Patero chladičů CPU střední třídy v testu

Cooler Master Hyper 212

V klasickém bílo-fialovém balení se "dostavil" také zástupce společnosti Cooler Master, model Hyper 212. Skrz plastové okénko nám výrobce nabízí náhled na ventilátor. Uvnitř krabice je pak chladič uložen v papírové výplni, která jej chrání ze všech stran.
Svým provedením tento model trošku připomene model Noctua NH-U12, ale existuje zde jeden velmi podstatný rozdíl, který brzo uvidíme. Ve specifikacích se píše také o 2000otáčkovém 120mm ventilátoru, jenž má mít hlučnost pouze 19 dBA, což mi osobně přijde poněkud podivné, ale samozřejmě zde záleží na metodice testování. Každopádně je jasné, že při 2000 otáčkách tento chladič tichý rozhodně nebude, jelikož to jednoduše fyzicky není možné.

Co se týče koncepce chladiče, jde o typ věž, stejně jako v případě zmíněného modelu Noctua. Jaký je ale onen podstatný rozdíl? Žebroví zde totiž není jednolité, ale rozdělené na dvě části. Výrobce tak mohl ušetřit na materiálu a snížit hmotnost chladiče, jenž by ani nemusel mnoho ztratit ze svého výkonu, protože doprostřed žeber by se stejně příliš tepla nerozvedlo kvůli tepelnému odporu tenkého hliníku. Konstrukce ale musela být posílena nahoře i dole kovovými plechy, aby celou zátěž nenesly pouze heatpipe.
Základna je zde stejně jako u předchozích Asus Triton složena z měděné a hliníkové části, mezi něž jsou vklíněny čtyři heatpipe. Ty vypadají, že se dočkaly kvalitních spojů. Ze základny pak vychází do obou stran a šplhají vzhůru, aby se mohly napojit na dvě pasivní části stvořených z hliníkových žeber.
Tato žebra jsou na vnější straně rovná a na vnitřní naopak zaoblená. Jejich tloušťka činí 0,4 mm a pravidelné odstupy dosahují 1,5 mm. To je akorát na to, aby tento prostor u spojů s heatpipe vyplnil hliník z vykrojených otvorů. Ten totiž zvětšuje styčnou plochu, aby mohlo teplo co nejlépe unikat z heatpipe. Zde si tedy není nač stěžovat.
Firemní ventilátor s označením A12025-20RB-3BN-F1 má kouřově zbarvená průhledná žebra, skrz něž budou svítit čtyři modré LED. Ty se mimochodem na čas rozsvítí i tehdy, když ventilátor roztočíte jen tak rukou. Oproti jiným modelům má tento celkem 9 lopatek. Ty jsou poměrně tenké, a tak jejich náběžná hrana je velmi ostrá. Napájení zajišťuje poměrně dlouhý, asi 30cm kabel s třípinovým konektorem. PWM regulace se zde tedy nedočkáme.
Styčná plocha chladiče (38 x 38 mm) byla dokončena do téměř zrcadlového lesku a můžeme na ní poznat stopy po krouživém broušení. Bohužel jsou její okraje o něco výš než střed, což není dobré znamení.

Příslušenství

Veškeré drobné díly se ukrývají pod chladičem v jednom igelitovém sáčku. Setkáme se zde s různými sponami a kovovými pláty pro zadní stranu základní desky. Kromě toho tu máme rámeček pro montáž na spodní stranu žeber, aby se mohl na chladič případně umístit další ventilátor.
Seznam zakončíme různými šroubky, podložkami, teplovodivou pastou v tubě a také obrázkovým manuálem.

Instalace

Cooler Master využívá vlastní způsob upevnění chladičů, s nímž se můžeme shledat především u vyšších řad. Pro naše účely využijeme především dvě samostatné spony se zahnutými konci a také zadní kovový plát s čtvercově rozloženými otvory. Prvním krokem je příprava chladiče, na jehož základnu musíme připevnit ony dvě zahnuté spony. Do nich si ale nejlépe ještě předtím našroubujeme čtyři speciální šroubky, které následně protnou základní desku. Takto připravené spony umístíme na základnu chladiče, zespodu přišroubujeme a na šroubky se pak mohou nasunout ochranné podložky.
Pak je nejlepší si chladič obrátit vzhůru nohama (respektive vzhůru "pajpama") a základní desku na něj přiložit seshora. Na vyčnívající šroubky pak již můžeme nasunout zadní kovový plát a ten nakonec zajistit matkami. Tento plát dobře zajistí, aby se základní deska příliš neohýbala, s čímž mají problémy především chladiče s klasickými intelovskými zámky, kde desku zespodu nic nepodporuje.