Onkyo HTX-22HD: digitální herní sen

Reprodukce filmů je v této cenové kategorii příkladná, a přestože jde o poměrně kompaktní systém, nechybí razantní a pevně kontrolované basy u efektů. Celý zvuk je překvapivě neutrální a neagresivní, což nebývá v této kategorii vždy zvykem. Hvězdné války jsou reprodukovány bez výhrad a při výběru DTS se vám odmění skutečně nevídaným zážitkem, který bych očekával od all-in systémů dvoj až trojnásobně dražších (Sony BDV-Z7 bylo Onkyem v otázce reprodukce zcela deklasováno).

V případě, že jste začátečníci, tak jistě uvítáte automatickou kalibraci dle rozestavení reproduktorů, která je velmi užitečná. V případě, že budete provozovat pouze 2.1 konfiguraci, tak při některých pasážích a filmech bude zřetelně chybět centrální reproduktor pro dialogy (to je ale výtka k celé koncepci 2.1). V případě ozvučení televize nebo domácího kina je výkon Onkya bez výhrad a v dané kategorii mě nenapadá nic, co by mohlo být lepší volbou (mluvíme pořád o instantních systémech a nikoli děleném řešení).

Samostatnou kapitolou je reprodukce Blu-ray, kde využijete podporu Dolby True-HD a DTS-HD Master Audio a světe div se, rozdíl je skutečně slyšitelný. Vše je detailnější a s větším navozením prostoru a i spodní pásmo se zdá být reprodukováno věrněji, což jsem v této kategorii nečekal. Obecně platí, že levné systémy nedokáží z HD formátů dostat to, co všichni očekáváme, tedy podstatnější rozdíl oproti DVD a jeho Dolby Digital nebo případně DTS. Nečekaně dobře jsem si užil i reprodukci živého koncertu Eagles nebo Nightwish (a to jsem poměrně rozmlsaný řádově dražší aparaturou). Pro filmy a koncerty tedy jednoznačně palec nahoru.

Stereo je vždy kamenem úrazu pro levné modely 2.1 reproduktory. V dané cenové relaci do 10 tisíc korun jsem slyšel hodně modelů a žádné bych neposlouchal déle, než by bylo nezbytně nutné. Hlavní problém spočíval vždy v hrůzostrašné nesladěnosti satelitů a subwooferu. Basa basovala tak nějak sólo a naplno, satelity křičely na plné kolo, ale o dynamice nebo nenásilnosti celé reprodukce nemohlo být řeči.

Onkyo je jiné, velmi dobře sladěné a nesnaží se vás na první poslech ohromit. Vydržíte jej poslouchat hodiny a s trochou snahy objevíte i náznak předozadního prostoru (nahrávka Gipsy Way). Zde už ale samozřejmě přicházíme na tenký led, kde by Onkyo deklasoval i základní zesilovač se slušnými regálovými reproduktory okolo 8-10 tisíc korun, ale na podobné řešení je to opět úctyhodný výkon. S čistým svědomím mohu tedy říci, že stereo nahrávky opravdu poslouchat lze.

A jak jsou na tom hry? Pokud máte je trošku větší stůl, který vám dovolí umístit reproduktory ke krajům stolu (alespoň metr a půl od sebe), tak budete doslova a do písmene chrochtat blahem a vychutnávat dokonalý soundtrack starých her jako Diablo. Navození prostoru je v případě využití konfigurace 5.1 bezprecedentní a nechytají se zde vůbec ani těžké kalibry typu Logitech Z-5500. Ty jsou podstatně nápadnější a jejich subwoofer má dvojnásobný objem, ale v ničem podstatném krom soutěže o "nejnasranějšího" souseda se na dnes testované Onkya nedotahují.

 

Ano, satelity nemají efektní nožky, ale nalepovací korková kolečka proti přenášení rezonancí do stolu desky, ale po jednom dni s Onkyem HTX-22HD si budete marně vzpomínat na to, jakže se ty firmy vyrábějící reproduktory od C a L jmenují. Pokud vlastníte alespoň trošku schopnou zvukovou kartu nebo Radeon nové generace s HDMI (možnost digitálního přenosu zvuku z PC v komprimované podobě), tak naleznete nový rozměr zvuku na PC.