NZXT Phantom: rudý borec

Instalace komponent

O instalaci komponent do skříně NZXT Phantom se povíme nyní. Pokud začneme popořadě, tak nejdříve přichází na řadu testovací konfigurace, která byla nedávno obměněna, a to v recenzi modelu BitFenix Outlaw neboť doposud využívaná bohužel již odešla do křemíkového očistce. Do nebe vzhledem k tomu, co prováděla v posledních dnech, jít v žádném případě nemohla. Alespoň budeme testovat na procesoru se 120W TDP, který bude klást větší požadavky na chlazení.

Testovací konfigurace:

• Základní deska: Gigabyte 890GPA-UD3H (AMD 890GX)
• Procesor: AMD Phenom II X6 1100T - 120W TDP
• Chladič: Noctua NH-U12P
• Operační paměť: Kingston HyperX - KHX2133C9AD3X2K2/4GX
• Grafická karta: MSI NX8800GTS T2D32OE - NVIDIA GeForce 8800 GTS 320 MB RAM
• Pevný disk: 1TB Samsung HD103SJ
• Zdroj: Enermax Infiniti EIN650AWT - 650 W

Na fotografii již nainstalovaných komponent můžete velmi dobře vidět, kolik prostoru nám zbývá vedle základní desky. S tím si tedy opravdu nemusíme lámat hlavu a dle toho také celá instalační procedůra vypadá. Nemusíme nijak řešit, jestli se nejdřív musí zapojit zdroj, nebo základní deska, ale zase je třeba si ověřit, že dodatečný napájecí kabel (+12 V) do základní desky doputuje oklikou kolem traye. Jediný výraznější problém, na nějž jsem narazil, se týká diskovým rámečků.

Ty mají v sobě připraveny trny uchycené v gumových podložkách a ty jsou zase nasunuté do drážek. Je tak třeba celý rámeček ohnout a disk do něj zasunout, což nejde zrovna snadno, nebo všechny podložky vysadit, vložit disk, vrátit podložky a pokud možno jedním pohybem je zase zasunout do drážek. To však také není zrovna uživatelsky přívětivý systém.
Jinak ale NZXT Phantom poskytuje dobré možnosti pro zkrocení kabelů, jeho systém napájení ventilátorů pomocí centrálního regulátoru otáček je vhodně provedený. Stačí zapojit jeden Peripheral Power a pak už jen využít připravené kabely s třípinovými konektory. LED kontrolky na regulátoru nám pak napoví, jaký kanál je aktivní, ovšem pak už je pochopitelně na nás, abychom si pamatovali kam bylo co zapojeno.

Chlazení skříně

Plynule můžeme navázat na systém chlazení, který se trošku odlišuje od zavedené koncepce. S tou má společné využití horních pozic pro velké ventilátory (zde dvě pozice pro 200mm kusy a z nich jedna zabrána), klasické zadní pozice pro 120 mm, která je tu rovněž obsazena a nepřekvapí ani boční pozice pro volitelný 200/230mm ventilátor.

Pak je tu ovšem téma chlazení pevných disků, pro což se využije dvojice bočních 120mm ventilátorů, jež nahradí klasický přední kus. To vidím od NZXT jako dobrý tah (nikoliv však jako naprosto originální řešení), ovšem pak je tu otázka, proč nám výrobce vůbec dal možnost instalovat ventilátor dopředu, když jej zcela evidentně daleko lépe zastoupí dva boční, jimž jsou diskové šachty daleko lépe vystaveny. Ten bychom mohli využít snad leda v případě, že by skříň byla ze stran obestavěna, a ventilátorům by se nedostávalo dostatečného přísunu vzduchu. Jinak ale nevidím důvod, proč by se měl dopředu nějaký dávat.

O čem je třeba se ještě zmínit, je regulátor otáček v horní části skříně. Ten dokáže nezávisle ovládat až pět připojených ventilátorů, což znamená, že pokud využijete všechny v základní konfiguraci, zbyde vám ještě jeden kanál. Jejich otáčky ovládáme pomocí posuvného jezdce, který nastaví ve své krajní levé poloze nejvíce otáček, což je u dodaných 120mm ventilátorů cca 1200 RPM a v krajní pravé poloze je výrazně stáhne, avšak nezastaví.

Teplotní testy

Jako zátěžové testy se tu uplatní aplikace 3DMark03 (test Mother Nature), Prime95 a h2benchw. Teploty zase bude odečítat SpeedFan a RivaTuner a to vše při teplotě okolního vzduchu kolem 22 °C, tedy v běžné teplotě. Ventilátory byly ponechány na maximálních otáčkách, při nichž jsou stále ještě tiché a jen mírně hučí. Jejich počet a rozmístění jsme nemuseli upravovat, pouze vzhledem k použití jednoho pevného disku byl zapojen právě pouze jeden boční ventilátor, protože druhý by pouze profukoval prázdnou šachtu.

My si vyzkoušíme, jakých teplot dosáhneme s využitím základního chlazení, tedy s pomocí jednoho ventilátoru na v zadní pozici, na nějž byl otočen procesorový chladič. Ten jsme pak otočili, aby foukal směrem vzhůru a zapnuli jsme vrchní ventilátor. V případě využití věžovitých chladičů je totiž vhodné nastavit systém chlazení tak, aby vzduch skrz skříň procházel v souladu se směrem, jakým fouká i ventilátor samotného chladiče procesoru.

Nyní si uvedeme tabulky s výsledky, kde bude chybět pevný disk. Ten má stejně jako napájecí zdroj v podstatě svůj vlastní okruh a svůj vlastní ventilátor, jenž jej dokázal zchladit o skvělých 7 °C, což je výsledek kvalitního odvětrávání pomocí bočního ventilátoru.



Dle výsledných teplot je jasné, že je v podstatě téměř jedno, zda si pro odvětrávání skříně vybereme zadní nebo vrchní ventilátor. Tak velké rozdíly v teplotách tu nejsou, ale je znát, že vrchní ventilátor přeci jen vysaje ven více vzduchu než zadní. Pak by se ještě vyplatilo použít oba najednou při snížených otáčkách, což zajistí stejné podmínky pro chlazení, ovšem celková hlučnost se o trošku sníží.



V této skříni je také výhodou, že vrchní ventilátor má od chladiče procesoru několikacentimetrový odstup, takže nebude tak narušovat proudění vzduchu v případě, že máme chladič procesoru nasměrován tak, aby foukal dozadu.