SONY Clié PEG-SJ33 - Zajímavá buchtička bez šodó v ledasjaké kapse
12.5.2003, Tomáš Bobek, recenze
Boubelka, veselá prdelatá baculka. Určitě ne žádná Julia Roberts, která vás stejně jen využije a odhodí, ale také ne obecní ošklivka, kterou byste ani za boha nevzali do kina nebo na večeři. Jo, řeč je stále o SONY Clié PEG-SJ33, co má trochu teenagerovský vzhled v podobě mírně ulítlého krytu displeje a který jí zároveň dodává ony buchtičkózně zaoblené rubensovské tvary i nějaký ten gram nadváhy. Ty ovšem kryjí vcelku zajímavý hardware střední třídy a takovýto kompletek si už zaslouží vlastní recenzi.
Kapitoly článku:
- SONY Clié PEG-SJ33 - Zajímavá buchtička bez šodó v ledasjaké kapse
- Pohled ze všech stran, Multimédia a Spotřeba
- Co bylo v krabici, Specifikace a Rozsudek
Čas pro podrobný pohled na boubelku ze všech stran
Začneme vrchní stranou klijandy. Zde je již zmiňovaný kloub krytu displeje a pod ním už je samotný transreflexivní displej. Hi-res 320x320 bodů (tedy ne ultrasoňáckých 320x480) s klasickou graffiti ploškou a 65536 barvami. K displeji nemám připomínek, v poslední době je jejich kvalita u téměř všech palmů konečně velmi vysoká a těžko se na nich co kritizuje. Důležitou roli hraje jejich energetická náročnost, schopnost pracovat v různých světelných podmínkách a podání barev. Osobně mám pocit, že bílá je u tohoto konkrétního modelu trošičku ujetá do modra, ale nikterak dramaticky. Spotřebě se budu věnovat ve zvláštní kapitole (nyní jen poznamenám, že je velmi sympatická) a co se týče světelných podmínek – mým zvykem je vypínat podsvícení jen na přímém slunci (při použité technologii displej vykazuje na slunci velmi dobré zobrazení) a jinak displej “vyhulit” téměř na plno a pak vidím vždy a všechno. Jak jsem již uvedl, tento displej dokáže prosvítit i jeho poloprůhledný kryt a to je příjemné.
Pod displejem a střízlivou graffiti ploškou najdeme řadu hardwarových tlačítek. Ta jsou pro mne u každé recenze zdrojem napětí a zábavy, protře jak už je u Sony zvykem, dokážou je vyrobit pokaždé jinak a pokaždé je více či mnohem více pohnojí. Nejinak je tomu u tohoto modelu. Hw tlačítka jsou sice hezky zapuštěná v miskovitých prohloubeninkách a mají solidní chod, ale jsou velmi malá a nemusíte mít nikterak paličkoidní prsty, aby se vám špatně mačkala. Tlačítka Up/Down, ta ergonomická pohroma téměř každého Clié, jsou tentokrát opět uspořádaná do kruhu a nevypadají, že by se po prvním polechtání rozpadla, nicméně jejich mačkání není opět žádná velká sláva, zvláště s Down jsem měl problémy. Nebylo to teď tak drastické, jako u jiných modelů, dokonce bych to označil za vlažný pokrok, nicméně výhra to rozhodně není. Malá náplast - uprostřed tlačítek Up/Down se skrývá sympatická ledčička. Svítí-li zeleně je přístroj zapnutý, oranžová hlásí dobíjení aku a blikající oranžová slouží jako tichý alarm. Povšimněte si, že ledka částečně prosvěcuje i šipky tlačítek Up/Down. Bohužel dost nerovnoměrně, což opět svým způsobem svědčí o kvalitě dílenského zpracování…
Levý bok přístroje tvoří shora dolů jog dial a tlačítko back. K jogu mám tentokrát výhradu – je menší a hůř se mi zamačkával. Ne nijak zvlášť dramaticky špatně, ale určitá míra nepohodlí tam byla, škoda. Za jogem je kombinované tlačítko power/hold. Ano, to je přesně ta kombinace, kterou jsem dával obřímu Clié NZ90 za vzor. Jednoduchý a účelný přepínač buďto Clié vypne a zapne (dá se s tím po kratším tréninku poměrně snadno vyrobit i hard reset nebo přepnutí podsvícení displeje – pravá krajní poloha po puštění odskakuje zpět na střed). Druhou variantou je zašoupnutí jezdce do levé polohy hold, při které zhasne displej a zablokují se veškerá tlačítka – vhodné pro úsporné přehrávání MP3. Velmi dobře, účelně a elegantně vyřešeno. Konzervativec by možná čekal tlačítko power vpravo nahoře, ale jenom si to představte – zatímco levá ruka pevně drží šasi, palec lehce zapíná stroj a mezitím pravá odklápí víko a tasí stylus. Lépe už to snad nejde. Hodnotím za jedna. Pod tlačítkem jsou dvířka bateriového prostoru, jištěná šroubkem - ano i tento model má výměnné baterie, více v kapitole o spotřebě.
