Netgear WNDR3700: nejdražší z testovaných

Propracované zařízení si žádá propracované ovládání, které je u bezdrátových prvků tohoto typu řešeno skrze webové rozhraní (web management). U routeru Netgear WNDR3700 jsme se setkali s poměrně slušně řešeným menu klasického rozložení a celkem přehledného členění. Jak si ukážeme dále, z tohoto pohledu zde nemáme moc co vytknout.

Úvodní obrazovka nabízí po prvotním spuštění možnost provést automatickou konfiguraci – zařízení se pokusí rozpoznat typ internetové konektivity a nastavit potřebné parametry. Máte samozřejmě možnost tuto volbu zamítnout a celý přístroj si nakonfigurovat hezky ručně.

Tradiční rozložení rozdělené do tří sekcí asi není třeba představovat, ale pro jistotu alespoň ve stručnosti. Po pravé straně máte k dispozici kompletní menu se všemi položkami. Prostřední sekce pak zadané volby zobrazuje a v širokém levém panelu se zobrazuje vždy konkrétní nápověda k právě otevřené položce. Tento způsob rozdělení se nám líbí především kvůli přehlednosti a také faktu, že jsou na něj zvyklí stovky tisíc uživatelů.

Po přepnutí se na záložku Úložiště USB můžete prakticky ihned několika kliknutími nastavit veškeré potřebné parametry sdílení připojených dat. Samozřejmě můžete povolovat čtení, zápis, můžete sledovat volné a zaplněné místo a hlavně měnit název sdíleného svazku a přidělovat mu síťový alias – název (například eadyshare), pomocí kterého bude dostupný v internetovém prohlížeči.
Výhodou je, že složky můžete nastavit s dispozicemi „admin“, což znamená, že k nim budou mít přístup pouze ti uživatelé, kteří znají heslo k celému routeru.

Oddělení informatiků si tak může jednoduše na disk uložit potřebné soubory, které nebudou pro zbytek uživatelů přístupné apod.

Při rozkliknutí pokročilého nastavení navíc můžete jednoduše volit, zda bude úložiště přístupné pouze ve vnitřní síti nebo i skrze internet – v druhém případě je samozřejmě nutné zajistit, aby byla k zařízení přidělena veřejná IP adresa. Dále si můžete volit, zda bude disk přístupný skrze klasické sdílení (síťové úložiště), skrze webový prohlížeč (port 80), FTP připojení (port 21), a to jak pro již zmíněnou vnitřní síť, tak i pro internet.

Při procházení jsme našli ještě další opravdu atraktivní funkci. Slouží k detailnímu monitorování a hlavně řízení internetového provozu. Pomocí jednoduché sady několika tlačítek a políček můžete nastavit, kolik dat je možné odeslat a/nebo stáhnout v síti internet a co se má udělat, jakmile bude tato hranice překročena.

Díky detailním statistikám generovaným pro aktuální den, předchozí den, aktuální týden a měsíc a nakonec i pro měsíc minulý si můžete udělat jasnou představu o tom, kolik dat proudí z a do vaší sítě a můžete si díky pevným limitům navíc pohlídat, aby nebyl překročen FUP limit vašeho providera.

Jak sami vidíte, webové rozhraní je opravdu propracované a nabízí několik nadstandardních funkcí, které může náročný uživatel nebo firemní prostředí vyžadovat. Obecně vzato se ale dá očekávat, že tyto specialitky zůstanou alespoň v domácím použití nevyužity – procento takto náročných uživatelů není vysoké.