Prometeia Mach II GT - libo mražené CPU?

Podrobný pohled na komponenty

Hadice od chladicího tělesa je dobře izolovaná a přes moje očekávaní i v mezích normy dobře ohebná. Dominuje jí mohutná hlava s vyčnívajícím měděným čtvercovým blokem. Blok měl sice daleko k zrcadlovému lesku, ale také jsem ho neshledal až přehnaně hrubým. Strojní opracování je tedy dobré. Při jeho zkoumání jsem se rozhodl chlazení jen tak na zkoušku zapnout a výsledkem byla do několika minut teplota -60°C. Už od dosažení teploty blízké nule se blok začal orosovat a po přechodu k minusovým teplotám se rosa změnila v námrazu. Při -60°C, kdy jsem se rozhodl chlazení vypnout, už byla na mědi pěkná vrstvička a dotyk mi v okamžiku připomněl nepříjemnou zkušenost z vypalování bradavic.


Samotný kit na připevnění k socketu 939/940 je neméně zajímavý. Má totiž na starosti jednak dokonalé utěsnění částí s minusovými teplotami od okolního vzduchu, to kvůli nežádoucí kondenzaci vodních par v okolí samotné patice, ale také vyhřívání těch částí tělesa, která už chtě nechtě s okolním vzduchem do styku přijít musejí.


Máme zde tedy zadní hliníkový rámeček, jenž je vysoustružen tak, aby se do něj vešel modul pro výhřev zadní části základní desky, hned pod socketem. Samotný modul ze všeho nejvíce připomíná obvod na zadních sklech aut pro odstranění námrazy a stejně tak funguje.


Zároveň je tělísko i samolepka, takže připevnění na hliníkový rámeček po sloupnutí ochranné vrstvy velice snadné.


Další dva díly jsou pro změnu určeny pro přední stranu základní desky. Rámeček z černého plastu má za úkol přidržovat kovový štítek jednak chránící CPU před mechanickým poškozením a potom přidržující chladicí těleso.


K připevnění tělesa slouží dvě přivařené trubičky se závitem. Jak je vidět z obrázku, je nutno si dopředu promyslet orientaci štítku, protože jak to, tak plastový rámeček nejsou osově souměrné.


Bez čeho by také tento typ chlazení dlouho nevydržel, je pořádná těsnící hmota. Přibalen je jí kotouč, jež podle mého odhadu stačí na tři montáže. Hmota je to opravdu zajímavá. Při pohledu na ní se mi v mysli objevily pendrekové tyčky, ale na rozdíl od nich je toto těsnění velmi měkké a zároveň velmi, velmi lepivé. Naštěstí ale víc než na cokoliv jiného se lepí sama na sebe, takže pokud vám ulpí na nějakém nevhodném povrchu (v tomto případě je zvláště nevhodný kov), dá se poměrně snadno sejmout, když s jejím malým kouskem budete nalepené části na sebe nabalovat.


V poslední řadě tu máme dva pytlíky s montážními šroubky, dvě malé tubičky s dobře známou teplovodivou pastou od firmy Arctic Silver a zvláště mě potěšil přibalený imbusový klíč pro připevnění chladicího tělesa na socket. Co mě ale na druhou stranu vůbec nepotěšilo, byla absence napájecího kabelu, který by snad k chlazení za desítky tisíc korun přidat mohli.