SONY Clié PEG-NX70V - Čtvrt kila stříbra hluboko v manažerově kapse
26.3.2003, Tomáš Bobek, recenze
NX70V patří hned po jeho mladším bratrovi NZ90 mezi to nejlepší, na čem jede Palm OS a co se dá v dnešních dnech vláčet po kapsách. Tedy pokud máte o dost větší než středně velkou kapsu, ale zase na druhé straně do ní nemějte až moc hluboko, jelikož tuhle hračku si z průměrného platu těžko pořídíte. Tak nebo tak, právě máte před sebou další z řady podrobných a tvrdých recenzí fešáků od Sonyho.
Kapitoly článku:
Displej a jeho překlápění
Displej je díky véčkovosti Clie poněkud komplikovanější záležitostí pro popis, ale zvládneme to. Jedná se o to, že displej se nejenom rozevírá, ale také se může otáčet kolem svislé osy o 180 stupňů. Tím pádem lze véčko sklopit buďto tak, že je displej schovaný dovnitř a nebo naopak vystrčený ven. Více je zřejmé z fotografií. Samozřejmě pokud displej překlopíme, převrátí se svisle i jeho obraz a pokud displej použijeme jako víko a zaklápíme jej, pak se podobně jako u notebooků automaticky vypíná při přiklopení a zapíná při rozevření. Žádná objevená Amerika, ale při té spotřebě kocajdank.
Je otázkou co kloub, který pojí dohromady kastli a displej, vydrží. Zatím to vypadá důvěryhodně, displej “drží” ve všech pozicích a příliš se neviklá. Úmyslně píšu příliš, protože není zřejmé jak dlouho to takhle vydrží a mimoto jsem si přeci jen zkusil s displejem trochu zalomcovat a náznaky toho, že nemusí držet stále tak pevně, by tu už byly a to v obou rotačních osách displeje.
Displej sám je ovšem naprosto perfektní: velký, ostrý, zářivě čisté a věrně podané barvy, prostě nádhera. Při zapnutém podsvícení je skvěle čitelný za všech světelných podmínek – od naprosté tmy po přímé slunce. Zádrhel se však objevuje v okamžiku kdy podsvícení vypneme. Barvy jsou v tu ránu vybledlé, kontrast špatný, jas mizivý a lesk vysoký – v podstatě ne moc použitelné téměř ve všech světelných podmínkách, vyjma onoho přímého slunce/žárovky.
Nemůžu jen tak pominout naprosto impozantní rozlišení 320x480 pixelů a virtuální Graffiti plošku. Je-li zapnutá, máte k dispozici “čisté” rozlišení 320x320 a navíc plně podsvícenou, plnohodnotnou Graffiti plošku. Mapy nebo fotky, puštěné přes celou obrazovku (samozřejmě v aplikacích, které tento grafický režim podporují), vypadají naprosto úchvatně. Posledním plusem je to, že tahy stylusem na plošce jsou vykreslené - ocení zejména nováčci. Posledním mínusem je to, že regulace jasu má relativně malý rozsah a není jako třeba u Tungstenů (tedy u těch co fungují jak mají).
Vstup textu: klávesnice vs stylus a rychlost psaní
Klávesnice vypadá i na druhý pohled přesně tak jako na první. Mrňavá a nepohodlná, taková podezřelá. Jako kdyby se s ní už od počátku nepočítalo a designer ji na kastli přilípl na poslední chvíli. Tlačítka jsou malinkatá a tvrdá, o nějakém bleskurychlém psaní všemi deseti nemůže být řeč. Klávesničce jsou souzeny vaše ukazováky – když ji držíte v ruce, klepete většinou jedním, pokud je Clie na stole, můžete zkusit vytasit oba dva. Budete-li chtít napsat něco velkými písmeny (Shift), budete je muset vytasit hezky oba dva, což je při držení v ruce poněkud nepohodlné.
Co je zajímavé a co musím pochválit je, že i když jsou tlačítka malá a blízko sebe, dokonce tak, že prstem v pohodě zakryjete v pohodě tři-čtyři kousky zároveň, téměř vždy stisknete právě to tlačítko, které potřebujte. Vůbec chybovost psaní byla s touto klávesnicí překvapivě malá, tedy žádná. Dost, skutečně dost dobré. Některá tlačítka mají až tři významy,které se přepínají s pomocí kláves Ctrl, Fn a Alt. Lze povolit numerickou řadu, příjemný Caps. Pomocí kombinací Ctrl+Něco se dá čarovat: práce s clipboardem, přeskakování mezi editačními políčky, zapínání podsvícení displeje, emulace Jog Dialu a další. Dobré.
