NZXT Lexa: hotový casemod

Na stránkách NZXT je v profilu společnosti řečeno, že její cílem je vytvářet herní skříně, se kterými se může jejich majitel identifikovat. Ať toto vyjádření znamená cokoliv, je jisté, že v jejich nabídce ani vzdáleně nenajdeme výrobek, jenž by svým vzhledem patřil ke klasickým šedým a striktně hranatým skříním. Všechny jejich modely sdružují plastická a barevná čela, všemožná osvětlení a především boční plexiskla. Je tak naprosto jasné, že firma NZXT se snaží těžit z fenoménu jménem casemodding a nabídnout zákazníkům výrobky se vzhledem, kvůli kterému by ještě před několika lety museli nutně vzít do ruky nářadí a jít si nakoupit do obchodu pro kutily.



Ač se to možná nezdá, skříň Lexa patří v nabídce NZXT mezi ty umírněnější a snad proto její design výrobce označuje jako minimalistický. Osobně mi tedy minimalistický rozhodně nepřipadá, ale v porovnání s ostatními by se mohlo se skřípěním zubů souhlasit. Máme tu tedy skříň, která těží především z tzv. líbivého casemoddingu, který bychom si ovšem neměli plést s funkčním casemoddingem. Tím myslím na jedné straně různé vypouklé tvary, osvětlení a plexiskla nejčastěji v bočnicích a na druhé straně nápady usnadňující instalaci, přístup ke komponentám, zlepšené možnosti chlazení, prostě všechna zlepšení, která mají i jiný smysl, než jen potěšení pro oko. Nechci ale, aby to vypadalo, že Lexu ihned šmahem odsuzuji jako svítící nepoužitelnost pro teenagery, to v žádném případě. Skříň rovněž disponuje i na pohled velmi mocnými možnostmi chlazení a jinými vymoženostmi, které mají svá opodstatnění, ale o tom až dále v recenzi.


NZXT Lexa je zabalena klasicky v igelitovém pytli a její rohy chrání silný pěnový materiál. Již z obtěžkání krabice zjistíte, že je až podezřele lehká, kterýžto pocit se umocní, když konečně skříň vyjmete. Váží totiž pouhých 5,8Kg, za což můžou materiály použité při výrobě, tedy z převážné většiny hliník (1mm) a lehký černý plast. Sám výrobce tuto skříň označuje jako ultra lehkou a určenou k častému přenášení a vytahování si trička na lanparty.


Jako obvykle začínáme s obhlížením na straně, ze které se skříň otvírá, tedy zde na levé. Z tohoto pohledu si povšimneme především tvaru, připomínajícím zaoblené písmeno H. Téměř celou levou bočnici zabírá čiré plexisklo, jež má u svého dolního levého rohu vylisovány celkem rozumně zpracovaný rošt pro instalaci 120mm ventilátoru. Tvoří jej vodorovné přepážky a velmi jemný kovový prachový filtr. Velmi vítám, že přepážky z plexiskla nevypadají nějak restriktivně a že vzduch nebude mít velké potíže kolem nich procházet, ono tuto práci ostatně spolehlivě odvede onen filtr. To je ale nutné zlo, pokud chceme, aby nám na grafickou kartu a základní desku neproudilo nadbytečné množství prachu.



Na pozici je již připevněn ventilátor z průhledného plastu, který je tak dobře maskovaný a pořádně o sobě dá vědět až rozsvícení svých čtyřech modrých diod, ty totiž ve výbavě herní skříně také nesmí v žádném případě chybět. Již jsme si také dokázali zvyknout na růžné mechanismy určené k pohodlnému a rychlému otevírání bočnic. Zde jde opět o klasiku – posuvnou kliku s označením firmy, již můžeme také zablokovat dodávanými klíčky. Celkem pěkně je vyřešeno uchycení bočnice na hliníkový rám bočnice. Jsou k tomu využity šroubky a aby jejich hlavičky nehyzdily okraje, byly překryty podlouhlými plastovými štítky opatřenými zrcadlovou úpravou.



Je tedy již jasné, že Lexa těží z notně používané kombinace leskle stříbrné a černé barvy, doplněné o modrý svit LED, takže žádné překvapení. Druhá bočnice je tvořena jen jednolitým hliníkovým plechem s leskle černým nátěrem, tudíž jediné, co na této straně uvidíme, jsou přední I/O porty.


Jejich místo je zboku předního plastového panelu, což dle mě není právě dobře dosažitelná poloha, a to zvláště pro ty, kteří mají skříně umístěny na podlaze. Tyto porty se skládají ze dvou USB 2.0, jednoho Firewire, vstupu pro mikrofon a výstupu na sluchátka. Jinými slovy – opět klasika.



