SONY Clié PEG-NZ90 - Kontroverzních třicet deka antracitu v milionářově kapse
24.4.2003, Tomáš Bobek, recenze
Pokud PDAčkám běžně říkám “počitadlo” nebo “strojek”, v případě NZ90 budu muset nejspíš sáhnout po něčem jako “důlní kombajn” nebo “rypadlo”. Tahle vymakaná, velká, nechutně složitá, přeplácaná a předražená cihla totiž nabuzuje i u otrlého technofila mého ražení zásadní otázky typu: "K čemu je tohle probůh vlastně dobré?"
Kapitoly článku:
- SONY Clié PEG-NZ90 - Kontroverzních třicet deka antracitu v milionářově kapse
- Komplexní popis přístroje
- Kolébka, Foťák, Záznamník zvuku a Spotřeba
- Dodávané příslušenství, Technické specifikace a Závěrečný rozsudek
Kolébka – tak takovou jste ještě neviděli
Když jsem poprvé uviděl kolébku tohoto Clie, nechápal jsem. Stále mi připomínala hračku, modýlek autíčka nebo možná snad podvozek středověkého katapultu. Z fotek nebylo příliš patrné o co jde a jak se to používá a nebylo to patrné ani při vybalování z krabice – stále jsem hledal nějaký chybějící díl. Kolébka je ve skutečnosti takovým áčkem, kterému se dozadu vyklápí noha – funguje to tedy úplně stejně jako u papírového stolního kalendáře.
Kolébka je subtilní a lehká, takže pokud do ní Clie zasouváte, může se stát, že vám klidně popojede po stole. Ono i to zasouvání, díky konektoru co má Clie *vzadu*nahoře*, není úplně triviální a je potřeba se přitom trochu soustředit a kolébku si přidržet druhou rukou. Úplně zbytečně, tohle přece mělo jít snadno a lehce. Bohužel není tomu tak, trable jsou i při vytahování stroje z kolébky.
Kromě konektoru nahoře, do kterého pasuje Clie, má kolébka na své levé straně další tři – AV (pro propojení s TV), USB a napájení. Do USB si můžete dát i kabel, který spojí Clie s tiskárnou místo s PC. Ano, tisknout lze, nicméně problémem může být dostatek tiskových driverů a zároveň nutnost tisku výhradně z kolébky. Než spartakiáda s USB kabely se mi jeví jako výhodnější tisk pomocí IR nebo bluetooth. A konečně hotsync tlačítko – to se poměrně nenápadně skrývá na protější straně přímo v pravém předním “kole”.
Výhoda kolébky? Clie v ní poměrně dobře sedí, nekácí se. Navíc je malá a skladná, skoro by se chtělo říci *cestovní*. A to se hodí, protože jedině díky ní se dá vyrobit cestovní nabíječka; miniaturní napájecí/synchronizační mezičlen tentokrát není součástí dodávky.
Foťák, blesk a záznamník zvuku
Patrně nejzásadnější novinkou tohoto modelu je jeho dvoumegovové rozlišení a blesk. Je pravdou že tohle už začíná vypadat skoro jako opravdový digifoťák, i displej a jeho ovládací prvky tomu napovídají – jsou najednou plné “fotících” stavových ikon, ostření a dalších.
Začnu bleskem. Není to úplně nejhorší blikátko – dosah 0,5 – 1,5 m, tři nastavitelné úrovně výkonu a kromě automatického spuštění má i volby vynuceného vypnutí či naopak zapnutí. A protože je blesk, nechybí ani volba redukce červených očí. A navíc vyrojily i programy pro scény “normál”, “šero” a “portrét šero”.