A nyní slibovaná rychlost psaní – pokusil jsem se pořídit krátkou poznámku (9 slov, 57 znaků včetně mezer) mnoha různými způsoby a měřil čas potřebný k jejímu zaznamenání. Zajímavé, sledujme:
Clie – psaní na klávesnici: 43 vteřin
Clie – psaní stylusem: 36 vteřin
SMS Nokia 3310 (T9): 21 vteřin
PC klávesnice (Word): 10 vteřin
Clie – zvuková nahrávka: 7 vteřin
Myslím že po určitém tréninku bych byl schopen vylepšit svůj výkon v psaní na klávesnici Clie, možná o polovinu. Tím bych se ovšem dostal stále jen na úroveň psaní SMSek a na dlouhodobé sepisování románů to rozhodně nebude. Klávesničku vyloženě nezatracuji, na krátké poznámky OK, nicméně pokud do ní vkládáte přehnaně velké naděje typu “má to klávesnici, hurá s tím na jednání/do školy” pozor na to.
Multimédia: audio, foto, video, alarmy
Tak jo. Už je to nějaká doba, co jsme se u PDA poprvé setkali s polyfonními zvuky. Tenhle Clie je má samozřejmě také, ale dnes už je má kdejaký mobil a je to nuda. Zajímavější jsou ty ostatní “blikátka” - NX70V se chlubí hned třemi multimediálními vymoženostmi – přehráváním audia/videa (MP3, ATRAC3 a MPEG), záznamem obrazu a videa (integrovaný digifoťák) a záznamem audia (diktafon).
Předem jedno varování: na téměř všechny hrátky s multimédii na tomto Clie budete potřebovat paměťovou kartu, byť byste nějakou tu volnou paměť i měli. Bez karty si můžete tak cvaknout několik fotek do vnitřní paměti nebo pořídit hlasovou poznámku. Ovšem dostat je v nějakém čitelném formátu je pro laika téměř nemožné, o čemž svědčí dotazy nešťastníků přesně na toto téma na Palm Boulevard i jinde. Úmysl výrobce? Proč ne, MS karet je přece dobré prodat co nejvíce. K recenzovanému stroji bohužel MS karta nebyla a má 128 MB CF karta by do něj sice šla, ale jak už víme tak vlastně nešla. Proto budou multimediální zážitky tentokrát pouze zprostředkované.
Nejdříve foťák. Až skončím s technickým popisem bude asi zřejmé, že s tímhle strojem patrně nebudete chtít fotit svatby na kšeft a na formát 10x15 mat. Spíš to budou fotky zápisníkového charakteru a nebo na web (řekněme blinkající drůžička?). Ať už je záběr jakýkoli, snaží se jej zachytit technické parametry v podobně 310.000 pixelů, F2.8 fokální vzdálenosti f=2,6mm. Záběry lze pořizovat od třiceti centimetrů do nekonečna, digitální zoom 2x, o blesku si necháme zatím zdát. Fotky tlačí Clie do JPG formátu o rozměrech 640x480, 320x480, 320x240 a nebo 160x120 pixelů. Pozor, nelze navolit úroveň komprese, osobně odhaduji, že se pohybuje kolem 10%. Typické foto o velikosti 640x480 si tak vezme kolem 100 KB paměti.
O snímání fotek nebo videa (tady už jen ve fixním rozměru 160x112) se snaží poměrně komfortní vestavěná aplikace Clie Camera. Kromě nastavení velikosti snímku v pixelech ještě umožňuje pohrát si jasem snímku, vyvážení bílé (auto, Idoor A/B, Outdoor) a nebo (poměrně cirkusové) efekty typu B&W, Sepia, Solarize a spol., které dnes najdete skutečně v každém desktopovém editoru. Je možné také nastavit zvuk závěrky a jeho hlasitost. Dobrá je samozřejmě i možnost nastavit číslování snímků v sériích a nebo sekvenčně a nechybí samospoušť. Vlastní spoušť je velmi rychlá, nepotřebujete žádné namáčknutí a snímek je skutečně okamžitý. Focená scéna je dobře vidět na displeji (k dispozici máte luxusní hledáček 320x240 nebo 160x120), dá se pohrát s natočením čočky i displeje a téměř vždy najít ten správný úhel, autoportréty se pak dělají jedna báseň – jako například na této fotce, kdy já a můj Canon fotíme Clie a ten zase fotí nás.
