NZXT Lexa: hotový casemod

Ještě než se vrhnu na popis vnitřku, chtěl bych se ještě vyjádřit o svém pocitu ze skříně Lexa jako celku. Ta právě kvůli svému zakulacenému vzhledu, pro jehož dosažení bylo nutné využít poměrně velké množství plastu, působí tak trochu levným dojmem. Vinu na tom nese právě především tlusté čelo, jeho dvířka a také zadní mříž. Při otevírání tlustých dvířek jsem nemíval zrovna pocit, že jde o bytelný výrobek a stejný pocit jsem měl ze zadní mřížky. Navíc plastové části levé bočnice, které svým vzhledem imitují stříbrný kov, by také neměly patřit k výrobku této cenové kategorie. Prostě a jednoduše, když to přeženu, při manipulací se Lexou máte pocit, že se k ní musíte chovat jak k nemluvněti, jinak se vám rozpadne v rukou.


Co se týče vnitřku a jeho celkového návrhu, zde není téměř nic nového, pokud samozřejmě nepočítáme dvě pozice pro 80mm ventilátory navíc. Prostor pro zdroj je od zbytku opticky oddělen s pomocí napevno přinýtované přepážky, jež by měla celou konstrukci zpevnit. Kvůli měkkosti materiálu také bylo nezbytně nutné zajistit zdroji i jinou oporu, než pouhé šroubky na zadním panelu. To se vyřešilo vykousnutím menšího zubu z traye pro základní desku a jeho ohnutím o 90°.



Na zadním panelu nalezneme příslušný 120mm ventilátor, jenž svým průhledným zjevem velmi dobře zapadá do stříbrného celku. Podobně, jako se hodí průhledný ventilátor k bočnici s plexisklem. Bez rychloupínacího mechanismu by to už dnes pomalu nešlo, a tak zde nalezneme jednu kovovou sponu, která přidržuje všechny karty. Takové řešení velmi usnadňuje a zrychluje práci a celkově se mi zdá lepší, než když výrobce použije plastové zámky pro každý slot zvlášť.


Možná jste si také už uvědomili, že jste tento interiér už někde viděli. Nevím, kolik typů skříní podobného vzezření je již na světě, ale osobně vím alespoň o jedné – Gigabyte 3DAurora, s níž se v interiéru i vybavení Lexa až na několik odlišností v podstatě shoduje. Například koš pro pevné disky (i s předními závity pro krabičku s příslušenstvím, kterou zde ale nenajdeme), lyžičky na jejich připevnění, zmíněná spona pro karty a nebo tray pro základní desku jsou zcela identické. To ale dnes málokoho překvapí a také málokdo v tom může hledat problém.


V čem bych ale menší problém hledal, je napájení ventilátorů. Skříň jich obsahuje celkem čtyři – vepředu, vzadu, nahoře a v bočnici a všechny jsou napájeny ze čtyřpinových Peripheral Power konektorů, jako by třípinové konektory na základních deskách neexistovaly. I ty nejlevnější desky zpravidla umožňují kromě ventilátoru na CPU připojit alespoň dva další, takže minimálně přední a zadní 120mm ventilátory by správně měly toto umožňovat a s Peripheral Power počítat až jako s druhou volbou. Celkově tedy nemáme možnost sledovat otáčky ventilátorů (ze všech jde pouze dvojice vodičů) a tím je i softwarově nastavovat a sledovat jejich selhání. Následuje další potíž, a to s vedením napájecích kabelů. Naštěstí jsou alespoň všechny konektory ventilátorů průchozí, takže jejich připojením se konektor ze zdroje nezablokuje, ale stejně musíme zcela zbytečně vést větve ze zdroje jen kvůli ventilátorům. Pokud tedy jen trochu vládnete pájkou, zde je první námět na vylepšení skříně.



Ke kabelům vedoucím z předních tlačítek, LED a I/O portů se zde přidává další Peripheral Power konektor. Ten si z větve bere +5V a jimi napájí horní displej. Z onoho displeje, aby mohl měřit teploty komponent, vede trojice tepelných čidel, jež jsou zpracována klasicky do podoby plochých sond, v nichž jsou zality tepelné odpory. O ostatních kabelech se snad rozepisovat nemusím. USB a Firewire konektory jsou jednotné a audio konektor je kvůli více typům audio konektorům dodatečně rozdělen na jednotlivé piny.



K veškerým šachtám pro mechaniky a disky výrobce dodává dostatek černých plastových lyžiček. Ty jsou opatřeny trny, které padnou do otvorů mechanik a posléze je tak možné pohodlně zařízení zasunout do šachty, až se lyžiny usadí s ostrým cvaknutím. U pevných disků se již opakuje situace s otočenou šachtou, izolujícími plastovými lyžinami a ucpaným předním ventilátorem. Ten je v podstatě zablokován, takže se podílí především na chlazení disků, ale to je ostatně jeho hlavní práce. Zde jsem našel další konstrukční nesmysl. Šachta totiž sama o sobě ventilátor a jeho lopatky velmi dobře chrání proti opomenutým kabelům (prstům by 1000RPM ventilátor snad také neublížil) a proto nevidím jediný důvod, proč proudící vzduch dále omezovat jemnější mřížkou z kulatých otvorů, jaká je na obrázku vidět ihned před lopatkami. Buď zde zapracoval konstrukční šotek, nebo také možná snaha vytvořit interiér, který by vyhovoval jak klasickým diskovým šachtám, tak novým pootočeným. Každopádně se v této skříni jedná o nesmysl hodný vyříznutí.