SONY Clié PEG-NZ90 - Kontroverzních třicet deka antracitu v milionářově kapse
24.4.2003, Tomáš Bobek, recenze
Pokud PDAčkám běžně říkám “počitadlo” nebo “strojek”, v případě NZ90 budu muset nejspíš sáhnout po něčem jako “důlní kombajn” nebo “rypadlo”. Tahle vymakaná, velká, nechutně složitá, přeplácaná a předražená cihla totiž nabuzuje i u otrlého technofila mého ražení zásadní otázky typu: "K čemu je tohle probůh vlastně dobré?"
Kapitoly článku:
Popis přístroje – kloub, ledky, konektor kolébky, tlačítka
NZ90 je véčko s rozvíracím a překlápěcím displejem. Začnu se středovým kloubem, který spojuje obě části a ve kterém je nově umístěn i blesk integrovaného fotoaparátu. V kloubu se skrývá první výrazná změna oproti starším modelům – foťák už není tak pohyblivý-otočný. Přesněji řečeno je v kloubu fixován a otáčí se zároveň s víkem displeje. Je-li víko nahoře, míří čočka foťáku na uživatele (autoportrét), pro klasické focení je nutno displej otočit a sklopit. Zpočátku jsem to vnímal jako nevýhodu, ale dalo se na to zvyknout. U starších modelů se otáčením kloubu rovněž kryla čočka foťáku. To už nyní nelze, ale nevadí, čočka má vlastní krytku, která se ovládá posuvníkem po její levé straně. U testovacího modelu byla krytka solidní a měla perfektní tuhý chod. Myslím že tohle řešení je mnohem praktičtější a pohodlnější než schovávání čočky otáčením. Při focení nechybí ani upozornění na zakrytou čočku přístroje.
Napravo od optiky je usazen integrovaný blesk, pod ním je mikrofon a v jedné z dírek mikrofonu je dovedně ukrytá ledka signalizující probíhající záznam. Vedle ní vidíme ještě čidlo pro měření blesku. Na vrcholku kloubu je stříbrný a popravdě ne příliš vzhledný pásek s ledkami pro “power on” a provoz memory sticku a bluetooth. Pásek s ledkami je z obou stran přístroje a viditelný pro obě pozice displeje. Přeledkováno.
Tolik k pohyblivé, stříbrné části kloubu. Jeho pevná černá spodní část je velmi masivní, až “nádorovitá” a skrývá naprosté designérské překvapení. Už je to tak, konektor pro propojení s kolíbkou je právě zde. Vzadu nahoře, no považte. Díky této prazvláštní poloze konektoru můžete zapomenou na zapojení mnoha příslušenství, jako je například ozvučená kolébka PEGA SPC100K a nebo velká skládací klávesnici PEGA KB11. Další pecka je ta, že konektor má vlastní gumovou krytku, kterou je třeba před každým zasunutím do kolébky vylupnout a pak opět zalupnout. Přátelé mohu s klidným srdcem prohlásit, že blbější řešení konektoru pro kolébku jsem u PDA ještě neviděl a doufám už ani neuvidím. Přesně tohle nepohodlné gumové řešení mám na digifoťáku, jenomže tam dobíjím a synchronizuji jednou za týden, ne 2x denně. A věřte mi že tento důlní kombajn minimálně jednou denně dobíjet budete muset…
A protože tato část kloubu displeje souvisí se spodní částí šasi, dodám že zde jsou zde opět ještě otvůrky chlazení či snad reproduktoru, nepřišel jsem na to. Resetovací otvor zde ovšem budete hledat marně. Ne že by jej snad Clie neměl…
Převeliký a už ne tak pohyblivý kloub tedy skrývá foťák s šikovnou krytkou a “strategicky” umístěným konektorem. Vedle kloubu je už potom čím dál tím oblíbenější poutko pro připoutání něčeho k PDA (pouzdro) a nebo PDA k něčemu (stojan na kola? bankovní želízka? dodávané poutko?). Poslední zajímavou částí kloubu jsou hardwarová tlačítka. Jsou střízlivá a vcelku mačkatelná. Pokud jsem si posledně poplakal nad výstřelkem v podobě jejich dvojřadého uspořádání, zde nemám důvod, vše se vrátilo k roky zavedeným standardům. A světe zboř se, tlačítka up/down nejsou nijak zvláště domrvená, dokonce nejsou ani půlená, ale jsou skutečně dvě. Tak to čumím na drát, konec světa se blíží – u Sonyho snad konečně přestali s tímhle nešťastným párem knoflíků experimentovat. Popravdě oba čudlíky jsou menší a majitelé velkých ukazováků mohou mít problémy, ale skutečně patří k tomu lepšímu, co se dá u Clií vidět.
