Radeon HD 5800 (1/2) - představení možností hardware
29.9.2009, Petr Štefek, recenze
AMD vydalo grafickou kartu Radeon HD 5870 postavenou na nové architektuře, která je prvním zástupcem hardware s podporou DirectX 11 a také velkým výkonovým skokem kupředu. Podívejme se, co vše si pod čepicí tato novinka schovává. Co nám nabídne dnes a co nás s ní čeká v budoucnu.
Kapitoly článku:
- Radeon HD 5800 (1/2) - představení možností hardware
- Bližší pohled na jádro RV870
- DirectX 11 hardware - co můžeme očekávat?
- Filtrace textur a kompresní standardy
- GDDR5 a 256-bitová sběrnice - přešlapování na místě?
- DirectCompute a OpenCL
- Eyefinity a HD zvuk s Radeonem HD 5800
AMD se rozhodlo nic neměnit na osvědčeném modelu velmi rychlých pamětí a již relativně běžné "pouze" 256-bitové sběrnici. Nová karta musela mít podstatně větší propustnost paměťového subsystému, než měla předchozí generace Radeonů HD 4800, a tak jediným logickým řešením bylo využít velmi rychlé paměti GDDR5. I přes tento fakt se ovšem dokázal Radeon HD 5870 v propustnosti paměťového systému pouze vyrovnat GeForce GTX 285 s "obyčejnými" GDDR3 paměťovými čipy a 512-bitovou sběrnicí.
Použití superrychlých pamětí GDDR5 má ovšem jeden háček, který spočívá v nutnosti mít dostatečně rychlou sběrnici o relativně omezené šíři. Uvědomme si, že každý z čipů napojených na 32-bit kanál sběrnice pracuje na základním taktu 1.2 GHz (efektivně na 4.8 GHz). Vynásobíme počet osmkrát, abychom dostali celkovou šíři sběrnice na 256-bitech, pak je docela problém, aby při navzájem osmi sousedících sběrnicích na vysokých frekvencích neohrožoval vzniklý šum přesnost práce s daty. Pro sběrnici je tedy velmi těžké udržet krok s GPU, GDDR5 a paměťovým řadičem.
Aby vývojáři předešli tomuto problému, implementovali základní detekci chyb při čtení a zápisu (CRC-8). S touto funkcí jsou data zkontrolována a pokud dojde k problému v určitém bloku dat (funkce je schopna určit chyby s přesností 1-2-bity), je řadič GDDR5 pamětí požádán o přeposlání chybných dat. Tohle může být velmi zrádné při případném přetaktování pamětí, kdy může být chybovost díky vyšším šumům natolik velká, že výsledná rychlost bude díky této vychytávce nižší než v případě nižší frekvence.
Nicméně pořád je dobré myslet na to, že tato korekce chyb se týká jen a pouze chyb vznikajících v paměťové sběrnici a nikoli v paměťovém řadiči nebo samotných paměťových čipech. AMD samozřejmě nemá v plánu produkovat karty, které budou produkovat chyby v přetížené paměťové sběrnici, ale jedná se jakousi poslední záchranu při vzniku chyby, která by jinak skončila pádem aplikace spíše než špatně zpracovaným pixelem na obrazovce. Pro nás běžné smrtelníky se ovšem nic nemění a berme to jako jakousi pojistku pro stabilnější běh grafické karty.
Použití superrychlých pamětí GDDR5 má ovšem jeden háček, který spočívá v nutnosti mít dostatečně rychlou sběrnici o relativně omezené šíři. Uvědomme si, že každý z čipů napojených na 32-bit kanál sběrnice pracuje na základním taktu 1.2 GHz (efektivně na 4.8 GHz). Vynásobíme počet osmkrát, abychom dostali celkovou šíři sběrnice na 256-bitech, pak je docela problém, aby při navzájem osmi sousedících sběrnicích na vysokých frekvencích neohrožoval vzniklý šum přesnost práce s daty. Pro sběrnici je tedy velmi těžké udržet krok s GPU, GDDR5 a paměťovým řadičem.
Aby vývojáři předešli tomuto problému, implementovali základní detekci chyb při čtení a zápisu (CRC-8). S touto funkcí jsou data zkontrolována a pokud dojde k problému v určitém bloku dat (funkce je schopna určit chyby s přesností 1-2-bity), je řadič GDDR5 pamětí požádán o přeposlání chybných dat. Tohle může být velmi zrádné při případném přetaktování pamětí, kdy může být chybovost díky vyšším šumům natolik velká, že výsledná rychlost bude díky této vychytávce nižší než v případě nižší frekvence.
Nicméně pořád je dobré myslet na to, že tato korekce chyb se týká jen a pouze chyb vznikajících v paměťové sběrnici a nikoli v paměťovém řadiči nebo samotných paměťových čipech. AMD samozřejmě nemá v plánu produkovat karty, které budou produkovat chyby v přetížené paměťové sběrnici, ale jedná se jakousi poslední záchranu při vzniku chyby, která by jinak skončila pádem aplikace spíše než špatně zpracovaným pixelem na obrazovce. Pro nás běžné smrtelníky se ovšem nic nemění a berme to jako jakousi pojistku pro stabilnější běh grafické karty.