Zadní strana je již zajímavější. Rozhodně tedy ne kvůli svému uspořádání, tam nic nového neuvidíme – pouze průměrně zvládnutý rošt pro zadní vyfukující 120mm ventilátor, nepočítaje evidentní záslepky a pozici pro zdroj. Nepříliš obvyklý je ale plastový rám. Právě ten při pohledu zboku tvoří zadní zaoblený okraj a při zadním pohledu zase rozděluje panel na pět oken. Ty by měly pomoci k zlepšení vedení kabelů z portů základní desky a rozšiřujících karet, aby se navzájem tolik nezamotávaly. Praktická využitelnost je otázkou, ovšem dokážu si představit, že alespoň minimálně se tento systém využít dá.



Samostatný rám drží na místě s pomocí čtyřech pacek, umístěných po dvou na jeho horní a dolní hraně. To proto, aby nevypadl ani po odstranění všech čtyřech šroubků přidržujících s ním i obě bočnice. Potěšilo mě, že levá bočnice se nevysouvá směrem dozadu, kvůli čemuž bychom museli nejdříve odstranit onen rám, ale do boku jako dveře, takže se s rámem navzájem neomezuje a díky zámku drží pevně na místě i bez oněch dvou šroubků. Naproti tomu pravá bočnice již šroubky potřebuje, jinak ani v nejmenším nedrží.



Předek skříně by mohl být jediný důvod, proč bychom mohli nazvat skříň jako minimalistickou. Tvoří jej v podstatě jednolitá kovová plocha, která mi ze všeho nejvíce evokovala představu štítu a popravdě řečeno se mi takovýto vzhled vůbec nelíbí. V panelu jsou zapuštěna dvířka. Ta se ale otevírají z levé strany, za což si výrobce vysloužil letmé zaťukání na čelo. Pokud se totiž dvířka otevírají zleva a navíc v tak malém úhlu (ne větším než 100°), pak si myslím, že je skříň určena k umístění po pravé ruce. Potom bych ale také logicky očekával, že budou přední I/O porty umístěny tak, abychom na ně z této polohy dobře viděli a bez problému dosáhli, jenomže je tomu přesně naopak.



Otevřením dvířek se nám předek viditelně rozdělí na tri části. Horní zbytek panelu má v sobě zapuštěn černý panel a lesklé plastové tlačítko Power. Onen černý panel ale není obyčejný, on je totiž průhledný a za sebou umně skrývá podlouhlý display, mající za úkol zobrazovat teploty ze tří interních čidel – typicky pro CPU, pevný disk a vzduch v interiéru. Tento displej ve vypnutém stavu nemáte šanci vidět, pouze až se rozsvítí.


Dvířka odhalují externí pozice pro mechaniky a ostatní zařízení – dohromady tedy čtyři 5,25“ pozice a dvě 3,5“ pozice. Právě napravo od nich výrobce umístil tlačítko Reset. To snad dnes už není tolik zapotřebí, takže může být skryto za dvířky, kde je navíc dobře chráněno proti náhodnému stisknutí. Jenomže když si uvědomíme, že stejnou práci někdy může odvést i letmé stisknutí Power, potom třísekundová prodleva nastavitelná v BIOSu může přijít velmi vhod.



Relativně snadno můžeme z šasi sundat celý plastový panel, kterážto operace je nezbytná k vyčištění prachového filtru na předním ventilátoru. Panel na místě drží přes šest kulatých pacek. Ty jsou uprostřed rozříznuty, takže k jejich vysazení je musíme stisknout a vytlačit z děr. Chce to trochu cviku a také se vám jistě do této operace nebude chtít příliš často, protože to znamená nejdříve odmontování zadní plastové mřížky, následně obou bočnic a až poté přijde na řadu přední panel.



Letmo se ještě podíváme na horní a dolní panel skříně. Oba totiž v sobě mají po jedné pozici pro 80mm ventilátory, a to zhruba uprostřed každého panelu. Co se týče horní pozice, ta je již výrobcem obsazena klasickým černým ventilátorkem. Ten by se měl podílet především na odvětrávání teplého vzduchu, který ulpí mezi horními mechanikami a napájecím zdrojem. Tuto možnost odvětrávání se vám bude zvlášť hodit, pokud používáte zdroje s 12 a více centimetrovými ventilátory, které odvod vzduchu ze zmíněné oblasti neřeší a zároveň máte v počítači nainstalované velmi topící mechaniky.


Dolní 80mm pozice je opatřena pouze prachovým filtrem a její osazení či neosazení je tak pouze na vás. Osobně k přidání dalšího ventilátoru do systému nevidím moc důvodů. Přímo by mohl pomoci snad jen při chlazení čipové sady na některých základních deskách, tedy tam, kde je umístěna vedle slotů pro karty.