Palm Tungsten T3 - Terminátor 3 se spotřebou Boeingu 747
10.12.2003, Tomáš Bobek, recenze
Již nějaký čas nutí tahle mašina pocházející ze světově známé zbrojovky palmOne, armády majitelů (nejenom) předchozích Tungstenů k upgradům. Kdo má rád ryzí Palmy, má rád T3 - tohle je skutečně velmi dobrý stroj. Je však svatou povinností každého šťoury na něm najít co nejvíce dobrého i toho horšího – proto mimo popisu katastrofální výdrže akumulátoru naleznete v této recenzi také hromadu technických dat, praktických poznatků a bezpočet jiných projevů chvály a hany.
Kapitoly článku:
Celkový popis přístroje
V zavřeném stavu zaujme oko především spodní část s 5cestným navigátorem a hw tlačítky (mají takový zvláštní tvar, s protaženými „ocásky“), v rozevřeném zcela jednoznačně obří displej. 5cestný navigátor je přiměřeně velký a mačká se velmi dobře, bezpečně do všech směrů (což nelze bohužel prohlásit o jeho obdobě u Tungstenu E). Všechna tlačítka mají příjemný a solidní chod, na přání včetně decentního lupnutí v repráčku. Nekývou se a vůbec nevypadají na to, že by za týden přestala fungovat. Velmi dobře. Pro některé z Vás může být horší zprávou to, že tlačítka nemají prohloubeninky pro mačkání stylem, ale i tak to jde.
Co mi trochu vadilo, bylo už zmíněné atypické uspořádání tlačítek. Zatímco u dosavadních palmíků jsem byl zvyklý na to, že tlačítka jsou v lajně za sebou, tady jsou po dvojicích nad sebou. Měl jsem s tím dost problémů například u SuperMema, kdy jsem byl zvyklý pravou dvojicí tlačítek potvrzovat jak dobře zkoušené slovíčko neumím. Tady to ne a ne nahmatat. Podobné problémy možná zažijete u svých oblíbených gamesek a nebo aplikací, kdy máte tlačítka přemapovaná ze systému na konkrétní funkci v rámci aplikace. Nepovažuji to přímo za chybu nebo prohřešek, ovšem jedná se o opuštění zvyku starého a přeškolení se na nový. A to chvilku trvá a také trochu bolí.
Abych nezapomněl na funkci středového čudlíku – při vypnutém T3 zobrazíte krátkým stisknutím aktuální čas (po pár vteřinách se přístroj opět vypne), pokud stisknete ještě jednou, skočíte do „AgendaView“ (více v následujících kapitolách) a palmoš se už nevypne. Druhou možností je střeďák při vypnutém stavu stisknout a držet – pak palma rovnou zapnete, přesněji skočíte přímo do launcheru – a tohle funguje i při zapnutém Palmovi. Třetí a poslední fce střeďáku je „back“ – krátkým stiskem opustíte aktuální aplikaci/dialog.
Tlačítka jsou umístěna na vysouvacím slideru, který, jak už jsem zmínil, zakrývá displej, přesněji jeho spodní část. Slider má perfektní chod. Neskřípe. Nevrže. Nekývá se v závěsech. Nevypadá že by se chtěl rozpadnout. Je pravda poněkud tužší, ale ani jsem od něj nečekal, že bude volně vlát a popojíždět jak se mu zachce. Vyšší tuhost slideru se projevila při jeho zasouvání, kde bylo potřeba překonat určitý počáteční odpor a vyvinout o něco hrubší sílu, ale počáteční ostych byl rychle překonán. S trochou elegance to šlo hezky zasunout o hranu stolu, já to úspěšně zkoušel o své pevné, velké, kulaté bříško. Lekl jsem se jenom při zasouvání slideru když byl Palm v kolébce, to se neobešlo bez hrozivého křupnutí… Počítám však s tím, že se mechanismus časem rozumně ochodí a bude z tohoto dobrý kompromis. Samozřejmě lze T|3 nastavit tak, že se volitelně při rozevření slideru zapne a při zavření vypne. Praktická frajeřinka.