Pravá strana přístroje je prostá ovládacích prvků, na obvyklém rohovém místě se skrývá šachta pro stylus, a vedle ní je očko pro protažení poutka. Zajímavější je horní strana, kde na levé straně najdeme šachtu pro Memory Stick + ledku a na pravé IrDA port. A uprostřed je skutečně velmi dobře umístěný konektor sluchátek – pokud posloucháte MP3 s klijandou místěnou kapse u košile/saka, nemůžete než neocenit. Při poslechu z Clié položeného na stole to není příliš na překážku. Umístění tohoto konektoru podobně jako dalších ovládacích prvků hodnotím velmi příznivě.
Dolní a spodní strana přístroje neskrývají žádná výrazná překvapení – vše je tak jak by člověk čekal, žádný ergonomický rébus. Dole je klasický Sony konektor, na spodní straně mašinky zaujme snad jen nevšední průměr resetovacího otvoru. Do tohoto kráteru totiž nemusíte šťouchat rozšroubovaným stylusem, ale můžete jej tam šoupnout bez rozpaků celý. Nevšední, nicméně praktické. To že došlo k úspěšné penetraci a následnému resetu navíc signalizuje diskrétní mrknutí alarmové ledky. Jeden si logicky pokládá otázku, proč tu takováto příjemná samozřejmost nebyla už dávno.
Zvuky, ruchy a multimédia vůbec
Ječet tahle ženská samozřejmě umí. Jednak je to již zmiňovaná možnost přehrávky MP3, která snad u značky Sony překvapí už jen málokoho, navíc je zde příjemná možnost přehrávky polyfonních zvuků a alarmů, ty jsou dnes prostě in. Zdá se, že tato funkce u Clií působí jako takové mikrozávažíčko na misce cenových vah – pokud je dostupná, není to lowend. Tak nějak to platí i v tomto případě. Pokud jsem řekl multimédia, platí to i pro přehrávku videí – experimentovat můžete například s přibaleným Kinoma playerem a Producerem, kvalitní displej a 66 MHz procesor tu rozhodně najdou uplatnění. Nečekejte tady přehrávání DivX, ale pár (i video-) záběrů z dovolené a oblíbených songů v MP3 tento strojek utáhne. Je to multimediálně málo nebo dost? Řekl bych, že tak někde na pomezí.
Spotřeba
To co mne vždy zajímá, je spotřeba. Můžete mít boží stroj, ale pokud je k němu potřebná kapesní elektrárna, můžete si jej dát tak leda do vitríny a ukazovat návštěvám. Jako pokaždé jsem proto ignoroval hrdé informace výrobce o spotřebě, naflákal do aku co se do něj vešlo a nechal s napolo podsvíceným displejem trápit. Musím říct, že mašinka předvedla velmi sympatický výkon v podobě devíti a čtvrt hodin provozu. Skutečně pěkný výsledek – když uvážím, že jsem zhruba před rokem recenzoval Clié T615, který má obdobné parametry, procesor jen s polovičním taktem a vydrželo to pouhé čtyři hodiny, je to velmi, velmi dobré. Zhruba v tomto okamžiku jsem začal výrobci věřit i informaci o tom, že buchtička může (samo že s vypnutým displejem) ládovat do sluchátek MP3 až po dobu deseti hodin, bravo.