Popis přístroje – ostatní tlačítka a konektory, displej, klávesnice
Pojďme na zbytek ovládacích prvků. Na levém boku (přesněji na rohu) najdeme shora dolů IR port, jog-dial (dobrých chod, o něco více zapuštěný), pod ním tlačítko back a novinku – tlačítko voice-rec. To má na starosti přímo spuštění hlasového záznamníku, spoušť fotoaparátu je vyvedena samostatně na pravé straně. Je to logičtější a pohodlnější, nicméně tlačítko je umístěno dost ke středu a proto se neovládá jednou rukou zcela snadno a lehce. Škoda.
To co už tak logické či spíše přesněji “tradiční” není, je umístění resetovacího otvoru za tímto tlačítkem. Prostě místo toho aby byl dole, je na boku. Jak říkám netradiční, ale netradičních umístění ovládacích prvků bude dnes ještě hodně, zvykejte si. Malá odbočka zpět IR portu. Jak jsem už naťukl, je “rohový”. Neodolal jsem a zkoušel s ním ovládat televizor bokem i předem a musím potvrdit, že tak skutečně funguje, protože můj Panasonic je na IR pěkná svině a nebere odražené paprsky, jen přímé. Zodpovědně prohlašuji, že IR tohoto Clie je skutečně two-way a to je velmi příjemné. Bohužel jen do okamžiku kdy zjistíte, že pálení IR vpřed zabraňuje rozevřený displej, který port zastiňuje. V takovém případě můžete pálit jen bokem a nebo displej přetočit a přiklopit, fuuuj.
Spodek šasi by běžně obsahoval konektor pro kolébku, ale protože ten je nahoře, přestěhoval se sem naopak shora CF port. O něm platí přesně to co jsem psal při recenzi NX70V. CF to sice je, ale bere pouze WiFi kartu Sony PEGA-WL100. Snaha napsat driver, který pojme obecnou CF kartu - i paměťovou, tu sice je, už jsem viděl i jeho velmi slibné screenshoty, ale ke dni napsání recenze nebyl oficiálně k mání. Škoda, nicméně naděje umírá poslední a tahle se na to navíc evidentně nechystá.
Tento driver vyšel pouhý den po napsání článku, 23.4. o něm píšeme zde - pozn. PH
A máme tu pravý bok přístroje, opět posetý ovládacími prvky a hejblaty. Zespoda nahoru tu najdeme slot na memory sticky s dvířky a nad ním posuvná tlačítka power a hold. Zatímco hold přesunutím do boku vypne displej a zablokuje všechna tlačítka (dobré pro přehrávání MP3), power je neposeda na pružinku. Pokud jej stlačíte směrem dolů a pustíte, zaskočí zpět. A zároveň podle situace vypne či zapne strojek; pokud power v dolní pozici na nějakou dobu přidržíte, zapnete/vypnete podsvícení displeje (stejně se dá použít při vyvolání hardresetu). Po krátkém prskání jsem si zvykl, ale dvě výtky mám: power se občas nechytil (patrně když jsem jej příliš rychle pustil a nechal odskočit zpět) a řešení, kdy je power a hold sdružen do jednoho, třeba tak jak tomu u Clie SJ33, mi připadá mnohem pohodlnější a účelnější.
Hned vedle “power” tlačítek nalezneme dvířka bateriového prostoru s vyjímatelnými bateriemi. Důkladná kovářská práce, baterie jdou velmi dobře vyjmout, dvířka jsou na pružinu, neviklají se a vůbec působí velmi festovním dojmem. Inu s častou výměnou baterií se zde evidentně počítalo už při návrhu… Vedle dvířek baterií najdete dále stereofonní jack pro sluchadla a konektor pro dálkové ovládání audia. Úplně nahoře je pak spoušť digifoťáku, které se teď už nepere s tlačítkem pro nahrávání zvukových záznamů a je překvapivě zcela logicky na pravé straně (míněno samozřejmě z pohledu průměrně inteligentního praváka).