Displej a zavřený slider překrývá nedůstojný (naštěstí odnímatelný) plastový kryt, s odklápěním přes horní stranu přístroje. Toto vpravdě hnusné šedé cosi je na spodní straně vybavené měkčím filcem, z kterého lezly chlupy. Ohavné. Navíc „to“ nebylo ani příliš pevné, dokonce se mi přes „to“ podařilo promáčknout i hw tlačítka a přístroj zapnout (to však lze nyní dobře softwarově ošetřit). Co mi však vadilo nejvíce bylo to, že když jsem přístroj držel naležato, kryt se kýval a sjížděl a mašinka mi kluzala v ruce. Když už ne hardcase tak alespoň pevný (průhledný) plastový kryt, jako mají některé konkurenční strojky. Cokoli je lepší než tahle hrůza. Zbytek přední strany tvoří displej, ten se ovšem dočká samostatné kapitoly. Neměl bych zapomenout na decentní ledku vlevo nahoře (kolébka/tichý alarm) a ďourky repráčku, umístěného na protější pravé straně.
Horní hranu přístroje tvoří zprava tlačítko power (mačká se kupodivu dost blbě, zpočátku jsem potřeboval na zapnutí mašinky i několik pokusů), dále šachta SD/MMC slotu (sbohem ubohé plastové záslepky, tahle šachta už byla konečně vybavená prachotěsnými dvířky, bohužel nepříliš dobře se dovírajícími). To celé překryté tmavým plastem, ve kterém je elegantně zaklet také IR port. Posledním prvkem je šachta pro stylus. Ten je vyskakovací – zatlačením vyjede, druhým zatlačením jej zaparkujete – a přiměřeně velký a tlustý, tak akorát. Vyskakování stylu je droga, dokonce jsem se přistihl, že po nějaké době jsem se snažil vydolovat stylus z jakéhokoli PDA, které jsem měl v ruce, právě tímto způsobem. Pro uživatele T|T žádná novinka, pro nováčky, kteří tomuto móresu ještě nenavykli, moc prima věc.
Levá hrana přístroje obsahuje shora dolů konektor pro sluchátka, otvůrek mikrofonu a tlačítko „rec“ pro pořízení audiozáznamu. To je dobře ukryto ve vaničce ve světlejší stříbrné barvě, která se rovněž táhne jako tenká linka po bocích a tvoří celou výplň spodku a vršku strojku – elegantní. Napravo nic zajímavého, dole naprosto standardní konektor. Na spodní části přístroje stojí za zmínku snad jen resetovaní otvor – ten je k dispozici až po rozevření slideru. Než jsem na to přišel propadl jsem docela malinké hysterii z nemohoucnosti vymazat ty čuňárny, co jsem během recenzování do Palma nahrál. Resetovací kráterek je dostatečně velký proto, aby do něj mohl proniknout stylus i bez rozšroubování.
V zavřeném stavu zaujme oko především spodní část s 5cestným navigátorem a hw tlačítky (mají takový zvláštní tvar, s protaženými „ocásky“), v rozevřeném zcela jednoznačně obří displej. 5cestný navigátor je přiměřeně velký a mačká se velmi dobře, bezpečně do všech směrů (což nelze bohužel prohlásit o jeho obdobě u Tungstenu E). Všechna tlačítka mají příjemný a solidní chod, na přání včetně decentního lupnutí v repráčku. Nekývou se a vůbec nevypadají na to, že by za týden přestala fungovat. Velmi dobře. Pro některé z Vás může být horší zprávou to, že tlačítka nemají prohloubeninky pro mačkání stylem, ale i tak to jde.
Co mi trochu vadilo, bylo už zmíněné atypické uspořádání tlačítek. Zatímco u dosavadních palmíků jsem byl zvyklý na to, že tlačítka jsou v lajně za sebou, tady jsou po dvojicích nad sebou. Měl jsem s tím dost problémů například u SuperMema, kdy jsem byl zvyklý pravou dvojicí tlačítek potvrzovat jak dobře zkoušené slovíčko neumím. Tady to ne a ne nahmatat. Podobné problémy možná zažijete u svých oblíbených gamesek a nebo aplikací, kdy máte tlačítka přemapovaná ze systému na konkrétní funkci v rámci aplikace. Nepovažuji to přímo za chybu nebo prohřešek, ovšem jedná se o opuštění zvyku starého a přeškolení se na nový. A to chvilku trvá a také trochu bolí. Abych nezapomněl na funkci středového čudlíku – při vypnutém T3 zobrazíte krátkým stisknutím aktuální čas (po pár vteřinách se přístroj opět vypne), pokud stisknete ještě jednou, skočíte do „AgendaView“ (více v následujících kapitolách) a palmoš se už nevypne. Druhou možností je střeďák při vypnutém stavu stisknout a držet – pak palma rovnou zapnete, přesněji skočíte přímo do launcheru – a tohle funguje i při zapnutém Palmovi. Třetí a poslední fce střeďáku je „back“ – krátkým stiskem opustíte aktuální aplikaci/dialog.