S dvoumegovým snímačem (objektiv F2,8 fokální vzdálenost f=5mm) už jdou pořídit fotky v rozlišení až 1600x1200, co už může stačit i na formát 10x15. Tedy už ne plivník, ale skoro foťák. Další možná rozlišení jsou 1600x1072(3:2), 1280x960, 800x600, 640x480 a diskutabilní 320x480 či 320x240. Vše už konečně včetně volitelné úrovně komprese, výborně. Videozáběry lze ovšem pořizovat stále jen v rozlišení 160x112 a to je při daném rozlišení trochu zklamání. Co dále přibylo je manuální expozice (+/- 2EV, krok 1/3 EV) a vyvážení bílé (Auto, Den, Oblačno, Zářivý, Rozžhavený, Obyčejný). Opět nechybí softwarové opičinky jako je samospoušť, zvuky závěrky, číslování fotek a (stále si myslím že zbytečné) efekty BW a sépie – prostě nic, co nejde snadno a rychle vykouzlit softwarově a tedy i zadarmiko. Asi netřeba připomínat, že i tentokrát máte v podobě displeje k dispozici skutečně luxusně velký hledáček. Zoom je samozřejmě jen digitální a dvojnásobný.
Kvalita fotografií je díky rozlišení samozřejmě nesrovnatelná s tím, co předváděl předchůdce tohoto modelu, NX70V. Nicméně připomínky samozřejmě mám. Jednak je to uvedení fotoaparátu do provozu – čas potřebný k aktivaci a sejmutí prvního snímku (po zmáčknutí spouště) byl nepěkných šest až sedm vteřin. Co ten krám tak dlouho dělá nevím, možná pumpuje poslední zbytky šťávy z baterek do blesku. Za tu dobu vytáhnu svůj klasický digifoťák z brašny, sundám krytku objektivu, zkontroluji nastavení, otevřu displej, zacílím zaostřím a podrbu se na zadku. Samozřejmě že další snímky se pořizují rychleji, ovšem je potřeba to udělat s namáčknutím.
Pokud tedy budete chtít se svým vždy*po*ruce*přítelem, což by PDA mělo být, udělat nějakou *pohotovou*momentku*, budete na to potřebovat zhruba deset vteřin. Za tu dobu už může být po všem. Druhou důležitou nectností je spotřeba. Na zhuntování baterek postačí údajně cca 35 snímků pořízených s bleskem, ale skutečný reál je mnohem horší – více v kapitole věnované spotřebě.
Záznam zvuku je klasika, která se od předchozího modelu příliš nezměnila. Opět můžete s pomocí Voice Recorderu zaznamenat WAV soubory ve dvou kvalitách - SP (22 KHz) a LP (8 KHz). K aktivaci záznamu lze využít tlačítko na levé straně přístroje. Kvalita nepříliš vysoká, často jsem musel hučet přímo do přístroje, pro běžné poznámky snad postačí. Přehráváním MP3 jsou Clie pověstné ani toto mu nevyhýbá. Ve výbavě proto najdete stereosluchátka s dálkovým ovládáním a zadrátovaný soft pro přehrávání formátů MP3 a ATRAC. Vzhledem k tomu jak je mašina vybavena, čekal jsem málem i pár vestavěných reproduktorů, řekněme tak 2x5W? No nestalo se, patrně na ně nezbylo skrz samé konektory místo... Konec vtipkování, blíží se kapitola spotřeba.
Spotřeba
Uhmmm. Počítám že nikdo nečekal zázračné výkony. Ostatně spousta indicií tomu celou dobu napovídala – blesk, podezřele festovní dvířka pro výměnu baterií a další. Výrobce se sice může ohánět čím chce, deset dní výdrže podle manuálu sem, deset dní tam, nejlepší je ale praktický test. Protože však každý využívá PDA nějak jinak, pokusil jsem se nasimulovat pokud možno běžný provoz – podle potřeby si pak přitlačte nebo uberte sami. IR zapnutá, bluetooth vypnutý, podsvícení displeje zapnuté.
