zvolit teplota CPU, při které se počítač sám vypne. Na výběr jsou hodnoty od 85°C po 5stupňových skocích. Dále je zde detekce otevřené bočnice a také položka PC Health Status, v níž můžete sledovat momentální teploty systému, otáčky ventilátoru (zde samozřejmě nulové) a napětí na jednotlivých větvích.

Přetaktování

A nakonec zde máme Cell Menu, v němž se můžeme dokonce i pokusit o jakési přetaktování, avšak na první pohled je jasné, že nepůjde o zázraky. Zvolit si můžete násobitel FSB (8x – 10x), dle něhož se nastaví operační frekvence procesoru, dále funkce pro automatické deaktivování PCI Clock v případě, že v PCI slotu není karta (tím se sníží elektromagnetické rušení), Spread Spectrum rovněž pro snížení elektromagnetického rušení a nakonec nastavení frekvence FSB od 100 MHz po 132 MHz. Základní nastavení procesoru je FSB 100MHz x 10.



I přes takto chudé možnosti nastavení jsem se pokusil popohnat procesor k vyšším frekvencím. Přes násobitel by to evidentně nešlo, protože už při základním nastavení je na maximu. Jediná cesta vzhůru tedy vedla přes nastavení FSB nad 100MHz. Po směle nastavené FSB na 120MHz se počítač po restartu neméně směle zasekl. Zde pomohl pouze reset BIOSu. Musel jsem proto jít s frekvencí FSB níže. Na 110 MHz počítač sice fungoval, ale nechoval se korektně – například se nedokázal restartovat a fungovalo pouze vypnout/zapnout. Stabilně funguje až při FSB 106 MHz a výsledné frekvenci CPU 1060 MHz, což není žádná sláva, ale i tak každý MHz navíc potěší.

Důvody mohou být dva. Výslednou frekvenci nemusel zvládat procesor, ale spíše bych se přikláněl k tomu, že se zvýšená FSB nelíbila komponentám připojeným přes sběrnice PCI a AGP, jejichž frekvence (v základu 33 MHz a 66 MHz) se určují dělitelem (1/3 a 2/3) od frekvence FSB. Bohužel zde neexistují funkce jako zamčení frekvence PCI a AGP a rovněž o dělitelích 1/4 pro PCI a 1/2 pro AGP si můžeme nechat zdát. To je škoda, protože pak by bylo možné nastavit FSB na 132MHz (či v tom případě spíše na 133 MHz) a frekvenci procesoru upravovat pomocí násobitele.