Samsung R580: notebooková premiéra

Vnejší zpracování

Ve spojení s notebookem Samsung R580 mluví výrobce především o stylu a stylovém vzhledu, což se ukazuje především na zvolených materiálech a zbarvení. Nejvíce se Samsung vyřádil na víku displeje, které vypadá jako nastříkané airbrushem, avšak po bližším prozkoumání vyjde najevo, že tu jsou ve skutečnosti dvě vrstvy - barevná s vlnitou a téměř neznatelnou texturou uvnitř a pak tlustší, průhledný a na povrchu lesklý materiál, jenž směrem k okrajím postupně černá. Díky tomu se dočkáme také pěkného prostorového efektu u loga Samsung naneseném na samotném povrchu, které pod sebe vrhá stín.
Víko tak není zrovna tenké, jakož i tento notebook celkově, ale zato se odmění slušnou odolností proti tlaku seshora. Samsung se také chlubí, že povrch je "odolný proti otiskům prstů", takže ty nejsou tolik vidět, pokud se v povrchu zrovna neodráží světlo (což je s přihlédnutím k jeho povaze časté), ovšem jinak je R580 vyložený lapač prachu, který je na něm naopak velmi viditelný.

Obraťme si jej nyní na záda, abychom si ukázali jeho bříško, kde se nenalézá až na jednu záležitost nic extra výjimečného. Tou je stupnice na baterii ukazující míru jejího nabití pomocí pěti diod (20, 40, 60, 80 a 100 procent). Stačí stisknout membránové tlačítko a počet rozsvícených diod nás bude informovat. Méně tradičním je také umístění výfuku chlazení na zadní straně, což se výrobci u notebooků s displejem zasouvajícím se za zadní hranu notebooku zdráhali používat, ale nyní je to k vidění čím dál častěji. Výhoda je jasná - uvolněné místo po stranách notebooku, které se dá využít smysluplněji, tedy pro porty, apod.
Dále se vespod dočkáme snadno vyjímatelné optické mechaniky (ukotvena je pomocí jednoho šroubku) a další jistí klávesnici. A nakonec máme možnost odšroubovat a podívat se pod dva panely, o nichž se dá snadno odhadnout, co skrývají - operační paměti a pevný disk.
Samsung si sice uvolnil místo na bocích notebooku, ale to, jak je vidět, příliš nevyužívá, alespoň na pravé straně. Je tu pouze optická mechanika Plextor DS-8A4S (8x DVD-RW) a za ní už jsou pouze dva porty USB 2.0 umístěné na sobě. Kdejaký flash disk tak bude schopen ucpat oba dva.
Napravo toho tedy moc nemáme, takže výbava levé strany tomu odpovídá. Především je tu už ne tak často vídaný slot pro karty Express Card (pouze pro 34 mm široké verze), za ním dva 3,5mm audio konektory, třetí port USB 2.0, kombinovaný USB 2.0 s eSATA, digitální obrazový HDMI, port gigabitového Ethernetu, analogový obrazový D-Sub, napájecí konektor a nakonec ještě otvor pro zámky Kensington. Je tu tedy celkem přecpáno.
Notebook z přední strany doplní naši sbírku portů a rozhraní čtečkou karet, která ale pojme pouze verze SD/SDHC a MMC, takže na MemoryStick, xD a další můžeme zapomenout.
Na zadní straně je vše jasné - je tu pouze vidět kus baterie, již zmíněný výfuk chlazení a pak dva klouby.

Vnitřek notebooku

Tyto klouby nevypadají zrovna mohutně, ale svou práci odvádějí velmi dobře. Víko notebooku tak drží v jakékoliv nastavitelné poloze pevně a bez vůle. Maximální úhel otevření je standardní a daný provedením kloubů, takže jde o cca 135 stupňů. Osobně mě překvapilo provedení vnitřního rámu, protože ten má matný povrch a navíc je odolný oproti tomu, co vesměs předvádí řada dnešních notebooků, jejichž displeje v honbě za co nejtenčím profilem popraskávají a jsou až směšně křehké. Toho se zde tedy nedočkáme a jedinou výtku bych měl k tomu, že spodní část rámu nedoléhá k displeji ve dvou bodech.
Základna notebooku má podobné zpracování jako víko, ovšem s tím podstatným rozdílem, že tu nejsou dvě vrstvy materiálu, ale pouze jedna hladká s potiskem a lesklým povrchem. Ta je uprostřed snížena a do vzniklé obdélníkové "vaničky" byla zasazena klávesnice.
V horní části základny toho moc nenajdeme. Za stříbrnými lištami jsou skryty dva 1,5wattové reproduktory, o nichž přijde řeč později a pak už jen výmluvně zpracované tlačítko Power s malou modrou diodkou nahoře. Modrá je zde ostatně často, či spíše téměř výhradně používaná barva.

Klávesnice má moderně tvarované klávesy, takže ty mají zaoblené rohy a naprosto rovný povrch. Dočkáme se také numerického bloku, který ale není vůbec nijak oddělen od hlavních kláves. Podklad klávesnice je pevný pouze na levé straně, ale směrem k pravému okraji se klávesnice pod tlakem více a více propadá. Naštěstí to na komfort psaní nemá valný vliv.
Touchpad na první pohled vypadá téměř neviditelně. Prozradí jej pouze zdrsnělý povrch, takže se už konečně přišlo na to, že hladký touchpad je výplod chorého mozku a pak tu máme v rozích také další čtyři modré světelné diody. Ty se automaticky rozsvítí poté, co se touchpadu byť jen letmo dotknete a pak zase po nějaké době automaticky pohasnou.

Pod dotykovou plochou pak máme kolébkové tlačítko se dvěma spínači, na které jsem si nedávno stěžoval u notebooku Toshiba T130. V tomto případě je ale stisk tlačítek i směrem ke středu daleko snazší, takže si celkem není na co stěžovat. Poslední věcí, jíž si na povrchu notebooku všimneme, je pětice LED kontrolek. Bráno směrem zleva jde o Caps Lock, indikátor práce pevného disku, zapnutého bezdrátového rozhraní, zapojeného napájení ze sítě a nakonec stavu počítače.
Poslední fotografie na této stránce ukazuje, co se schovává pod dvěma odšroubovatelnými panely. Dle předpokladu jde o pozici pevného disku a dvou paměťových slotů SO-DIMM, jež jsou oba zabrané celkem 4 GB RAM. Ty pochopitelně pochází od samotného Samsungu.