Nabil jsem baterky na plné pecky, udělal tři fotky (jednu s bleskem), dva zvukové záznamy a nechal to tiše dodělávat. Dostal jsem se těsně pod hranici čtyř hodin a to je slabé, velmi slabé. Ovšem to ještě není všechno – zhruba tři čtvrtě hodiny po startu testu mi strojek suše oznámil, že bleskem už fotit tak nějak nebudu a po další cca půlhodině odmítl vypustit ptáčka i bez blesku. Počítám, že zapnutý bluetooth (popřípadě WiFi) a nějaká ta přehraná MP3, dokážou vyhnat spotřebu až do závratných výšin a postavit před vás nákup další náhradní baterie jako hotovou věc. Výdrž baterek hodnotím jednoznačně jako neuspokojivou.
Když jsem poprvé uviděl kolébku tohoto Clie, nechápal jsem. Stále mi připomínala hračku, modýlek autíčka nebo možná snad podvozek středověkého katapultu. Z fotek nebylo příliš patrné o co jde a jak se to používá a nebylo to patrné ani při vybalování z krabice – stále jsem hledal nějaký chybějící díl. Kolébka je ve skutečnosti takovým áčkem, kterému se dozadu vyklápí noha – funguje to tedy úplně stejně jako u papírového stolního kalendáře.
Kolébka je subtilní a lehká, takže pokud do ní Clie zasouváte, může se stát, že vám klidně popojede po stole. Ono i to zasouvání, díky konektoru co má Clie *vzadu*nahoře*, není úplně triviální a je potřeba se přitom trochu soustředit a kolébku si přidržet druhou rukou. Úplně zbytečně, tohle přece mělo jít snadno a lehce. Bohužel není tomu tak, trable jsou i při vytahování stroje z kolébky.
Kromě konektoru nahoře, do kterého pasuje Clie, má kolébka na své levé straně další tři – AV (pro propojení s TV), USB a napájení. Do USB si můžete dát i kabel, který spojí Clie s tiskárnou místo s PC. Ano, tisknout lze, nicméně problémem může být dostatek tiskových driverů a zároveň nutnost tisku výhradně z kolébky. Než spartakiáda s USB kabely se mi jeví jako výhodnější tisk pomocí IR nebo bluetooth. A konečně hotsync tlačítko – to se poměrně nenápadně skrývá na protější straně přímo v pravém předním “kole”.
Výhoda kolébky? Clie v ní poměrně dobře sedí, nekácí se. Navíc je malá a skladná, skoro by se chtělo říci *cestovní*. A to se hodí, protože jedině díky ní se dá vyrobit cestovní nabíječka; miniaturní napájecí/synchronizační mezičlen tentokrát není součástí dodávky.
Foťák, blesk a záznamník zvuku
Patrně nejzásadnější novinkou tohoto modelu je jeho dvoumegovové rozlišení a blesk. Je pravdou že tohle už začíná vypadat skoro jako opravdový digifoťák, i displej a jeho ovládací prvky tomu napovídají – jsou najednou plné “fotících” stavových ikon, ostření a dalších.
Začnu bleskem. Není to úplně nejhorší blikátko – dosah 0,5 – 1,5 m, tři nastavitelné úrovně výkonu a kromě automatického spuštění má i volby vynuceného vypnutí či naopak zapnutí. A protože je blesk, nechybí ani volba redukce červených očí. A navíc vyrojily i programy pro scény “normál”, “šero” a “portrét šero”.
S dvoumegovým snímačem (objektiv F2,8 fokální vzdálenost f=5mm) už jdou pořídit fotky v rozlišení až 1600x1200, co už může stačit i na formát 10x15. Tedy už ne plivník, ale skoro foťák. Další možná rozlišení jsou 1600x1072(3:2), 1280x960, 800x600, 640x480 a diskutabilní 320x480 či 320x240. Vše už konečně včetně volitelné úrovně komprese, výborně. Videozáběry lze ovšem pořizovat stále jen v rozlišení 160x112 a to je při daném rozlišení trochu zklamání. Co dále přibylo je manuální expozice (+/- 2EV, krok 1/3 EV) a vyvážení bílé (Auto, Den, Oblačno, Zářivý, Rozžhavený, Obyčejný). Opět nechybí softwarové opičinky jako je samospoušť, zvuky závěrky, číslování fotek a (stále si myslím že zbytečné) efekty BW a sépie – prostě nic, co nejde snadno a rychle vykouzlit softwarově a tedy i zadarmiko. Asi netřeba připomínat, že i tentokrát máte v podobě displeje k dispozici skutečně luxusně velký hledáček. Zoom je samozřejmě jen digitální a dvojnásobný.
