Prometeia Mach II GT - libo mražené CPU?
14.11.2005, Jan Vítek, recenze
Nedávno jsme vám v přehledu technologií slibovali, že se už brzy podíváme velmi zblízka na chlazení pomocí kompresoru. Slib plníme ve formě recenze na produkt firmy nVENTIV, nedávno koupené dánskou společností Elcold a nyní prodávaném pod značkou ECT - Extreme Cooling Technologies.
Kapitoly článku:
Softwarová výbava
Teď ale nastal čas na instalaci softwaru. Výrobce kvůli korektní instalaci doporučuje zapojit USB kabel až poté, co se chlazení spustí a najede systém. Po zapojení USB se Prometeia okamžitě ozvala a systém započal instalaci.
Po instalaci ovladačů zbývalo zprovoznit i software, jenž je součástí instalačního CD. Kromě programů pro upgradovaní firmwaru a ovládání Prometeiy se na CD nenachází nic jiného. Instalační program se ještě zeptal, zda je chlazení správně rozpoznáno a k tomu připojil několik rad.
Všechno ovšem bylo tak, jak to má být a tak mě ve startmenu uvítaly programy Bootloader a Mach II Control Centre verze 1.23. Bootloader je na první pohled velmi jednoduchý. Pro aktualizování firmwaru si stačí ze stránek výrobce stáhnout potřebný *.ste soubor a kliknutím na tlačítko Bootload jej použít.
Viděli jste už někdy složitější program?
Co mě ale zajímalo nejvíc, byl kontrolní program. Je rozložen na čtyři záložky, z nichž každou podrobně popíšu.
První záložka je vyloženě informační. Zobrazuje status systému, tedy i možné problémy, takt procesoru a v grafu i jeho vytížení. Zobrazená byla pouze teplota samotného výparníku, ostatní nebyly přístupné a i když manuál ukazoval obrázek s teplotami disku, už nesděloval, jak bych toho mohl dosáhnout. No ale nevadí, stejně jsme už většinou zvyklí na nějaký jiný program na monitorování PC. Nakonec jsou úplně dole vidět otáčky předního a zadního ventilátoru.
Další strana dovoluje nastavení teplot, při kterých má systém uživatele varovat a následně se i sám vypnout. Dole nám i dovolí nastavit si u každého ventilátoru zvlášť potřebné otáčky; vyladění systému tedy nic nestojí v cestě. Můžeme si tedy vybrat mezi módy low noise (~750RPM), normal (~1350RPM), turbo (~2100RPM) a manual, se kterým se můžeme dostat i o 100 RPM pod, respektive nad počet otáček než dostaneme při volbách low noise a turbo. Tištěný manuál sděluje, abychom byli pár vteřin trpěliví, než se hodnoty aktualizují a změna v programu se projeví, ale moje zkušenost je taková, že spíš než o pár vteřin, jde o několik minut.
Záložka třetí odhalí možnosti nastavení displaye. První řádka umožňuje střídání dvou libovolných textů (až 16 znaků) po nastavitelném intervalu. Pokud si chcete nastavit jen jeden text, není nic jednoduššího, než ho vyplnit do obou kolonek.
Hezké, že?
Druhá řádka je rozdělena na tři parametry a pro ty si můžeme vybrat jednu z následujících informaci:
• Takt CPU
• Zatížení CPU v procentech
• Teplota výparníku
• Teploty senzorů 2 až 5, pokud jsou přitomny
Stejnou informaci si můžeme zobrazit i v trayi, kam se program po minimalizování uchýlí a nakonec si můžeme i vybrat, co má program dělat při problémech – zvukový alarm, blikající ikonka v trayi, otevřít Control Centre a nebo rovnou nic.
Poslední záložka je pro věci, co se už nikam jinam nevešly. Program loguje do textového souboru operační a chybová hlášení. Ale výsledek není zrovna prototyp přehlednosti, však posuďte sami z obrázku (ano, zkoušel jsem i několik dalších textových editorů a výsledek byl vždy stejný).