Pořízené fotky se dají dále zpracovávat v aplikacích Clie Viewer, Album, Photo Editor a Photo Stand. Názvy jsou vcelku výmluvné, poslední jmenovaná aplikace slouží jako stolní fotorámeček. O promítání videí (pořízených i zkonvertovaných z desktopu) se stará aplikace Movie Play.
Přehrávání muzičky. Tady je díky absenci MS karty situace ještě o fous horší, prostě se mi nepodařilo našlapat do paměti jakýkoli MP3 fajlík, chce to natvrdo kartu. Škoda, přeškoda, na druhé straně se nedomnívám, že by v tomto ohledu značka Sony mohla nějak výrazně zklamat. Co jsem ozkoušel byla dodávaná sluchátka s dálkovým ovládáním, klasické pecky a ty bohužel byly jako na potvoru docela nic moc.
Poslední “fičurou” je záznam zvuku – tedy digitální diktafon. Zajištěno s pomocí aplikace Voice Recorder, která dokáže pořídit WAV soubory ve dvou kvalitách - SP (22 KHz) a LP (8 KHz). 30 sec záznamu pak zabere cca 300 popř 120 KB paměti. Na záznam půlhodinové porady nebo obchodního jednání se bez MS karty asi nevydáte. Zazanamenaný zvuk je poměrně kvalitní a srozumitelný, v případě nouze se dá hodně zachránit poslechem přes sluchátka. Zaznamenaný zvuk lze samozřejmě pojmenovat.
Zrychlené sejmutí obrazu, videa nebo zvuku lze provést stiskem tlačítka “capture/rec” ukrytého v klubu na levé straně přístroje, dá se nastavit kterou aplikaci stiskem tlačítka aktivujete. Nehledejte ovšem nastavení tohoto tlačítka v preferencích, nastavuje se přímo v menu jednotlivých “snímacích” aplikací. Mimochodem v těch preferencích jsem nenašel ani nastavení pro Jog Dial a Back.
Displej je díky véčkovosti Clie poněkud komplikovanější záležitostí pro popis, ale zvládneme to. Jedná se o to, že displej se nejenom rozevírá, ale také se může otáčet kolem svislé osy o 180 stupňů. Tím pádem lze véčko sklopit buďto tak, že je displej schovaný dovnitř a nebo naopak vystrčený ven. Více je zřejmé z fotografií. Samozřejmě pokud displej překlopíme, převrátí se svisle i jeho obraz a pokud displej použijeme jako víko a zaklápíme jej, pak se podobně jako u notebooků automaticky vypíná při přiklopení a zapíná při rozevření. Žádná objevená Amerika, ale při té spotřebě kocajdank.
Je otázkou co kloub, který pojí dohromady kastli a displej, vydrží. Zatím to vypadá důvěryhodně, displej “drží” ve všech pozicích a příliš se neviklá. Úmyslně píšu příliš, protože není zřejmé jak dlouho to takhle vydrží a mimoto jsem si přeci jen zkusil s displejem trochu zalomcovat a náznaky toho, že nemusí držet stále tak pevně, by tu už byly a to v obou rotačních osách displeje.
Displej sám je ovšem naprosto perfektní: velký, ostrý, zářivě čisté a věrně podané barvy, prostě nádhera. Při zapnutém podsvícení je skvěle čitelný za všech světelných podmínek – od naprosté tmy po přímé slunce. Zádrhel se však objevuje v okamžiku kdy podsvícení vypneme. Barvy jsou v tu ránu vybledlé, kontrast špatný, jas mizivý a lesk vysoký – v podstatě ne moc použitelné téměř ve všech světelných podmínkách, vyjma onoho přímého slunce/žárovky.
