Palm Tungsten C - Recenze letního krále s korunou bez rubínů

Jízda po povrchu: podrobný popis zevnějšku

Tvar přístroje je palmově konzervativní, při pohledu zepředu nezapře Tungstení řadu (obzvláště rámem kolem displeje a zřetelným předělem mezi klávesnicovou a displejovou částí), boky a oba konce jsou vyloženě palmovité, včetně klasického spodního obloučku pod klávesnicí.

Přední stranu poznamenávají dvě výrazné dominanty - displej s aktivní úhlopříčkou 77 mm, který je vcelku hluboko zapuštěn do pláště a těsně pod čtyřřadou klávesnici (celkem 35 čudlů), ukončenou samostatným blokem hw tlačítek a 5cestným D-Padem. Napravo od klávesnice je umístěné tlačítko Power. A musím dodat šikovně umístěné tlačítko. Vykonalo po pláštích mnoha Palmů křivolakou cestičku, od levé strany přes horní až po pravou, nicméně umístění napravo těsně vedle klávesnice je šikovné, protože pravý palec (leváci prominou) ihned po zapnutí zcela přirozeně a co nejkratší cestou sklouzne na klávesnici nebo D-Pad. Označil bych to za podobný milník v ergonomii jako byl vynález podprsenky s rozepínáním vpředu.



Horní strana přístroje je tvořena černým plastem, který zprava doleva skrývá 2,5mm audiojack (ouch, mono!), dlouhatananánskou (12x2 mm) výrazně zelenou ledku (svítí–jsem v kolíbce, bliká-alarm – ten může být i vibrační), SD slot (bez dvířek, klasická záslepka), IR port a nakonec zde vyčuhuje vršek stylusu.

Stylus samotný je festovní kus kovu, skoro jak futrál na pletací jehlici. Silný průměr, dobře se drží. Vrchní plastová část se dá odšroubovat a skrývá resetovaní trn. Zbytek plastu na stylus je už jen maličká špička na vlastní psaní – jestli se časem ochodí a dá vyměnit se mi nepodařilo zjistit. Šachta pro stylus na pravé straně přístroje je tvořena tím samým plastem, který přechází z horní části a není zcela uzavřena = bok stylusu po vložení z šachty vyčuhuje do strany přístroje. Působí to efektně, přičemž stylus v šachtě stále bezpečně drží a navíc se i pohodlně tasí. Nemám skoro co kritizovat. No našlo by se – stylus mohl být i vyskakovací na pružinku, proč ne.



Spodní strana přístroje se může pochlubit pouze standardním konektorem pro kolébku a další příslušenství. Levá strana obsahuje nezvyklou úchytku pro dost kožený kryt displeje, na kterém si teď trochu popasu. Šachtička krytky je nezvyklá v tom, že má po páru menších otvorů nahoře a dole a pak už jen úzkou štěrbinu, kterou se protáhne plastová jehla krytky. Vypadá to vcelku efektně, ale ouha, u testovaného modelu v této štěrbině krytka moc dobře nedržela a spolehlivě se po chvilce vysunula, čímž jednak povyjela nahoru a obnažila D-Pad a druhák mě vydráždila na maximum. Prostě to nedrží pevně. Kryt vůbec mi připadá jako odfláknutý chudáček – na displej pořádně nepřiléhá a vypadá dost uboze. Je to skutečně jen slabá ochrana, nezbývá než doporučit dodatečný nákup pořádného futrálu.



Zadní část přístroje skrývá standardní resetovaní otvor, vcelku chabý repráček a čtyři šroubky, díky kterým drží T|C tak nějak pohromadě.

Co se mačká - klávesnice, Graffiti 2, D-Pad a hw tlačítka

Jak se na T|C vlastně píše? Dobře nebo špatně? Začnu klávesnicí. Obsahuje vcelku třicet pět tlačítek ve čtyřech pravoúhle vyrovnaných řadách, v QWERTY rozložení. Horní tři řady tlačítek jsou po deseti a obsahují písmena, číslice a klávesy typu Tab, Enter či BackSpace. Spodní řadu pak tvoří pět větších macků – přeřazovače Function a Caps a dále Space, Menu a Home.

První ze seznamu, modrá Function, přepíná na alternativní význam tlačítek (nejčastěji číslice a spec. znaky – na klávesce jsou vidět také modře). Function se chová se sympaticky – pokud ji stlačíte jednou, následující znak bude alternativní. Pokud ji stlačíte dvakrát po sobě, přepnete na alternativní znaky natrvalo (jako CapsLock na klávesnici vašeho PC) až do dalšího stisku Function. Podobně se chová i Caps – tedy přeřazovač na velká písmena. Jednou a pustit – velké písmeno – perfektní, není třeba držet obě tlačítka zároveň. Dvakrát Caps – píšete stále velkými písmeny. Aktuální stav Function nebo Caps je zobrazen ikonkou v pravé dolní části displeje. Po stisku Menu vám naskočí spodní menu Command s příkazy Cut, Copy, Paste, Beam (nově i Wi-Fi), Function+Menu naopak zobrazí horní menu aplikace. Po stisku Home se dostanete do hlavního menu Palm OS. Z klávesnice se dá vyvolat i nastavení jasu displeje (Function+Tab) a hledání (Function+Caps).