Již jsem se zmiňoval o nastavení teploty výparníku, při jejíž dosažení má Prometeia dát povel k bootu a ta se nastavuje právě tady – Boot Control. Nakonec je tu výběr mezi jednotkami °C a °F a počet hodin, po které byl systém funkční.
Teď ale nastal čas na instalaci softwaru. Výrobce kvůli korektní instalaci doporučuje zapojit USB kabel až poté, co se chlazení spustí a najede systém. Po zapojení USB se Prometeia okamžitě ozvala a systém započal instalaci.
Po instalaci ovladačů zbývalo zprovoznit i software, jenž je součástí instalačního CD. Kromě programů pro upgradovaní firmwaru a ovládání Prometeiy se na CD nenachází nic jiného. Instalační program se ještě zeptal, zda je chlazení správně rozpoznáno a k tomu připojil několik rad.
Všechno ovšem bylo tak, jak to má být a tak mě ve startmenu uvítaly programy Bootloader a Mach II Control Centre verze 1.23. Bootloader je na první pohled velmi jednoduchý. Pro aktualizování firmwaru si stačí ze stránek výrobce stáhnout potřebný *.ste soubor a kliknutím na tlačítko Bootload jej použít.
Viděli jste už někdy složitější program?
Co mě ale zajímalo nejvíc, byl kontrolní program. Je rozložen na čtyři záložky, z nichž každou podrobně popíšu.
První záložka je vyloženě informační. Zobrazuje status systému, tedy i možné problémy, takt procesoru a v grafu i jeho vytížení. Zobrazená byla pouze teplota samotného výparníku, ostatní nebyly přístupné a i když manuál ukazoval obrázek s teplotami disku, už nesděloval, jak bych toho mohl dosáhnout. No ale nevadí, stejně jsme už většinou zvyklí na nějaký jiný program na monitorování PC. Nakonec jsou úplně dole vidět otáčky předního a zadního ventilátoru.
Další strana dovoluje nastavení teplot, při kterých má systém uživatele varovat a následně se i sám vypnout. Dole nám i dovolí nastavit si u každého ventilátoru zvlášť potřebné otáčky; vyladění systému tedy nic nestojí v cestě. Můžeme si tedy vybrat mezi módy low noise (~750RPM), normal (~1350RPM), turbo (~2100RPM) a manual, se kterým se můžeme dostat i o 100 RPM pod, respektive nad počet otáček než dostaneme při volbách low noise a turbo. Tištěný manuál sděluje, abychom byli pár vteřin trpěliví, než se hodnoty aktualizují a změna v programu se projeví, ale moje zkušenost je taková, že spíš než o pár vteřin, jde o několik minut.
Záložka třetí odhalí možnosti nastavení displaye. První řádka umožňuje střídání dvou libovolných textů (až 16 znaků) po nastavitelném intervalu. Pokud si chcete nastavit jen jeden text, není nic jednoduššího, než ho vyplnit do obou kolonek.
Hezké, že?
Druhá řádka je rozdělena na tři parametry a pro ty si můžeme vybrat jednu z následujících informaci:
• Takt CPU
• Zatížení CPU v procentech
• Teplota výparníku
• Teploty senzorů 2 až 5, pokud jsou přitomny
Stejnou informaci si můžeme zobrazit i v trayi, kam se program po minimalizování uchýlí a nakonec si můžeme i vybrat, co má program dělat při problémech – zvukový alarm, blikající ikonka v trayi, otevřít Control Centre a nebo rovnou nic.
Poslední záložka je pro věci, co se už nikam jinam nevešly. Program loguje do textového souboru operační a chybová hlášení. Ale výsledek není zrovna prototyp přehlednosti, však posuďte sami z obrázku (ano, zkoušel jsem i několik dalších textových editorů a výsledek byl vždy stejný).
Již jsem se zmiňoval o nastavení teploty výparníku, při jejíž dosažení má Prometeia dát povel k bootu a ta se nastavuje právě tady – Boot Control. Nakonec je tu výběr mezi jednotkami °C a °F a počet hodin, po které byl systém funkční.