Tlačítka jsou umístěna na vysouvacím slideru, který, jak už jsem zmínil, zakrývá displej, přesněji jeho spodní část. Slider má perfektní chod. Neskřípe. Nevrže. Nekývá se v závěsech. Nevypadá že by se chtěl rozpadnout. Je pravda poněkud tužší, ale ani jsem od něj nečekal, že bude volně vlát a popojíždět jak se mu zachce. Vyšší tuhost slideru se projevila při jeho zasouvání, kde bylo potřeba překonat určitý počáteční odpor a vyvinout o něco hrubší sílu, ale počáteční ostych byl rychle překonán. S trochou elegance to šlo hezky zasunout o hranu stolu, já to úspěšně zkoušel o své pevné, velké, kulaté bříško. Lekl jsem se jenom při zasouvání slideru když byl Palm v kolébce, to se neobešlo bez hrozivého křupnutí… Počítám však s tím, že se mechanismus časem rozumně ochodí a bude z tohoto dobrý kompromis. Samozřejmě lze T|3 nastavit tak, že se volitelně při rozevření slideru zapne a při zavření vypne. Praktická frajeřinka.
Displej a zavřený slider překrývá nedůstojný (naštěstí odnímatelný) plastový kryt, s odklápěním přes horní stranu přístroje. Toto vpravdě hnusné šedé cosi je na spodní straně vybavené měkčím filcem, z kterého lezly chlupy. Ohavné. Navíc „to“ nebylo ani příliš pevné, dokonce se mi přes „to“ podařilo promáčknout i hw tlačítka a přístroj zapnout (to však lze nyní dobře softwarově ošetřit). Co mi však vadilo nejvíce bylo to, že když jsem přístroj držel naležato, kryt se kýval a sjížděl a mašinka mi kluzala v ruce. Když už ne hardcase tak alespoň pevný (průhledný) plastový kryt, jako mají některé konkurenční strojky. Cokoli je lepší než tahle hrůza. Zbytek přední strany tvoří displej, ten se ovšem dočká samostatné kapitoly. Neměl bych zapomenout na decentní ledku vlevo nahoře (kolébka/tichý alarm) a ďourky repráčku, umístěného na protější pravé straně.
Horní hranu přístroje tvoří zprava tlačítko power (mačká se kupodivu dost blbě, zpočátku jsem potřeboval na zapnutí mašinky i několik pokusů), dále šachta SD/MMC slotu (sbohem ubohé plastové záslepky, tahle šachta už byla konečně vybavená prachotěsnými dvířky, bohužel nepříliš dobře se dovírajícími). To celé překryté tmavým plastem, ve kterém je elegantně zaklet také IR port. Posledním prvkem je šachta pro stylus. Ten je vyskakovací – zatlačením vyjede, druhým zatlačením jej zaparkujete – a přiměřeně velký a tlustý, tak akorát. Vyskakování stylu je droga, dokonce jsem se přistihl, že po nějaké době jsem se snažil vydolovat stylus z jakéhokoli PDA, které jsem měl v ruce, právě tímto způsobem. Pro uživatele T|T žádná novinka, pro nováčky, kteří tomuto móresu ještě nenavykli, moc prima věc.
Levá hrana přístroje obsahuje shora dolů konektor pro sluchátka, otvůrek mikrofonu a tlačítko „rec“ pro pořízení audiozáznamu. To je dobře ukryto ve vaničce ve světlejší stříbrné barvě, která se rovněž táhne jako tenká linka po bocích a tvoří celou výplň spodku a vršku strojku – elegantní. Napravo nic zajímavého, dole naprosto standardní konektor. Na spodní části přístroje stojí za zmínku snad jen resetovaní otvor – ten je k dispozici až po rozevření slideru. Než jsem na to přišel propadl jsem docela malinké hysterii z nemohoucnosti vymazat ty čuňárny, co jsem během recenzování do Palma nahrál. Resetovací kráterek je dostatečně velký proto, aby do něj mohl proniknout stylus i bez rozšroubování.
