OCZ RD400: M.2, NVMe a především výkon

OCZ Trion 150 jsou zaměřeny na uživatele hledající velice levné SSD, u nějž není důležitý vysoký výkon a výdrž. Takovým uživatelům stačí především rychlé čtení a nesmí jim vadit, že tato SSD využívají pro zápis rychlou, ale kapacitně omezenou cache, která po zápisu několika málo gigabajtů dojde a výkon se propadne. To by rozhodně neměl být případ moderní řady OCZ RD400, která přichází v podobě karty pro rozhraní M.2 a s podporou protokolu NVMe, jenž u moderních SSD nahrazuje AHCI. A pokud nemáte ve svém počítači rychlý slot M.2, nemusíte si zoufat, neboť lze zakoupit také verzi s kartovým adaptérem pro rozhraní PCI Express x4, která se nachází v balení. Vedle toho ale bude k dispozici i levnější verze bez adaptéru.

Dodávaná HHHL karta je také vybavena nízkou záslepkou, takže ji budeme moci nainstalovat i do nízkých systémů, například tenkých HTPC. Vedle ní a dvou letáků s informacemi o technické podpoře ale už nemáme v balení nic dalšího, ale také už nic dalšího nepotřebujeme.

Nyní se tak zaměříme na specifikace všech čtyř modelů v řadě RD400.

Toshiba si s OCZ konečně připravila opravdu rychlé SSD, které dokáže využít již dlouho aktuální sloty M.2 s jejich čtyřmi linkami PCI Express 3.0. K dispozici budou celkem čtyři modely s kapacitami od 128 GB po 1 TB, přičemž všechny si budeme moci pořídit v podobě samotných karet M.2, nebo společně s kartovým adaptérem pro případ, že nemáte základní desku s příslušným slotem M.2. Rozeznáte je tak, že verze s adaptérem má na konci označení Part Number písmeno A.

Maximální výkon je jako obvykle odstupňován dle kapacity. Už 256GB model ale nabídne slušné specifikace a testovaný 512GB model už je téměř na maximu. Nejlepší specifikace, především s ohledem na IOPS, ale nabídne až 1TB SSD, které bude pro většinu uživatelů příliš drahé a v podstatě i zbytečně veliké, neboť pro ukládání většího množství dat je stále lepší pevný disky díky výhodnému poměru kapacity a ceny.

Použitý kontroler Toshiba je dle některých zdrojů stejný jako Phison PS5007-E7, což nelze zaručit. Ovšem specifikace onoho Phisonu by tomu celkem odpovídaly, neboť ten také podporuje NVMe 1.1b a disponuje maximální propustností 2600 MB/s.

Dalším důležitým ukazatelem je výdrž, přičemž výrobce udává dvě hodnoty. První je doporučený objem zapsaných dat za den, který se vztahuje k záruce. Ta je mimochodem pětiletá a nejde už o ShieldPlus, ale o novou Advanced Warranty. Jde ale jen o jinak pojmenovanou ShieldPlus, stále s možností nechat si přímo u Toshiby vyměnit vadný kus za nový. Pokud má tak náš 512GB model rating 162 GB za den, mělo by to být tak, že takový objem zapsaných dat vydrží po dobu záruky, čili 5 let. Není pak divu, že to víceméně odpovídá hodnotě TBW, celkovému objemu zapsaných dat, která zde činí 296 TB.

V době SSD pro rozhraní M.2 už na jejich zpracování v podstatě nezáleží, neboť jde prostě o malé a úzké kartičky s čipy, na nichž je maximálně tak samolepka. Zde se ale alespoň můžeme podívat také na adaptér, ale to je v podstatě jen hloupý plošný spoj s několika málo součástkami, který poslouží pouze k propojení malé kartičky s velkým slotem PCI Express. Samotná kartička pracuje se stejným rozhraním, takže není zapotřebí žádný můstek nebo jiný složitý čip.

V našem případě přišel OCZ RD400 v zobrazené podobě, čili jako součást adaptéru, k němuž je přišroubován jedním křížovým šroubkem. Na kartě můžete vyměnit vysokou záslepku za nízkou a také lze na ni teoreticky namísto 80mm karty M.2 nainstalovat také 60mm nebo 110mm. Jenomže to byste museli buď přesunout závit, nebo je v otvorech zajistit nějak jinak, jak je vidět na následující fotografii.

Na kartičce samotné je nalepený štítek, který je možné snadno sundat, a tak jsme se mohli podívat na to, co se pod ním skrývá. Jde pouze o 4 hlavní čipy, a to vyrovnávací paměť RAM od Samsungu, pak kontroler a pak dvě pouzdra s celkem 512 GB NAND Flash.

Co se týče pamětí, jde o 15nm MLC NAND Flash s označením Toshiba TH58TFTJFLBAEG a pak je tu kontroler Toshiba TC58NCP070GSB a nakonec mimo záběr paměť LPDDR3 od firmy Samsung, která poslouží jako vyrovnávací. Použité komponenty jsou tak stejné jako na SSD Toshiba XG3, k němuž má OCZ RD400 velice blízko.

Více na této kartě nehledejme, takže nyní už se pustíme do testů.