TFT displej je takový jak má být a je dokonce na obvyklém místě, což u tohoto strojku téměř udivuje, málem jsem jej začal hledat na zadní straně. Displej je rozvírací a na kloubu, přístroj lze tedy použít jako “véčko” a po převrácení a přiklopení i jako klasické PDA. Kloub na mne na rozdíl od NX70V působil o něco více solidnějším dojmem, vypadá že by už mohl vydržet brutálnější namáhání v obou osách. Navíc se mi zdá že ubylo i více všech možných kontaktních plíšků mezi displejem a kloubem, což vypadá lépe a přispívá k vyšší spolehlivosti a výdrži. Displej samotný je vysoký standard – jasné a zářivé barvy, perfektní ostrost a čitelnost. To vše samozřejmě se zapnutým podsvícením, při vypnutém je to přeci jenom horší až velmi špatné. Ale to platí pro většinu PDA displejů těchto dnů. Displej hodnotím jako kvalitní, nemluvě o úchvatném SONY rozlišení 320x480 pixelů.
Displeje se týkají dvě novinky – jednou je již zmíněné uchycení stylusu na jeho boční straně a druhou (musím říct mnohem příznivější zprávou) je duplikování hardwarových tlačítek (mimo up/down) na spodní hraně displeje. Díky tomu k nim máte přístup i v okamžiku, kdy je displej otočen a přiklopen. To tu ještě nebylo (ale mělo) a hodnotím to velmi kladně.
Integrovaná klávesnice je velmi podobná té, co byla použita v NX70V. Barva tlačítek je samozřejmě černá, s výraznějšími bílými popiskami, rozmístění stejné. Tlačítka už nejsou kulatá, ale obdélníková a opticky o něco větší. Velmi nízký zdvih, mačkatelná, opět překvapující nízká chybovost. Podobně jako u předchozího modelu mají některé klávesy až tři významy a existují klávesové zkratky, například pro emulaci jog-dialu a podobně. O efektivitě psaní platí totéž co u předchozích modelů – na krátké (nikoli však rychlé) poznámky ano, na spisování románů rozhodně nikoliv. Budete-li však tuto klávesnici brát především jako náhražku plnohodnotné klávesnice, neuděláte chybu a nebudete zklamaní.
NZ90 je véčko s rozvíracím a překlápěcím displejem. Začnu se středovým kloubem, který spojuje obě části a ve kterém je nově umístěn i blesk integrovaného fotoaparátu. V kloubu se skrývá první výrazná změna oproti starším modelům – foťák už není tak pohyblivý-otočný. Přesněji řečeno je v kloubu fixován a otáčí se zároveň s víkem displeje. Je-li víko nahoře, míří čočka foťáku na uživatele (autoportrét), pro klasické focení je nutno displej otočit a sklopit. Zpočátku jsem to vnímal jako nevýhodu, ale dalo se na to zvyknout. U starších modelů se otáčením kloubu rovněž kryla čočka foťáku. To už nyní nelze, ale nevadí, čočka má vlastní krytku, která se ovládá posuvníkem po její levé straně. U testovacího modelu byla krytka solidní a měla perfektní tuhý chod. Myslím že tohle řešení je mnohem praktičtější a pohodlnější než schovávání čočky otáčením. Při focení nechybí ani upozornění na zakrytou čočku přístroje.
Napravo od optiky je usazen integrovaný blesk, pod ním je mikrofon a v jedné z dírek mikrofonu je dovedně ukrytá ledka signalizující probíhající záznam. Vedle ní vidíme ještě čidlo pro měření blesku. Na vrcholku kloubu je stříbrný a popravdě ne příliš vzhledný pásek s ledkami pro “power on” a provoz memory sticku a bluetooth. Pásek s ledkami je z obou stran přístroje a viditelný pro obě pozice displeje. Přeledkováno.
