P4X400 – nová zbraň pro overclockery?

Obecný popis

Pomalu je na čase si zvyknout na to, že interní počítačové komponenty už nejsou designovány jen vnitřní strukturou elektroniky a propojením součástek, ale i navenek. Výrobci nám předkládají produkty všemožných tvarů a barev a právě barva byla tím co nás na SL-85ERV na první pohled zaujalo. Soltek s každou další řadou základních desek volí novou barvu jejich PCB a tak se mezi těmi všemi červenými, modrými, fialovými, zelenými, oranžovými, žlutými, hnědými objevila konečně bílá. Jak se vám líbí?


Majitelé starších ATX zdrojů nemusí zoufat, své energie lačné P4 miláčky můžou napájet díky této desce i běžným ne P4 zdrojem. Kdysi specialita předních jmen v oboru základních desek (ASUS - EZ plug), dnes již téměř běžná záležitost:


Chceme-li přetaktovávat procesor, budeme potřebovat kvalitnější chlazení, které bude mít jistě větší rozměry než běžný chladič. Bude pro ně místo? Trochu více prostoru by možná neškodilo.


Nic na světě ale není úplně dokonalé, tak i zde se objevila drobná piha na kráse. Umístění DIMM slotů mírně koliduje s portem AGP respektive s grafickou kartou v něm. Je-li v desce osazena grafická karta, jistící páčky pamětí nelze vyklopit do otevřené polohy a manipulovat s moduly dvou slotů.


Deska je dodávána s klasickou kabeláží (1x floppy a 1x ATA100), podrobným uživatelským manuálem (100 stran), leporelovým rychlomanuálkem Quick Installation Guide a příručkou pro CD s utilitami (rovněž detailně vypracovanou). Softwarovou výbavu tvoří instalační CD s potřebnými drivery a kompakt Powerful System Utilities s programy:

• PC-cillin 2002 - známý antivirový program
• VirtualDrive 7 - emulátor mechaniky CD-ROM
• RestoreIT! 3 Lite - záchranný software pro ochranu a obnovu dat, systémové konfigurace a operačního systému
• PartitionMagic 6.0 SE - utilita pro správu partitionů, konverzi souborového systému a jeho opravy
• DriveImage 4.0 - umožňuje vytvářet image oblastí disku

Obecný popis završíme technickou specifikací mainboardu SL-85ERV:

• patice Socket 478
• čipová sada VIA P4X400
• 3x DIMM (184 pin) paměťové sloty, až 3 GB RAM (DDR200/DDR266/DDR333) unregistered, non-ECC
• 6x PCI, 1x AGP (8X)
• IDE řadič s podporou Ultra ATA 33/66/100/133
• 1x LPT, 2x COM, 2x PS/2, 2x USB (V2.0), 1x Game/MIDI, 3x Audio Jack (LINE Out, LINE In a MIC In) konektory na ATX Back panelu
• 4x USB (V2.0), 1x IrDA, 1x Wake On LAN, CD In, 4x FAN konektory na desce
• integrovaný AC'97 2.2 Audio Codec
• Hardware Monitoring (IT8705F) teploty a voltáže procesoru a systému + otáček ventilátorů (3x)
• AMI BIOS
• formát ATX (305 x 220) mm

BIOS

BIOS této desky byl nakonec trochu zklamáním. První rozčarování přišlo hned po zjištění, že se nejedná o dnes asi nejrozšířenější Award, ale o AMI BIOS, který je přece jen kvalitativně o něco níže (nehledě na to, že tato skutečnost nekorespondovala s manuálem kde byl popisován BIOS Award). Největší slabinou se ukázal být opravdu chudý tuning pamětí (pouze parametry CAS Latency, Bank Interleave, Burst Lenght, Command Rate). Nastavení frekvence procesoru bylo průměrné (základ FSB 100 - 200 MHz po 1 megahertzi, ovšem bez jakýchkoliv děličů CPU/DRAM ratio ap.). BIOS naštěstí dovoluje měnit všechna důležitá napětí jako CPU Vcore (1,100V - 1,850V s krokem 0,025V), AGP Vcore (1,5V - 1,8V po 0,1V) a DIMM Vcore (2,5V - 2,8V po 0,1V). Ostatní možnosti nastavení jsou provedeny běžným způsobem.

Přetaktování

Jak jsem uvedl v minulé části, SL-85ERV neumožňuje použití DDR400 (v BIOSu sice možnost 400 MHz pamětí je, ale i s tím "nejloudavějším" nastavením odmítla deska paměti přijmout a nabootovat). Jedinou možností jak docílit na paměťové sběrnici vyššího taktu než 333 MHz bylo přetaktování. Procesor jsme zvolili P4 Northwood 1,8 GHz (jiný, kromě verze 2,53, jsme vlastně ani neměli :) ). Po mnoha "zátuzích" a následném mazání CMOS naše laborování dospělo ke stabilním hodnotám frekvencí a napětí, které jsou:

• FSB 128,86 MHz (x 4 = 515,45 MHz)
• frekv. CPU 2319,54 MHz
• frekv. pamětí 429,1 MHz
• CPU Vcore 1,825 V
• AGP Vcore 1,5 V
• DIMM Vcore 2,8 V
• Hodnota CAS Latency byla 2,5, jiné nastavení paměti nezvládaly.

Dosažené výsledné frekvence jsou celkem slušné, vezmeme-li v úvahu, že bylo použito běžné vzduchové chlazení (teplota nezatíženého CPU se pohybovala mírně nad 50°C, při nativní frekvenci je to zhruba o deset stupňů méně). Napětí CPU a pamětí bylo nutno zvednout prakticky na maximální mez, neboť při nižších hodnotách docházelo k nestabilitě. Jako důkaz našeho minioverclocku je zde obrázek z WCPUID:

Testovací konfigurace

• základní deska Soltek SL-85ERV
• procesor Intel Pentium 4 - 2,53 GHz (jádro Northwood, FSB 533 MHz) a procesor Intel Pentium 4 - 1,8 GHz (jádro Northwood, FSB 400 MHz)
• 1x paměti DDR SDRAM Kingmax 256 MB, 333 MHz, CL 2.5
• 1x paměti DDR SDRAM Winbond 256 MB, 400 MHz, CL 2.5
• grafická karta Microstar G3 Pro-VT64D (MS-8822) - GeForce3 64 DDR SDRAM (takt čip/paměti - 200/460 MHz)
• pevný disk Western Digital WD400BB (40 GB, 7200 ot./min)
• monitor AOC 7A+

Testy probíhaly pod systémem Microsoft WindowsXP Professional EN (5.1, Build 2600), DirectX 8.1 (4.08.01.0810). Ovladače pro grafickou kartu Microstar G3 Pro-VT64D byly Detonátory verze 29.42. Synchronizace obrazu byla pod DirectX zapnuta, pod OpenGL vypnuta (vyjma benchmarků, které použily vlastní nastavení synchronizace), AGP Aperture Size nastavena na 64 MB, základní takt FSB byl 100 MHz (P4 1,8) a 133 MHz (P4 2,53), časování a frekvence pamětí bylo nastaveno na defaultní hodnoty (SPD) - 333 MHz (nepřetaktovaná P4 1,8 a P4 2,53), CAS Latency 2,5 (menší hodnoty paměti nezvládaly). Nastavení pro přetaktovaní je uvedeno výše. Ovladače pro čipset základní desky a řadič disku byly z instalačního CD dodávaným spolu s mainboardem (balík VIA 4 in 1 - 4.42V).