Šest herních klávesnic v testu

Společnost Logitech tyto své produkty pojmenovává podstatně jednodušeji než předchozí dvě firmy, a tak můžeme mluvit prostě o klávesnici G11. Tento model vychází z letité verze G15, již si uživatelé oblíbili především pro kvalitní zpracování, osmnáct programovatelných kláves a vyklopitelný grafický displej. Novinkou je pak model Logitech G19 s barevným displejem, avšak ten nám ještě nebyl nabídnut, a tak se na něj podíváme někdy příště.

Logitech G11 se tedy dá označit jako Logitech G15 minus displej, přičemž mluvíme samozřejmě ale o původní verzi. K nám dorazil již použitý model, jenž není opatřen českými popisky kláves, ale to snad nebude příliš vadit. Testovaný model má jinak naprosto identické rozložení a provedení kláves, takže pokud vám nová verze G15 neimponovala kvůli nedostatku G kláves, je zde naštěstí G11.

Co se týče celkové konstrukce, ta je velmi pevná a využívá tvrdé a odolné plasty. Stejně jako ve dvou předchozích případech tu je kombinace tmavě šedého a tmavě stříbrného plastu, takže v tomto ohledu překvapeni nebudeme.

Klávesy jsou zde velmi tmavě šedé až černé a znaky již na první pohled vypadají v normálním osvětlení nevýrazně. To proto, že jsou průhledné, aby mohly být prosvíceny spodními modrými diodami. To bohužel způsobuje, že při slabém osvětlení na klávesy neuvidíte tak dobře, pokud je samozřejmě neprosvítíte.

Rozložení kláves je naprosto klasické, pouze by někoho mohl otravovat pouze jednořádkový Enter, avšak Shifty a Backspace nám problémy činit nebudou. Nic jiného se k hlavnímu bloku kláves říci nedá, a tak si budeme všímat spíše jeho okolí.

Především zde máme na pravé straně tři skupiny kláves G1 až G18 rozdělené po šesti. Na rozdíl od Geniusu se Logitech nesnaží o lepší ztvárnění kláves ASWD a jejich okolí a s ergonomií si tedy hlavu příliš neláme. To samozřejmě není chybou a pouze to dovoluje, aby se přídavné programovatelné klávesy mohly dobře využít i k jiným účelům, než jsou 3D střílečky. Tuto klávesnici si tak nemusí oblíbit pouze hráči akčních her, ale také simulátorů, nebo i uživatelé aplikací, kde se hojně využívají klávesové zkratky.

Nad klávesami G pak máme tři tlačítka, jež jsou pro změnu označeny jako M1, M2, M3 a MR. M1 až M3 jednoduše přepínají mezi třemi profily, takže tím se v podstatě počet programovatelných G kláves ztrojnásobuje. Poněkud větší tlačítko MR má za úkol pohodlné programování kláves G. Stačí ho stisknout, čímž se modře podsvítí, poté stisknout G klávesu, kterou chceme naprogramovat, následně kombinaci kláves k přiřazení a nakonec ještě jednou MR tlačítko k potvrzení zadané kombinace. Tento způsob oproti nastavení v ovládacím programu v sobě nese velkou výhodu – dá se použít kdykoliv a kdekoliv a tím programování kláves značně zjednodušuje a urychluje.

Pojedeme pohledem doprava, kde narazíme na malý přepínač stříbrné barvy, jehož účelem je přepínání mezi herním a normálním režimem. Zní to sice poněkud důležitě, ale jediná věc, která se přepnutím na herní mód změní, je deaktivace Windows a Shortcut kláves, abyste je v náruživém hraní náhodou nestiskli a nepřerušili si tak hru (to samozřejmě neplatí pro každou, u některých je to jedno).

Střed klávesnice okupují multimediální tlačítka společně s kulatým otáčejícím se regulátorem hlasitosti. S tím se pracuje velmi příjemně a díky provedení je ovládání hlasitosti zvuku rychlé a přesné. Okolní tlačítka jsou orámována průhledným plastem a skrz něj prosvítá rovněž modré světlo z diod.