Tolik k pohyblivé, stříbrné části kloubu. Jeho pevná černá spodní část je velmi masivní, až “nádorovitá” a skrývá naprosté designérské překvapení. Už je to tak, konektor pro propojení s kolíbkou je právě zde. Vzadu nahoře, no považte. Díky této prazvláštní poloze konektoru můžete zapomenou na zapojení mnoha příslušenství, jako je například ozvučená kolébka PEGA SPC100K a nebo velká skládací klávesnici PEGA KB11. Další pecka je ta, že konektor má vlastní gumovou krytku, kterou je třeba před každým zasunutím do kolébky vylupnout a pak opět zalupnout. Přátelé mohu s klidným srdcem prohlásit, že blbější řešení konektoru pro kolébku jsem u PDA ještě neviděl a doufám už ani neuvidím. Přesně tohle nepohodlné gumové řešení mám na digifoťáku, jenomže tam dobíjím a synchronizuji jednou za týden, ne 2x denně. A věřte mi že tento důlní kombajn minimálně jednou denně dobíjet budete muset…
A protože tato část kloubu displeje souvisí se spodní částí šasi, dodám že zde jsou zde opět ještě otvůrky chlazení či snad reproduktoru, nepřišel jsem na to. Resetovací otvor zde ovšem budete hledat marně. Ne že by jej snad Clie neměl…
Převeliký a už ne tak pohyblivý kloub tedy skrývá foťák s šikovnou krytkou a “strategicky” umístěným konektorem. Vedle kloubu je už potom čím dál tím oblíbenější poutko pro připoutání něčeho k PDA (pouzdro) a nebo PDA k něčemu (stojan na kola? bankovní želízka? dodávané poutko?). Poslední zajímavou částí kloubu jsou hardwarová tlačítka. Jsou střízlivá a vcelku mačkatelná. Pokud jsem si posledně poplakal nad výstřelkem v podobě jejich dvojřadého uspořádání, zde nemám důvod, vše se vrátilo k roky zavedeným standardům. A světe zboř se, tlačítka up/down nejsou nijak zvláště domrvená, dokonce nejsou ani půlená, ale jsou skutečně dvě. Tak to čumím na drát, konec světa se blíží – u Sonyho snad konečně přestali s tímhle nešťastným párem knoflíků experimentovat. Popravdě oba čudlíky jsou menší a majitelé velkých ukazováků mohou mít problémy, ale skutečně patří k tomu lepšímu, co se dá u Clií vidět.
Popis přístroje – ostatní tlačítka a konektory, displej, klávesnice
Pojďme na zbytek ovládacích prvků. Na levém boku (přesněji na rohu) najdeme shora dolů IR port, jog-dial (dobrých chod, o něco více zapuštěný), pod ním tlačítko back a novinku – tlačítko voice-rec. To má na starosti přímo spuštění hlasového záznamníku, spoušť fotoaparátu je vyvedena samostatně na pravé straně. Je to logičtější a pohodlnější, nicméně tlačítko je umístěno dost ke středu a proto se neovládá jednou rukou zcela snadno a lehce. Škoda.
To co už tak logické či spíše přesněji “tradiční” není, je umístění resetovacího otvoru za tímto tlačítkem. Prostě místo toho aby byl dole, je na boku. Jak říkám netradiční, ale netradičních umístění ovládacích prvků bude dnes ještě hodně, zvykejte si. Malá odbočka zpět IR portu. Jak jsem už naťukl, je “rohový”. Neodolal jsem a zkoušel s ním ovládat televizor bokem i předem a musím potvrdit, že tak skutečně funguje, protože můj Panasonic je na IR pěkná svině a nebere odražené paprsky, jen přímé. Zodpovědně prohlašuji, že IR tohoto Clie je skutečně two-way a to je velmi příjemné. Bohužel jen do okamžiku kdy zjistíte, že pálení IR vpřed zabraňuje rozevřený displej, který port zastiňuje. V takovém případě můžete pálit jen bokem a nebo displej přetočit a přiklopit, fuuuj.
Spodek šasi by běžně obsahoval konektor pro kolébku, ale protože ten je nahoře, přestěhoval se sem naopak shora CF port. O něm platí přesně to co jsem psal při recenzi NX70V. CF to sice je, ale bere pouze WiFi kartu Sony PEGA-WL100. Snaha napsat driver, který pojme obecnou CF kartu - i paměťovou, tu sice je, už jsem viděl i jeho velmi slibné screenshoty, ale ke dni napsání recenze nebyl oficiálně k mání. Škoda, nicméně naděje umírá poslední a tahle se na to navíc evidentně nechystá.
