Sanyo VCC-HD4000P: Full HD dohled

Record Settings se rozdělují na celkem pět dalších záložek a jak ukazuje první, voleb zde není zrovna málo. Hlavní je přepínač, jenž nahrávání může zcela vypnout a pak už tu jsou možnosti pro "normální záznam", nebo záznam po spuštění alarmu. Zde si můžeme také rozlišit, jakou kvalitu bude mít video při jednom ze dvou nabízených módů nastavení a další a další volby.
Další záložka nám poslouží pro nastavení záznamu videa na náhradní záznamové médium (SD/HDD) v případě, že kamera ztratí síťovou konektivitu. Vyřazený router z provozu, nebo nefunkční síťové úložiště nás tedy nemůže zaskočit. Pak jsou zde podobné volby jako na první obrazovce.
Další obsáhlá záložka je vybavena dvěma tabulkami pro zapnutí normálního záznamu, nebo záznamu po spuštění alarmu. Pro každý den si můžeme navolit až čtyři časová obdobá, kdy bude záznam aktivní a pro usnadnění si můžeme volby jednoduše kopírovat a vkládat. Nakonec tu dole nechybí ani nastavení záznamu pro dobu dovolené, nebo jiné výjimečné události.
Nyní následuje správa oněch záložních úložišť - SD paměťových karet a externích pevných disků.
A nakonec si ohledně záznamu můžeme zvolit, zda bude u obou typů záznamových oblastí povolen přepis starých dat novými a také jejich automatické mazání po uplynutí jednoho až třiceti dnů.
Zasílání zpráv na E-mail je také již celkem běžná funkce. K tomu potřebujeme samozřejmě vědět samotné adresy, pak SMTP server a další údaje. Dozvíme se tak, že kamera zaznamenala pohyb a můžeme chvátat domů, abychom zjistili, že si z nás zase dělá srandu sousedovic kocour.
Tomu se však můžeme vyhnout, pokud si rovněž zapneme funkci pro uložení zachyceného obrazu při spuštění alarmu na FTP, nebo streamování zachytávaného obrazu přes HTTP. Ani pak nechybí volby pro rozlišení, obnovovací frekvenci a kvalitu obrazu v obou módech, atp.
Bezpečnost Sanyo realizovalo klasicky pomocí seznamu IP adres a z nichž ke kameře přistupovat lze (Authorized), nebo naopak nelze (Rejected). Za lomítkem si nastavíte také podsíť, tedy v podstatě u rozsah IP adres. To probíhá klasickým způsobem, takže pokud si zadáte například 192.168.1.1/24, dostanete rozsah 254 možných IP adres, a tedy masku podsítě 255.255.255.0.
Výstup na televizi je tu především o volbě rozlišení, to tedy v případě HDMI. Zajímavé je, že zde je jako nejvyšší rozlišení 1080i, ne 1080p. Nakonec si vybereme jeden z 12 stylů rozložení OSD na displeji.
Záložka Schedule Timings, tedy plán akcí, je jedna z mála, jež se v prohlížeči Opera zobrazuje nekorektně, ale IE ji zvládne bez problémů. Co nám nabízí, to můžete jasně vidět sami. Veškeré akce se pak ještě zobrazí na časové ose vespod a i zde se setkáme s alternativním nastavením pro dovolenou, apod.
No a nakonec tu je vše ostatní, na co doteď nebylo myšleno. Můžeme si pozapínat kontrolní a chybové světelné diody, aktualizovat firmware, obnovit tovární nastavení, nebo naopak své nastavení uložit. To se při takovém množstvím funkcí velmi hodí. Nechybí rovněž log, z nějž můžeme také leccos vyčíst.

Sanyo Network Recorder

Výrobce nám připravil také vlastní software, díky němuž budeme moci nastavovat a sledovat obraz více kamer najednou. Je to tedy takové bezpečnostní centrum zaměřené na zlepšení funkčnosti celého kamerového systému. Hned na první obrazovce si můžeme vybrat jazyk, a pak se musíme přilogovat.
Celý systém podporuje až 128 kamer, jež systém sám vyhledá a nabídne nám jejich pojmenování. Zde musíme opět zadat k provedení změn heslo a k tomu si můžeme zapnout SSL. Software pak u každé kamery dovolí nastavení rozlišení, přenosových protokolů, kvality obrazu, zvuku a další užitečné věci, které najdeme i u webového rozhraní. Vše se pak děje stejnou formou, jako vidíme na obrázku dole. U kamery si jednoduše v její příslušné kolonce provedeme změny a pak stiskneme tlačítko SET (nastavit).
Po zavření tohoto konfiguračního okna se již objeví vlastní obraz, kde je možné cyklovat mezi kamerami, nebo jejich skupinami zobrazenými do polí 2x2, 4x4 (celkem tedy až 16 kamer v okýnkách vedle sebe). Pokud si stiskneme nahoře tlačítko s černou kamerou, objeví se nastavení, jaké jsme mohli vidět i u webového rozhraní. Zde si můžeme kolečku myši přiřadit funkce zoom i oříznutí obrazu a upravit si nastavení clony a doladit ostření.
A stejně tak je možné snadno přepínat mezi JPEG a H.264 módem. Jak můžete porovnat ze dvou zachycených obrázků, H.264 nám poskytne obraz, jenž je na pohled čistší a ne tolik zrnitý. Na druhou stranu ale tento formát klade velké nároky na výkon počítače a mobilní Intel Pentium Dual-Core na 1,46 GHz mělo i při nižších rozlišeních co dělat.

S podivem také je, že v této aplikaci nefungovala funkce automatického ostření tak dobře jako při sledování obrazu přes webové rozhraní. Navíc se také obraz v H.264 stále rozpadal a zaznamenaný pohyb byl prezentován jako shluk čtverců. Zde naštěstí pomohla prostá změna unicast prokolu z UDP na HTTP.
Sanyo ke své kameře však dodalo v balení pouze Lite verzi softwaru Network Recorder. Můžete tedy kolem počítače poskakovat jako kašpárci, zkoušet různá nastavení a stejně software nedonutíte k tomu, aby vám umožnil záznam videa. K tomu je zapotřebí si pořídit plnou verzi VA-SW3050, jak ostatně říká toto PDF. Na tuto skutečnost mohlo Sanyo uživatele více upozornit, aby zbytečně netápali a nehledali, kde je chyba.
Zaznamenaná videa si ale budete moci z SD karet a připojených pevných disků stahovat pomocí utility HDC Downloader a poté prohlížet pomocí DLViewer. To je ale poněkud krkolomný přístup, protože je vždy lepší, když jsou zachycená videa ihned k dispozici přímo na počítači.

A abychom měli představu o tom, kolik se vejde videa na paměťové médium, tak nám Sanyo připravilo tabulku pro 80GB pevný disk a v ní se můžeme podívat, kolik hodin videa se na něj vejde a při jakých nastaveních formátů, rozlišení a obnovovací frekvenci.