MSI Wind U115 Hybrid: symbióza HDD a SSD

Moderní vzhled celého přístroje zajišťuje nejen stříbrně zbarvené plasty, ale také textura na víku displeje, kterou si můžete sami prohlédnout na větší verzi fotografie. Víko je z velké části zcela ploché a pouze na krajích bylo zkoseno, což koresponduje s oním moderním vzhledem. Velmi mě potěšila také jeho pevnost, protože se ani při větším tlaku na střed téměř neprohýbá a LCD obrazovce to také nijak nevadí. Vykoupeno to bylo však jeho poněkud větší tloušťkou - 11 mm.
Na spodní části přístroje se především dozvíme, že jde pouze o vzorek, jenž není určený k prodeji a že nainstalovaný software je určen pouze pro účely testování. Jinak je zde klasický štítek s různými logy a pak také několik průduchů, skrz něž bude dovnitř proudit vzduch. Zajímavý je také pohled do zadní části, z nějž zjistíme, že baterie je poněkud vyšší než zbytek netbooku. Jde totiž o šestičlánkovou verzi a tříčlánková bude evidentně nižší, jinak by gumové nožky po stranách zůstaly nevyužity.

A nakonec tu jsou v rozích přední části kulaté otvory, pod nimiž se skrývají reproduktory.
Přesuneme se k pravé hraně přístroje, kde MSI nešetřilo různými konektory a porty. Hned vepředu je to první ze třech portů USB 2.0, dále slot pro paměťové karty typu SD/MMC/MS a MS Pro. Následuje červený konektor pro mikrofon, zelený pro sluchátka, modrý D-Sub pro připojení externího zobrazovacího zařízení a nakonec se tu setkáme s RJ-45 pro Ethernet.
Levá hrana je již na porty chudší, to především kvůli výdechu chlazení. Ten se mi svým zpracováním líbil díky použití perforovaného plechu chránícího lopatky vnitřního radiálního ventilátoru. Před výdechem máme dva zbylé porty USB 2.0, pak konektor napájení a nakonec otvor pro klíč Kensington.
Zaměříme se nyní na přední stranu přístroje, kde toto ovšem příliš k vidění není, a je tedy jasné, že jsme s porty skončili. Všimnout si však můžeme škvíry mezi displejem a základnou, díky níž budeme notebook otevírat. Není zde totiž žádný zámek ani nic podobného, což je dnes naprosto běžné. Napravo na nás také vykukuje celých osm LED kontrolek.
Lepší představu o tom, jak baterie navyšuje maximální tloušťku netbooku, získáme z následující fotografie. Rozměry se sice navýší, ale díky tomu se také zvýší sklon klávesnice a to se hodí. A z tohoto pohledu jsou také zřetelné klouby displeje, ovšem ty nevypadají zrovna bytelně, o čemž si ale hned povíme.

Otevřený netbook

Klouby displeje jsou skutečně slabinou tohoto netbooku. Pokud displej otevřete, pak ten se ještě znatelně klepe celé čtyři sekundy a ve své poloze příliš stabilně nedrží, což je u mobilního přístroje celkem špatná vlastnost. Musím ale připomenout, že jde o testovací vzorek, takže kdo ví, co s ním bylo všechno prováděno a také jak budou vypadat finální produkty.

Víko se mimochodem dokáže otevřít do úhlu cca 140 ° a pak se zarazí o zadní hranu základny. Takový úhel by nám ale měl stačit. Výše jsem také řekl, že víko mi připadá celkem tlusté, ale pevné. To se ukazuje i v tomto případě, protože když je otevřeme do maximálního úhlu, stačí jen málo, aby se přístroj převážil.
Pokud si tedy netbook otevřeme, narazíme již na kombinaci černé a stříbrné barvy, přičemž plasty jsou zde velmi příhodně s matnou úpravou. Displej trochu netradičně nenese logo ve své spodní části, ale nahoře vlevo. Oko webkamery má však již klasickou pozici uprostřed a vedle sebe nese oranžovou kontrolku. A nakonec nesmí chybět taky mikrofon a ten najdeme naopak v pravém rohu označený výmluvným nápisem MIC.
Klávesnice tohoto netbooku se velmi příhodně rozkládá až do samotných okrajů, aby byla uživatelům nabídnuta co největší plocha, což bude mít přímé dopady na komfort psaní. O tom si něco povíme ale až v kapitole o ergonomii. My jsme evidentně dostali italskou verzi netbooku, což lze poznat především na jeho pravé straně. Kromě ní a jejích funkcích spojených s klávesou Fn tu nejsou žádná další tlačítka kromě nezbytného Power hned pod pravým kloubem. To má svou hvězdičku modře podsvícenou. MSI nám ale mohlo nabídnout alespoň zvláštní tlačítka pro nastavení hlasitosti, avšak ta lze samozřejmě suplovat kombinacemi Fn + F7/F8/F9.
Další fotografie nabízí detailní pohled na osm kontrolek signalizujících zapnutá či vypnutá bezdrátová rozhraní Bluetooth (podsvícené stylově modře) a Wi-Fi, stav počítače, baterie, funkce Caps Lock či Num Lock nebo také práci pevného disku.
Provedení touchpadu se mi popravdě příliš nezamlouvalo. Ten samotný je zapuštěn trošku pod okraj okolního plastu a je celkem příjemný na dotyk. Jenomže jeho proporce nereflektují poměr stran displeje a jsou vhodné spíše pro obrazovku s poměrem 4:3. Další záležitostí jsou tlačítka v podobě jednoho kolébkového, jež mi rozhodně nepřišla na chuť. Jejich stisk je totiž odlišný podle toho, kam se na ně zrovna trefíme, a to mi přišlo jako maximálně otravné.
MSI Wind U115 Hybrid lze velmi snadno rozmontovat tak, abychom se dostali k veškerému důležitému hardware. Spodní kryt drží za několik malých a dobře dostupných šroubků, po jejichž odstranění jej uchopíme za pravou hranu (na fotografii vpravo dole), tahem jej vycvakneme ze zarážek a pak již nic nebrání tomu, aby se poroučel.

Asi první, co uhodí do očí, je pevný disk zabírající velkou část prostoru. Pod ním máme trošku ledabyle přilepenou baterii a pak napravo pokračujeme v paměťových orgiích s horním SSD diskem a pak jedním dostupným, ale samozřejmě již zabraným slotem pro paměti DDR2 v modulech SO-DIMM.
Zajímavě zde MSI řešilo chlazení. Netbooky obecně velké spotřeby nedosahují, a přesto vesměs využívají aktivního chlazení s pomocí heatpipe. Především díky Poulsbo však není u tohoto modelu třeba dbát na chlazení takový ohled. Pokud vidíte pod diskem menší hliníkový plíšek, tak vězte, že ten má na práci chlazení čipové sady i procesoru. Radiální ventilátor je zde pouze k tomu, aby obměňoval vzduch uvnitř přístroje, pokud je to tedy zrovna třeba.
Podívejme se ještě a odstrojenou čipovou sadu a procesor s charakteristickým obdélníkovým jádrem vedle ní.