Tento driver vyšel pouhý den po napsání článku, 23.4. o něm píšeme zde - pozn. PH
A máme tu pravý bok přístroje, opět posetý ovládacími prvky a hejblaty. Zespoda nahoru tu najdeme slot na memory sticky s dvířky a nad ním posuvná tlačítka power a hold. Zatímco hold přesunutím do boku vypne displej a zablokuje všechna tlačítka (dobré pro přehrávání MP3), power je neposeda na pružinku. Pokud jej stlačíte směrem dolů a pustíte, zaskočí zpět. A zároveň podle situace vypne či zapne strojek; pokud power v dolní pozici na nějakou dobu přidržíte, zapnete/vypnete podsvícení displeje (stejně se dá použít při vyvolání hardresetu). Po krátkém prskání jsem si zvykl, ale dvě výtky mám: power se občas nechytil (patrně když jsem jej příliš rychle pustil a nechal odskočit zpět) a řešení, kdy je power a hold sdružen do jednoho, třeba tak jak tomu u Clie SJ33, mi připadá mnohem pohodlnější a účelnější.
Hned vedle “power” tlačítek nalezneme dvířka bateriového prostoru s vyjímatelnými bateriemi. Důkladná kovářská práce, baterie jdou velmi dobře vyjmout, dvířka jsou na pružinu, neviklají se a vůbec působí velmi festovním dojmem. Inu s častou výměnou baterií se zde evidentně počítalo už při návrhu… Vedle dvířek baterií najdete dále stereofonní jack pro sluchadla a konektor pro dálkové ovládání audia. Úplně nahoře je pak spoušť digifoťáku, které se teď už nepere s tlačítkem pro nahrávání zvukových záznamů a je překvapivě zcela logicky na pravé straně (míněno samozřejmě z pohledu průměrně inteligentního praváka).
TFT displej je takový jak má být a je dokonce na obvyklém místě, což u tohoto strojku téměř udivuje, málem jsem jej začal hledat na zadní straně. Displej je rozvírací a na kloubu, přístroj lze tedy použít jako “véčko” a po převrácení a přiklopení i jako klasické PDA. Kloub na mne na rozdíl od NX70V působil o něco více solidnějším dojmem, vypadá že by už mohl vydržet brutálnější namáhání v obou osách. Navíc se mi zdá že ubylo i více všech možných kontaktních plíšků mezi displejem a kloubem, což vypadá lépe a přispívá k vyšší spolehlivosti a výdrži. Displej samotný je vysoký standard – jasné a zářivé barvy, perfektní ostrost a čitelnost. To vše samozřejmě se zapnutým podsvícením, při vypnutém je to přeci jenom horší až velmi špatné. Ale to platí pro většinu PDA displejů těchto dnů. Displej hodnotím jako kvalitní, nemluvě o úchvatném SONY rozlišení 320x480 pixelů.
Displeje se týkají dvě novinky – jednou je již zmíněné uchycení stylusu na jeho boční straně a druhou (musím říct mnohem příznivější zprávou) je duplikování hardwarových tlačítek (mimo up/down) na spodní hraně displeje. Díky tomu k nim máte přístup i v okamžiku, kdy je displej otočen a přiklopen. To tu ještě nebylo (ale mělo) a hodnotím to velmi kladně.
Integrovaná klávesnice je velmi podobná té, co byla použita v NX70V. Barva tlačítek je samozřejmě černá, s výraznějšími bílými popiskami, rozmístění stejné. Tlačítka už nejsou kulatá, ale obdélníková a opticky o něco větší. Velmi nízký zdvih, mačkatelná, opět překvapující nízká chybovost. Podobně jako u předchozího modelu mají některé klávesy až tři významy a existují klávesové zkratky, například pro emulaci jog-dialu a podobně. O efektivitě psaní platí totéž co u předchozích modelů – na krátké (nikoli však rychlé) poznámky ano, na spisování románů rozhodně nikoliv. Budete-li však tuto klávesnici brát především jako náhražku plnohodnotné klávesnice, neuděláte chybu a nebudete zklamaní.
