NZXT H440 + Razer: tichá, výkonná, designová

Nejdříve přichází na řadu testovací konfigurace, která je založena na procesoru Phenom II X6, jenž dnes už sice není kvůli Piledriverům tak aktuální (však ani ty už nejsou žádná novinka), ale zde jde především o jeho vysokou spotřebu reprezentovanou 120W TDP.

Testovací konfigurace:

Z fotografie nainstalované sestavy je zřejmé, že si můžeme vytvořit velmi úhledný počítač, který nebude ukazovat změti kabelů ani po sejmutí celé levé bočnice. Stačí využít otvory v trayi, které jsou nejblíže k cílovým konektorům. Je také vidět, že pro hlavní komponenty je tu více než dost místa, ale to bylo celkem zřejmé už ze specifikací.

Instalace je kvůli nutnosti vměstnat zdroj zkrz zadní otvor trošku zdlouhavější, ale ten má zato k dispozici celou spodní část, která je přímo určena k tomu, abychom do ní uložili přebytečné kabely. Ty si můžeme dovnitř schovat samozřejmě úhledněji, než vidíte na fotografii, ale v podstatě k tomu není žádný důvod, neboť zde ničemu nebudou vadit.

Při manipulaci se skříní a jejími částmi jsou tak nevíce problematické bočnice, které musíme pevně a na všech bodech přitisknout, aby se bočnice správně chytla a pak to jsou diskové šuplíky, s nimiž se musíme trefit přesně mezi packy, ale to už bylo zmíněno v předchozí kapitole. Výrobce se také rozhodl uvolnit více prostoru z šířky skříně pro hlavní komoru, takže do ní se vejde až 180 mm vysoký chladič procesoru. Na druhé straně, čili mezi trayem a pravou bočnicí, je k dispozici místo tak akorát pro tlustý svazek ATX, takže bočnice se musí při nasazování trošku přimáčknout, aby se vešla.

NZXT H440 je součástí série tichých modelů, ovšem to neznamená, že by nabízela slabé chlazení. Nicméně i tak o ní můžeme uvažovat, pokud se na její chladicí systém podíváme podrobněji. Jde především o nasávání vzduchu před přední panel a jeho vyfukování skrz vrchní panel, k čemuž slouží pouze jejich úzké průduchy, jež navíc na jedné straně předního panelu zcela chybí, stejně jako chybí na jedné straně vrchního panelu. Tím se dále redukuje už tak velmi restriktivní systém vedení vzduchu, ale ten je nutný k utlumení hluku. Co bude tedy nejvhodnější? Nejspíše to bude použití více spíše pomaloběžných ventilátorů, jež společně vytvoří dostatečný průtok vzduchu skrz skříň a s tím výrobce počítal.

V základním balení tak narazíme na jeden zadní 140mm ventilátor RF-FN142-RB, což je tedy skříňový ventilátor NZXT FNv2 s otáčkami 1000 RPM, přičemž vepředu se nachází také FNv2, ale ve 120mm provedení (RF-FN122-RB) s otáčkami 1200 RPM. Po zapnutí počítače se všemi těmito ventilátory skříň hluboce hučí a počítač rozhodně je slyšet, ale není to nijak otravný zvuk. To když zkusíme přední panel sejmout, ventilátory se rozezvučí výrazně více, takže můžeme říci, že když už tedy krycí panely sníží průtok, alespoň také výrazně sníží hluk. Nicméně osobně bych si přední ventilátory i tak trošku zpomalil, a to zhruba na otáčky zadního 140mm modelu.

Kdyby nám základní čtyři ventilátory snad nestačily, můžeme přidat další tři 120mm nahoru (případně dva 140mm), ovšem tato pozice se bude spíše hodit pro instalaci radiátoru vodního chlazení, pro což se přímo nabízí. Stejnou možnost ale nabídne také přední panel, jenomže v jeho případě tak přijdeme o všechny diskové pozice, které zasáhnou do prostoru radiátoru, takže v případě 360mm modelu v podstatě o všechny až na tu zcela spodní ve dně skříně. Pak nám tedy zbyde tato jedna plus dvě vyhrazené pozice pro SSD.

Jako zátěžové testy se tu uplatní aplikace 3DMark03 (test Mother Nature), Prime95 a h2benchw. Teploty zase bude odečítat SpeedFan a RivaTuner a to vše při teplotě okolního vzduchu kolem 21 °C, která je ke komponentám ještě velmi milosrdná. Vyzkoušíme si, jakých teplot dosáhneme jednak s použitím pouze zadního ventilátoru a pak se zaměříme na využití předních ventilátorů, jež by měly tomu zadnímu citelně pomoci, protože ten to sám bude mít velmi těžké.

Nyní si uvedeme tabulky s výsledky. Pevný disk byl umístěn přímo před jeden z předních ventilátorů, který jej však dokázal zchladit pouze o 4 °C. Výsledek by tedy mohl být citelně lepší, což pouze ukazuje na to, že s nabíráním čerstvého vzduchu přes přední panel je to zde opravdu složité. Ale to je stejné u snad kterékoliv skříně, o níž mluvíme jako o tiché.

Sledovat tak můžeme především rozdíl v teplotách komponent při chlazení skříně pouze pomocí zadního ventilátoru a pak s využitím všech čtyř ventilátorů. Za přijatelného zvýšení hlučnosti, kdy skříň začala jen o něco víc hučet, teploty výrazně spadly, takže je zřejmé, že u této skříně je vhodné zadnímu ventilátoru pomoci.

Jak ale už bylo uvedeno, snížením otáček předních ventilátorů na úroveň pod 1000 RPM dosáhneme výrazného snížení hluku a chladicí účinek se přitom moc nezhorší. Je jen škoda, že nám k tomu NZXT nedává s využitím stávajícího systému napájení ventilátorů žádnou možnost, takže si musíme pomoci sami.