Need For Speed: jak šel čas
18.3.2013, Pavel Kovač, recenze
Jednou z nejdelších sérií počítačových her je bezesporu Need For Speed. Tato závodní hra prošla několika fázemi, některými lepšími, některými horšími. My se však na tuto sérii podíváme z grafického a designového hlediska.
Kapitoly článku:
Need For Speed: Pro Street
Další díl NFS se nesl v duchu modelu poškození aut. Konečně se po letech vrátila tato žádaná funkce, resp. vlastnost. Sice model poškození není moc realistický, ale alespoň ty plechy se kroutí. Rozbít kompletně auto je však opravdu umění a i při prudkých nárazech se jen lehce pokroutí kapota.
Naopak velmi dobře je zpracován materiál laku auta. Oproti předchozím dílům je asi nejvěrnější a konečně nevypadá jako chrom. I když jistá dávka realističnosti mu stále chybí.
Všimněte si slušně vypadajících odrazů okolí. Sem tam sice narazíte na problém, resp. fakt, že se v laku auta neodráží vše (např. diváci), ale při hraní si toho nevšimnete.
Naopak velmi dobré je pojetí silnice a okolí. To konečně vypadá po letech opět trochu reálně. I když se vývojáři nevyhnuli opět nějakému tomu kýči, jako jsou kytky v trávníku. Nevíte tak, jestli jedete po čerstvě posekaném trávníku (který by na okruhu jistě byl), nebo po louce.
Také motion blur konečně vypadá tak, jak by vypadat měl. Rozmazává se hlavně silnice pod autem a z okolí jen to, co je v bezprostřední blízkosti.
Také k histogramu nemám jediných výhrad. Celkově je pojetí tohoto dílu velmi dobré. Asfalt na silnici vypadá jako asfalt, auta jsou lakovaná a ne chromová a obraz se nemaže jak při vadě oka.
Need For Speed: Undercover
Vše dobré má být po zásluze pěkně potrestáno a proto EA vydalo díl Undercover. Opět se vracíme na městské ilegální závody s pekelným motion blurem a často zcela nereálnými stíny. Právě stíny jsou natolik divné, že si občas říkám, zda se generují od zdroje světla (slunce), nebo jsou na silnici vrhány náhodně. Navíc ony stíny po silnici putují a i při 120 km/h rychlosti změní strom svůj stín o několik metrů. Je to jakoby se slunce pohybovalo po obloze rychlostí blesku. Navíc se zde vyskytují chyby, kdy jsou stíny zcela rozpadlé, nedokreslené a hlavně je jejich rozlišení opravdu tristní. Říkáte si, ano, byla to taková doba, ale předchozí díl na tom byl daleko lépe. Tak kde je chyba?
Další třešničkou je efekt motion blur na obloze. Obloha, která vzhledem ke kameře téměř stojí, se při rychlé jízdě rozmazává. Vypadá to opravdu komicky, když mrak, na který koukáte více jak 10 sekund a nemění polohu, je přesto rozmazaný, až to bolí. On je totiž tentokrát motion blur proveden tak, že se rozmazávají okraje obrazu a s reálným motion blurem to nemá nic společného.
Statické mraky a přesto rozmazané!
Také pojetí silnice je opět lesklé. Sice nejsou odlesky tolik znatelné jako u dílu Carbon, ale to je dáno hlavně tím, že se jezdí ve dne, kdy nejsou tak zřetelné zdroje světla. Přesto je prakticky celá silnice jedno velké zrcadlo s bump mappingem.
Také odrazy na autech jsou degradovány na jakési low-res fleky a navíc jsou zcela nereálné. I pokud se přiblížíte k tmavé budově, na kapotě auta se odráží obloha. V tunelu se obloha změní v jednolitou šeď, a to je asi tak všechno.
Silnice je lesklá opravdu všude. I za slunného počasí a ve stínu. Vypadá to opravdu komicky.
Již zmiňované stíny jsou asi největším problémem u NFS Undercover. Neostré, s malým rozlišením, s chybami a navíc putují po silnici.
Vývojáři se v tomto díle opravdu vyřádili. O nedodělky a chyby tu není nouze. Se stíny bychom mohli pokračovat snad na každém kroku. Některé objekty stín vrhají, jiné nikoli. Např. lampa pouličního osvětlení ano, ale budova vedle už ne.
Celkově je tento díl asi neproblematičtější, co se týče grafických efektů. Jen to docela zdárně maskuje ve snovém pojetí celého města.