Poslední tlačítka uvidíme napravo nad F12 a jejich účel je jasný. Pravé ovládá funkci Mute, tedy úplné ztišení zvuku a levé cyklicky podsvětlení. Můžeme si totiž vybrat mezi dvěma intenzitami.

Logitech však svoje modely klávesnic G obohacuje ještě o jednu další funkci - USB hub. Tento model má stejně jako G15 k dispozici dva konektory a ty se nacházejí na zadní hraně. Aby byla jejich pozice jasná, umístil výrobce na horní část dva piktogramy USB rozhraní, dle nichž se snadno zorientujeme.

Mrkneme ještě v krátkosti na spodní stranu klávesnice, kde jsou gumové protiskluzové podložky a také vyklápěcí nožky pro zvýšení náklonu. I v tomto případě by mohly být pevnější, což dokazuje už jen fakt, že jedna u této již použité klávesnice chyběla.

Logitech ke své G11 dodává software GamePanel v aktuální verzi 3.1. Tento software ihned po instalaci vyhledá známé herní tituly, ke kterým nabídne potřebná makra. U závodních her to tedy může být řazení, ruční brzda, ovládání pohledu řidiče, atp.

Makra si samozřejmě můžete tvořit i sami pomocí jednoduchého editoru. Dobré je, že si makra tvoříte globálně a poté přiřazujete jednotlivým klávesám, takže pokud se je rozhodnete někdy přesunout, nebudete je muset namačkávat znova. Děje se tak po stisknutí tlačítka "Spustit záznam", přičemž si můžeme zatrhnout, aby program bral v potaz i zpoždění mezi jednotlivými akcemi.

Dále je možné G klávesám přiřadit i jiné funkce, například spuštění prohlížeče, e-mailového klienta, přehrávače multimédií, atp. Poté to je také prostá zkratka pro spouštění aplikací, nebo funkce vypisující blok předem zadaného textu. To se může hodit v online hrách, pro oblíbená a častá sdělení, apod.

Profil je samozřejmě možné exportovat a opětovně obnovit, využít lze skriptovací editor a také jsou zde "samozřejmosti" typu volby spuštění GamePanelu při startu systému. Doprovodný software je tedy velmi mocný, na což jsme si již u Logitechu mohli zvyknout.

Co se týče používání klávesnice, měl bych zde jeden menší, ale přeci jen do očí bijící problém. Tím je podsvícení horních multimediálních tlačítek, která svým svitem daleko překonávají podsvícení samotných kláves, a působí proto rušivě. Uvítal bych tedy možnost jejich LED nezávisle vypnout, nebo by ani nemusela být podsvícena vůbec, protože jsou velká, snadno nahmatatelná a logicky rozvržená, takže jistě nebude problém je po chvíli správně nahmatat i poslepu. Podsvícení ostatních kláves je celkem rovnoměrné, i když sem tam se najde mizející část textu. Popisky by ale mohly být větší, což je patrné zvláště u numerického bloku.

A co se dá říci k herním tlačítkům? Na první pohled jejich rozložení vypadá jednoduše až ledabyle, ale po chvíli lze zjistit, že právě v této jednoduchosti je síla. Rozložení do tří skupin po šesti kusech ve dvou řadách je činí velmi dobře a rychle přístupné pro vaše tři hbité prsty na levé ruce, které jsou vytrénované z kláves ASWD. Tomu odpovídá i uložení tlačítek M pro přepínání mezi profily. Osobně se mi takový způsob zamlouvá daleko více než "vylepšená" imitace levé části klávesnice na testovaném modelu Genius. Samotné klávesy zde mají tichý stisk a vysoký zdvih, na nějž již uživatelé notebookových klávesnic nebudou zvyklí, a budou často prsty zaškobrtávat o hrany. Ovšem to pochopitelně nemůžeme brát jako minus.