Kvalita fotografií je díky rozlišení samozřejmě nesrovnatelná s tím, co předváděl předchůdce tohoto modelu, NX70V. Nicméně připomínky samozřejmě mám. Jednak je to uvedení fotoaparátu do provozu – čas potřebný k aktivaci a sejmutí prvního snímku (po zmáčknutí spouště) byl nepěkných šest až sedm vteřin. Co ten krám tak dlouho dělá nevím, možná pumpuje poslední zbytky šťávy z baterek do blesku. Za tu dobu vytáhnu svůj klasický digifoťák z brašny, sundám krytku objektivu, zkontroluji nastavení, otevřu displej, zacílím zaostřím a podrbu se na zadku. Samozřejmě že další snímky se pořizují rychleji, ovšem je potřeba to udělat s namáčknutím.
Pokud tedy budete chtít se svým vždy*po*ruce*přítelem, což by PDA mělo být, udělat nějakou *pohotovou*momentku*, budete na to potřebovat zhruba deset vteřin. Za tu dobu už může být po všem. Druhou důležitou nectností je spotřeba. Na zhuntování baterek postačí údajně cca 35 snímků pořízených s bleskem, ale skutečný reál je mnohem horší – více v kapitole věnované spotřebě.
Záznam zvuku je klasika, která se od předchozího modelu příliš nezměnila. Opět můžete s pomocí Voice Recorderu zaznamenat WAV soubory ve dvou kvalitách - SP (22 KHz) a LP (8 KHz). K aktivaci záznamu lze využít tlačítko na levé straně přístroje. Kvalita nepříliš vysoká, často jsem musel hučet přímo do přístroje, pro běžné poznámky snad postačí. Přehráváním MP3 jsou Clie pověstné ani toto mu nevyhýbá. Ve výbavě proto najdete stereosluchátka s dálkovým ovládáním a zadrátovaný soft pro přehrávání formátů MP3 a ATRAC. Vzhledem k tomu jak je mašina vybavena, čekal jsem málem i pár vestavěných reproduktorů, řekněme tak 2x5W? No nestalo se, patrně na ně nezbylo skrz samé konektory místo... Konec vtipkování, blíží se kapitola spotřeba.
Spotřeba
Uhmmm. Počítám že nikdo nečekal zázračné výkony. Ostatně spousta indicií tomu celou dobu napovídala – blesk, podezřele festovní dvířka pro výměnu baterií a další. Výrobce se sice může ohánět čím chce, deset dní výdrže podle manuálu sem, deset dní tam, nejlepší je ale praktický test. Protože však každý využívá PDA nějak jinak, pokusil jsem se nasimulovat pokud možno běžný provoz – podle potřeby si pak přitlačte nebo uberte sami. IR zapnutá, bluetooth vypnutý, podsvícení displeje zapnuté.
Nabil jsem baterky na plné pecky, udělal tři fotky (jednu s bleskem), dva zvukové záznamy a nechal to tiše dodělávat. Dostal jsem se těsně pod hranici čtyř hodin a to je slabé, velmi slabé. Ovšem to ještě není všechno – zhruba tři čtvrtě hodiny po startu testu mi strojek suše oznámil, že bleskem už fotit tak nějak nebudu a po další cca půlhodině odmítl vypustit ptáčka i bez blesku. Počítám, že zapnutý bluetooth (popřípadě WiFi) a nějaká ta přehraná MP3, dokážou vyhnat spotřebu až do závratných výšin a postavit před vás nákup další náhradní baterie jako hotovou věc. Výdrž baterek hodnotím jednoznačně jako neuspokojivou.