Kovová tlačítka jsou podlouhlá a mají vcelku vysoký zdvih a jsou dobře cítit při zamáčknutí. Chybovost zanedbatelná. Na této klávesnici se mi psalo lépe než na všech dosavadních SONY Clie a o něco lépe než na Handspring Treo 180. Tedy žádná velká sláva, opsat na tom 100x reklamní kyd “Quickly type a respond to e-mails, easily enter information” raději sním ten reklamní leták, na kterém to stálo, nicméně po čase jsem si na klávesnici docela zvykl a ve finále ji tvrdě preferoval před psaním Graffiti 2 znaků. Má to něco do sebe. Samozřejmě pro potomky Jana Husa je vcelku hloupé, že klávesnice má jen tři řady a proto budou lokalizátoři muset dost hledat kam a jak všechny naše znaky (alespoň přeřazovače pro nabodeníčka) dostat.

Poslední zajímavost – klávesnice se dá libovolně přemapovat už v samotném Palm OS. Toho jsem hned využil a přehodil tlačítku Menu jeho významy Menu a Command, na což jsem si od začátku nemohl zvyknout. Dál lze v preferencích klávesnice nastavit, zda mají tlačítka po stisku pípat, rychlost psaní opakovaných znaků a zda se má znak po stisku klávesy změnit na velké písmeno a nebo opakovat. To vážně ujde.

Druhou alternativou vkládání znaků je softwarová klávesnice, vyvolatelná pomocí Function+Space. Říkáte si proč? Inu všechny znaky se na klávesnici nevešly (například Euro). Pak přijde taková klávesnička vhod, jelikož má přepínatelné bloky “abc”, “123”, “Int´l” a “Sym”, kterýžto je narván speciálními znaky, které i v Graffiti umí napsat jen totální genius nebo totální graffitifil. Výborně. Škoda jen že pro výběr znaků na sw klávesnici nelze použít D-Pad a stylus tak musí stejně hupsnout ven.

Poslední způsobem, jak do Palma něco nadrásat, je Graffiti 2 (G2). Jelikož se už nekoná separátní graffiti ploška, lze psát na celou plochu displeje a i když to zpočátku vypadá nezvykle, rychle ostych překonáte. Prostě a jednoduše je-li očekávám vstup znaku, začnete čmárat po displeji. Ne kdekoli – malá písmena nalevo, velká uprostřed a číslice napravo. Lze zvolit, zda bude stopa po psaní stylusem viditelná či nikoli a rovněž celé G2 lze v preferencích zcela vypnout nebo zapnout. Rozdíl v psaní znaků v Graffiti a G2 je minimální, kdo uměl psát postaru velmi rychle si zvykne i na nový režim. Jednou z novinek je, že některé znaky teď nemusíte psát jednotažkami – například písmeno X nebo znak + skutečně uděláte jako dvě samostatné čáry. Podobně i většina speciálních znaků pak nevyžaduje “uvozující tah předem”, ale píšete je přirozenějším způsobem. Jak se co píše můžete sami vyčíst z přiložených screenshotů G2 helpu.



Dva postřehy k psaní pomocí G2: pozor na krátká a rychlá tapnutí stylusem. Systém vždy chvilku čeká zda bude psát a nebo třeba jen mačkáte na OK či pohybujete posuvníkem v dokumentu. Pokud chcete to druhé, je třeba tapnout, chvilku přitlačit pak teprve táhnout – jinak to bude bráno jako pokus o psaní. Než jsem na to přisel dost jsem se u toho narozčiloval. Druhá věc – měl jsem pocit, že u testovaného přístroje má digitizér rozdílnou citlivost, například v levé dolní části jsem musel častokrát víc přitlačit.

Nakonec jsem si nechal D-Pad a hw tlačítka. Hmm. Hw tlačítka jsou zapuštěná, malinká (uáá, jedna z nejmenších co jsem na palmech zatím viděl) a s nízkým zdvihem a také nemají prohloubeniku pro stylus. I přes to se mačkají vcelku dobře a působí docela spolehlivým dojmem. D-Pad dělá co má, neuhýbá do stran, vypadá že vydrží a dá se používat. Je to prostě jiné než jog-dial, ale například při prohlížení některých dokumentů a web stránek má jednoznačně navrch díky možnosti pohybu i do stran. Budoucnost patří D-Padům, milý Sony.