Nemůžu jen tak pominout naprosto impozantní rozlišení 320x480 pixelů a virtuální Graffiti plošku. Je-li zapnutá, máte k dispozici “čisté” rozlišení 320x320 a navíc plně podsvícenou, plnohodnotnou Graffiti plošku. Mapy nebo fotky, puštěné přes celou obrazovku (samozřejmě v aplikacích, které tento grafický režim podporují), vypadají naprosto úchvatně. Posledním plusem je to, že tahy stylusem na plošce jsou vykreslené - ocení zejména nováčci. Posledním mínusem je to, že regulace jasu má relativně malý rozsah a není jako třeba u Tungstenů (tedy u těch co fungují jak mají).
Vstup textu: klávesnice vs stylus a rychlost psaní
Klávesnice vypadá i na druhý pohled přesně tak jako na první. Mrňavá a nepohodlná, taková podezřelá. Jako kdyby se s ní už od počátku nepočítalo a designer ji na kastli přilípl na poslední chvíli. Tlačítka jsou malinkatá a tvrdá, o nějakém bleskurychlém psaní všemi deseti nemůže být řeč. Klávesničce jsou souzeny vaše ukazováky – když ji držíte v ruce, klepete většinou jedním, pokud je Clie na stole, můžete zkusit vytasit oba dva. Budete-li chtít napsat něco velkými písmeny (Shift), budete je muset vytasit hezky oba dva, což je při držení v ruce poněkud nepohodlné.
Co je zajímavé a co musím pochválit je, že i když jsou tlačítka malá a blízko sebe, dokonce tak, že prstem v pohodě zakryjete v pohodě tři-čtyři kousky zároveň, téměř vždy stisknete právě to tlačítko, které potřebujte. Vůbec chybovost psaní byla s touto klávesnicí překvapivě malá, tedy žádná. Dost, skutečně dost dobré. Některá tlačítka mají až tři významy,které se přepínají s pomocí kláves Ctrl, Fn a Alt. Lze povolit numerickou řadu, příjemný Caps. Pomocí kombinací Ctrl+Něco se dá čarovat: práce s clipboardem, přeskakování mezi editačními políčky, zapínání podsvícení displeje, emulace Jog Dialu a další. Dobré.
A nyní slibovaná rychlost psaní – pokusil jsem se pořídit krátkou poznámku (9 slov, 57 znaků včetně mezer) mnoha různými způsoby a měřil čas potřebný k jejímu zaznamenání. Zajímavé, sledujme:
Clie – psaní na klávesnici: 43 vteřin
Clie – psaní stylusem: 36 vteřin
SMS Nokia 3310 (T9): 21 vteřin
PC klávesnice (Word): 10 vteřin
Clie – zvuková nahrávka: 7 vteřin
Myslím že po určitém tréninku bych byl schopen vylepšit svůj výkon v psaní na klávesnici Clie, možná o polovinu. Tím bych se ovšem dostal stále jen na úroveň psaní SMSek a na dlouhodobé sepisování románů to rozhodně nebude. Klávesničku vyloženě nezatracuji, na krátké poznámky OK, nicméně pokud do ní vkládáte přehnaně velké naděje typu “má to klávesnici, hurá s tím na jednání/do školy” pozor na to.
Multimédia: audio, foto, video, alarmy
Tak jo. Už je to nějaká doba, co jsme se u PDA poprvé setkali s polyfonními zvuky. Tenhle Clie je má samozřejmě také, ale dnes už je má kdejaký mobil a je to nuda. Zajímavější jsou ty ostatní “blikátka” - NX70V se chlubí hned třemi multimediálními vymoženostmi – přehráváním audia/videa (MP3, ATRAC3 a MPEG), záznamem obrazu a videa (integrovaný digifoťák) a záznamem audia (diktafon).
Předem jedno varování: na téměř všechny hrátky s multimédii na tomto Clie budete potřebovat paměťovou kartu, byť byste nějakou tu volnou paměť i měli. Bez karty si můžete tak cvaknout několik fotek do vnitřní paměti nebo pořídit hlasovou poznámku. Ovšem dostat je v nějakém čitelném formátu je pro laika téměř nemožné, o čemž svědčí dotazy nešťastníků přesně na toto téma na Palm Boulevard i jinde. Úmysl výrobce? Proč ne, MS karet je přece dobré prodat co nejvíce. K recenzovanému stroji bohužel MS karta nebyla a má 128 MB CF karta by do něj sice šla, ale jak už víme tak vlastně nešla. Proto budou multimediální zážitky tentokrát pouze zprostředkované.
