Ryzen 1700X a 1800X v testech: AMD povstalo

Nejdříve se podívejme na obecné informace týkající se provozu těchto procesorů. Jejich TDP je stejné a velice podobná je spotřeba až na zcela nejvyšší zátěž, takže mají i podobné teploty, které se v klidu s chladičem Noctua NH-U14S pohybovaly kolem 40 - 45 °C. V zátěži jednoho jádra pak vzrostly na 60 °C a při stoprocentní zátěži pak na 68 °C s automaticky řízenými otáčkami ventilátoru chladiče. Dle Overclockers je přitom maximální teplota pro Ryzen slušných 95 °C a po jejím dosažení začne umělé škrcení výkonu a pokud to nepomůže i vypnutí počítače.

Co se týče utility Ryzen Master, která má sloužit k ladění výkonu, tady AMD odvedlo dobrou práci, jen bych rád upozornil na to, že pokud si ji nainstalujete, rozhodně před jejím použitím počítač restartujte. V našem případě totiž Ryzen Master před restartem z nějakého důvodu z 80 % zatěžoval jedno procesorové jádro. Restart ale stejně bude nutný kvůli jistému časovači HPET, který se musí aktivovat a poté provést právě restart systému, jinak nebude fungovat nastavení frekvencí či změna napětí procesoru. To je nutné zařídit spuštěním dávkového souboru HPET.bat s administrátorskými právy, který je umístěn v instalační složce Ryzen Master v Program Files.

Ryzen Master pak funguje tak, jak má, a to prostě tak, že si dole přepnete z výchozího profilu (C), v němž nelze nic měnit, na jeden z dalších čtyř profilů. Pak už lze vypínat jádra, měnit jejich takt, nastavit vyšší napětí a podobně (výchozí napětí je max. 1,35 V, ale procesory si mohou nastavit vyšší dle potřeby). Problém je ale v tom, že aplikace nám umožní nastavit daleko vyšší takt, než procesor na vzduchovém chlazení zvládne. Můžete si třeba u takového Ryzen 7 1700X nastavit klidně 4,2 GHz při napětí 1,375 V, jak ukazuje screenshot a na takové frekvenci procesor skutečně občas pracuje, což je vidět na hodnotách utility CPU-Z. Jenomže to jen do té doby, než procesor zatížíte a v takovém případě nám vypadl monitorový signál a zbýval jen tvrdý reset. Je tak třeba si předem zjistit, čeho jsou procesory Ryzen schopny na určitém napětí, řídit se dle toho a postupovat obezřetně. I tak se nevyhneme restartům, ale tento způsob taktování s pomocí utility pod Windows je i tak příjemnější a rychlejší než pomocí BIOSu.

Od osmijádrových a 95W Ryzen můžeme očekávat přetaktování alespoň na 4 GHz s využitím vzduchového chlazení, což nevypadá jako moc, ale je třeba si uvědomit, že jde o takt všech jader. Čili v případě Ryzen 7 1700X to znamená přetaktování o 500 MHz, což už stojí za úvahu. Zkusil jsem ale nezůstávat na 4 GHz a vyhnat testovaný 1700X ještě o trochu výše, a to na 4,05 GHz, což se povedlo při napětí 1,3875, kdy se systém tvářil stabilně, ale opravdu stabilní tento procesor nebyl ani na 1,425 V a v takovém případě se také už teplota pohybovala na více než 80 °C. Sestava byla přitom na stole a okolní vzduch měl jen nějakých 21 °C, takže pokud bychom takový počítač dali do skříně a provozovali v letním parnu, už bychom se mohli snadno přiblížit limitním 95 °C.

Nakonec jsem tedy vyměkl a nastavil prostě 4 GHz na výchozím napětí 1,35 V, neboť nemělo smysl se honit za ušmudlanými 50 MHz za cenu výrazně zvýšené spotřeby a nadměrného zatěžování procesoru vysokými teplotami a napětím.

Co se týče procesoru Ryzen 7 1800X, ten mohl teoreticky jít na vyšší takt, což se potvrdilo, neboť zvládl takt na všech osmi jádrech 4,1 GHz, ale k tomu už bylo zapotřebí nastavit 1,425 V. Není divu, že to v zátěži přineslo velice vysokou teplotu, a to 92 °C, takže tady jsme se už opravdu dostali blízko k maximální hodnotě. Výsledek je takový, že pokud využíváte běžný vzduchový chladič, nemusíte se ani moc namáhat a hledat nejvyšší takt, neboť oněch 100 MHz navíc nad obvyklé přetaktování na 4 GHz je vykoupeno mnohem vyšší teplotou, která už začíná být nebezpečná. Nakonec tím stejně moc nezískáme, takže bude nejlepší nastavit prostě 4 GHz při výchozím napětí.

Část tématu přetaktování se také týká dynamického taktování jader v případě nižší zátěže. Funguje při přetaktování Cool and Quiet? Dá se říci, že ano, ovšem problém je v tom, že řada utilit včetně CPU-Z sledující takt procesoru moho ukazovat nesmysly a z toho pramení informace, že tato technologie nefunguje a procesor i v klidu pracuje na vysokých taktech. Je tu také ten problém, že Ryzen Master občas nesmyslně zatěžuje z poloviny jedno jádro, takže v takovém případě frekvence skutečně neklesají.

Po otestování procesorů jsem ale narazil na zajímavou věc. Instalace Windows 10 použitá k tomuto účelu už byla evidentně poněkud schizofrenní, neboť už odmítala procesor v klidu podtaktovávat pod 2 GHz jako dříve. Jenomže jak můžeme vůbec sledovat nastavený takt procesoru, když nám Windows ukazuje 3,38 GHz, CPU-Z zase 3,7 GHz a Core Temp dokonce 800 MHz? Je evidentní, že Ryzen si s Windows 10 ještě opravdu moc netyká. Nicméně vraťme se k přetaktování.

Vedle toho jsem zkoušel i provoz s nižším napětím, ale ten nepřinesl publikovatelné výsledky. Rozdíly se ve skutečnosti žádné neprojevily a když bylo vyzkoušeno nižší napětí než 1,3 V, systém začínal být v zátěži nestabilní. Podívejme se ale na výsledky testů přetaktovaných procesorů Ryzen.

Nárůst výkonu skutečně stojí za to a projeví se také 100MHz rozdíl mezi oběma procesory, ovšem ten si můžeme v případě Ryzen 7 1800X klidně odmazat, protože procesor musel pracovat při zvýšeném napětí, což přineslo až moc velké teploty. Dá se tak říci, že koupí procesoru Ryzen 7 1700X se díky přetaktování můžeme dostat přesně na tu výkonnostní úroveň, kterou nám poskytne i model 1800X. A jak je na tom spotřeba?

Jak je vidět, při přetaktování se projeví zvýšená spotřeba spíše až při stoprocentní zátěži, kdy se zvýší až o 60 W. To nakonec není tak hrozné, ale problém jsou spíše vysoké teploty.