NZXT H440 + Razer: tichá, výkonná, designová

Design odstrojené NZXT H440 je vcelku pozoruhodný. Z levé strany nejsou vidět žádné šuplíky pro pevné disky a dole máme krytou pozici zdroje vybavenou lesklým panelem s opět podsvíceným logem firmy Razer. Je tedy opravdu zřejmé, že z boků zdroj dovnitř nedostaneme a pevné disky se zleva instalovat také nebudou.

Zde musím zmínit ještě pár slov o bočnicích. Obě jsou vybaveny těžkým materiálem (ta levá samozřejmě pouze mimo plexi), díky němuž by si měly dobře sednout a nerezonovat. Nicméně zasouvat na své místo jdou velmi ztěžka, protože se trošku kroutí, což stačí k tomu, aby se některé z malých pacek nezaklesly do otvorů. Je tak v podstatě nutné si skříň položit na bok, bočnici pokud možno na všech místech přimáčknout a pak zajistit posunutím směrem k přednímu panelu. Ušetříte si tak nervy.

Tray základní desky má v sobě vyříznutý velký otvor, abychom se dostali k zadnímu rámečku procesorového socketu i z opačné strany. Máme tu také řadu jiných otvorů, z nichž jsou tři kryté. Využít je můžeme k protažení kabelů vedených od zdroje, ale i jiných, přičemž tu máme i řadu oček pro jejich upoutání pomocí dodaných plastových pásek.

Zadní část traye už je ale pěkně zaplněna, a to nejen pomocí obvyklého svazku kabelů vedených od předního I/O panelu. Vedle toho tu jsou také kabely starající se o napájení LED diod či pásků a ventilátorů, jež mají dva ústřední body v podobě malých plošných spojů. Všimněte si ale také diskových šuplíků přidržovaných vždy dvěma přítlačnými šroubky. Jde o normální kusy plechu ve tvaru u, do nichž přes gumové podložky našroubujeme pevný disk nebo SSD. NZXT mezi nimi nechal velkorysé rozestupy, a tak se jich sem vešlo pouze pět, ačkoliv skříň má mít celkem šest diskových pozic. Kde je tedy ta poslední? Najdeme ji v samotném dnu skříně, takže případný šestý disk budeme muset přišroubovat zespoda přímo do spodního panelu.

Vrchní plošný spoj slouží k rozvedení energie mezi všechny přídavné LED ve skříni, přičemž všechny piny jsou zde zapojeny, takže už této destičce nemůžeme snadno připojit nic dalšího.

Ovšem v případě druhého plošného spoje pro napájení ventilátorů jde už o něco zcela jiného. Jde o strategicky dobře umístěný hub sloužící k napájení až deseti ventilátorů, přičemž ve výchozí konfiguraci jsou zapojeny čtyři ventilátory - tři přední 120mm a jeden zadní 140mm. Tento systém tedy umožní skryté napájení ventilátorů, jejichž kabely nebudeme muset vést ke konektorům desky. Nevýhodou ale pak je to, že nemáme žádnou možnost pro monitorování jejich otáček nebo řízení pomocí PWM, což právě základní desky umožňují. Jedná se tak o prostý rozbočovač bez jiné funkce, ale i tak jde o užitečné zařízení.

Vraťme se k hlavní komoře NZXT H440 Special Edition, přesněji k její zadní části, kde máme velký 140mm ventilátor s běžně vypadajícími lopatkami, který můžeme ve vertikálním směru trošku posunout. Každá ze sedmi záslepek pod ním je držena svým vlastním přítlačným šroubkem, stejně jaklo dva černé plechové rámečky sedící na komoře napájecího zdroje. Ty nejdříve působily jako kryty otvorů pro protažení kabelů, ale ve skutečnosti jde o ony dvě zbývající pozice pro SSD.

Z pohledu do přední části skříně je patrné, že výhodou takovéhoto provedení diskových šuplíků má výhodu ve značné vzdušnosti. Přední ventilátory tak nebude blokovat neprostupná masa disků a kovových překážek. K lepšímu proudění vzduchu trošku pomůže i velký panel, v němž jsou u každého diskového šuplíku tři obdélníkové otvory. Jde tedy spíše o tři vyražené packy vyhrazující prostor, do nějž se musíte při zasunování šuplíku trefit, což není vždy snadné, když vás do něj nic nenavede. Nejlepší je sednout si před přední panel, pravou rukou umístit šuplík a pohledem zleva kontrolovat, zda jeho konec zapadl na místo.

Přední i vrchní panel můžeme jedním rozhodným trhnutím odpojit od skříně, přičemž pod oběma najdeme v podstatě totéž, čili pozice pro tři 120mm ventilátory nebo dva 140mm ventilátory, případně tedy příslušně velké radiátory vodního chlazení. Nahoře jsou ale pozice prázdné a bez prachového filtru (ten by zde neměl smysl), zato vepředu jsou všechny osazeny a před nimi sedí jeden velký omyvatelný filtr, který je dole zakleslý a nahoře jej přidržují dva magnety. Uvnitř plastových panelů pak je přilepen měkký pěnový materiál.

Nedá se říci, že bych byl z provedení skříně bez výhrad nadšený, ale rozhodně se dá říci, že NZXT H440, ať už v základní nebo speciální verzi, představuje to lepší, co se dnes dá sehnat. Její konstrukce je pevná a dobře zpracovaná, přičemž trošku ledabyle přilepené fólie lze odpustit a na složitější umisťování bočnic a HDD šuplíků je třeba si zvyknout. Evidentně je to také skříň, která nám umožní vytvořit velmi čistě vypadající sestavu, čímž myslíme bez přiznaných změtí kabelů, které se schovají za tray a krycí konstrukci zdroje a plech u diskových pozic.

V příslušenství se nachází nalepovací logo firmy NZXT, které se jinak na této skříni nenachází. Vedle toho dostaneme podrobný manuál, jenž se ale týká běžných H440, takže tu jsou přeci jen nějaké odlišnosti (např. zapojení plošného spoje pro LED) a nakonec dostaneme nezbytné šroubky a svazek plastových pásků pro ukotvení kabelů.