Nejdříve foťák. Až skončím s technickým popisem bude asi zřejmé, že s tímhle strojem patrně nebudete chtít fotit svatby na kšeft a na formát 10x15 mat. Spíš to budou fotky zápisníkového charakteru a nebo na web (řekněme blinkající drůžička?). Ať už je záběr jakýkoli, snaží se jej zachytit technické parametry v podobně 310.000 pixelů, F2.8 fokální vzdálenosti f=2,6mm. Záběry lze pořizovat od třiceti centimetrů do nekonečna, digitální zoom 2x, o blesku si necháme zatím zdát. Fotky tlačí Clie do JPG formátu o rozměrech 640x480, 320x480, 320x240 a nebo 160x120 pixelů. Pozor, nelze navolit úroveň komprese, osobně odhaduji, že se pohybuje kolem 10%. Typické foto o velikosti 640x480 si tak vezme kolem 100 KB paměti.
O snímání fotek nebo videa (tady už jen ve fixním rozměru 160x112) se snaží poměrně komfortní vestavěná aplikace Clie Camera. Kromě nastavení velikosti snímku v pixelech ještě umožňuje pohrát si jasem snímku, vyvážení bílé (auto, Idoor A/B, Outdoor) a nebo (poměrně cirkusové) efekty typu B&W, Sepia, Solarize a spol., které dnes najdete skutečně v každém desktopovém editoru. Je možné také nastavit zvuk závěrky a jeho hlasitost. Dobrá je samozřejmě i možnost nastavit číslování snímků v sériích a nebo sekvenčně a nechybí samospoušť. Vlastní spoušť je velmi rychlá, nepotřebujete žádné namáčknutí a snímek je skutečně okamžitý. Focená scéna je dobře vidět na displeji (k dispozici máte luxusní hledáček 320x240 nebo 160x120), dá se pohrát s natočením čočky i displeje a téměř vždy najít ten správný úhel, autoportréty se pak dělají jedna báseň – jako například na této fotce, kdy já a můj Canon fotíme Clie a ten zase fotí nás.
Pořízené fotky se dají dále zpracovávat v aplikacích Clie Viewer, Album, Photo Editor a Photo Stand. Názvy jsou vcelku výmluvné, poslední jmenovaná aplikace slouží jako stolní fotorámeček. O promítání videí (pořízených i zkonvertovaných z desktopu) se stará aplikace Movie Play.
Přehrávání muzičky. Tady je díky absenci MS karty situace ještě o fous horší, prostě se mi nepodařilo našlapat do paměti jakýkoli MP3 fajlík, chce to natvrdo kartu. Škoda, přeškoda, na druhé straně se nedomnívám, že by v tomto ohledu značka Sony mohla nějak výrazně zklamat. Co jsem ozkoušel byla dodávaná sluchátka s dálkovým ovládáním, klasické pecky a ty bohužel byly jako na potvoru docela nic moc.
Poslední “fičurou” je záznam zvuku – tedy digitální diktafon. Zajištěno s pomocí aplikace Voice Recorder, která dokáže pořídit WAV soubory ve dvou kvalitách - SP (22 KHz) a LP (8 KHz). 30 sec záznamu pak zabere cca 300 popř 120 KB paměti. Na záznam půlhodinové porady nebo obchodního jednání se bez MS karty asi nevydáte. Zazanamenaný zvuk je poměrně kvalitní a srozumitelný, v případě nouze se dá hodně zachránit poslechem přes sluchátka. Zaznamenaný zvuk lze samozřejmě pojmenovat.
Zrychlené sejmutí obrazu, videa nebo zvuku lze provést stiskem tlačítka “capture/rec” ukrytého v klubu na levé straně přístroje, dá se nastavit kterou aplikaci stiskem tlačítka aktivujete. Nehledejte ovšem nastavení tohoto tlačítka v preferencích, nastavuje se přímo v menu jednotlivých “snímacích” aplikací. Mimochodem v těch preferencích jsem nenašel ani nastavení pro Jog Dial a Back.