A jak jsem již předeslal, i tato mašinka má “tajuplná” dvířka, vedoucí ke třinácté komnatě s aku. Slouží ne k výměně za chodu, to umí jen Clié NZ90, ale pokud se jednou jeho aku odeberou do křemíkového nebe, jde to i bez totální rozborky přístroje – té noční můry mnoha majitelů především Palmů řady V/Vx. Takhle to má několik Clié a kdybych mohl, dal bych to povinně do všech PDA.
Začneme vrchní stranou klijandy. Zde je již zmiňovaný kloub krytu displeje a pod ním už je samotný transreflexivní displej. Hi-res 320x320 bodů (tedy ne ultrasoňáckých 320x480) s klasickou graffiti ploškou a 65536 barvami. K displeji nemám připomínek, v poslední době je jejich kvalita u téměř všech palmů konečně velmi vysoká a těžko se na nich co kritizuje. Důležitou roli hraje jejich energetická náročnost, schopnost pracovat v různých světelných podmínkách a podání barev. Osobně mám pocit, že bílá je u tohoto konkrétního modelu trošičku ujetá do modra, ale nikterak dramaticky. Spotřebě se budu věnovat ve zvláštní kapitole (nyní jen poznamenám, že je velmi sympatická) a co se týče světelných podmínek – mým zvykem je vypínat podsvícení jen na přímém slunci (při použité technologii displej vykazuje na slunci velmi dobré zobrazení) a jinak displej “vyhulit” téměř na plno a pak vidím vždy a všechno. Jak jsem již uvedl, tento displej dokáže prosvítit i jeho poloprůhledný kryt a to je příjemné.
Pod displejem a střízlivou graffiti ploškou najdeme řadu hardwarových tlačítek. Ta jsou pro mne u každé recenze zdrojem napětí a zábavy, protře jak už je u Sony zvykem, dokážou je vyrobit pokaždé jinak a pokaždé je více či mnohem více pohnojí. Nejinak je tomu u tohoto modelu. Hw tlačítka jsou sice hezky zapuštěná v miskovitých prohloubeninkách a mají solidní chod, ale jsou velmi malá a nemusíte mít nikterak paličkoidní prsty, aby se vám špatně mačkala. Tlačítka Up/Down, ta ergonomická pohroma téměř každého Clié, jsou tentokrát opět uspořádaná do kruhu a nevypadají, že by se po prvním polechtání rozpadla, nicméně jejich mačkání není opět žádná velká sláva, zvláště s Down jsem měl problémy. Nebylo to teď tak drastické, jako u jiných modelů, dokonce bych to označil za vlažný pokrok, nicméně výhra to rozhodně není. Malá náplast - uprostřed tlačítek Up/Down se skrývá sympatická ledčička. Svítí-li zeleně je přístroj zapnutý, oranžová hlásí dobíjení aku a blikající oranžová slouží jako tichý alarm. Povšimněte si, že ledka částečně prosvěcuje i šipky tlačítek Up/Down. Bohužel dost nerovnoměrně, což opět svým způsobem svědčí o kvalitě dílenského zpracování…
Levý bok přístroje tvoří shora dolů jog dial a tlačítko back. K jogu mám tentokrát výhradu – je menší a hůř se mi zamačkával. Ne nijak zvlášť dramaticky špatně, ale určitá míra nepohodlí tam byla, škoda. Za jogem je kombinované tlačítko power/hold. Ano, to je přesně ta kombinace, kterou jsem dával obřímu Clié NZ90 za vzor. Jednoduchý a účelný přepínač buďto Clié vypne a zapne (dá se s tím po kratším tréninku poměrně snadno vyrobit i hard reset nebo přepnutí podsvícení displeje – pravá krajní poloha po puštění odskakuje zpět na střed). Druhou variantou je zašoupnutí jezdce do levé polohy hold, při které zhasne displej a zablokují se veškerá tlačítka – vhodné pro úsporné přehrávání MP3. Velmi dobře, účelně a elegantně vyřešeno. Konzervativec by možná čekal tlačítko power vpravo nahoře, ale jenom si to představte – zatímco levá ruka pevně drží šasi, palec lehce zapíná stroj a mezitím pravá odklápí víko a tasí stylus. Lépe už to snad nejde. Hodnotím za jedna. Pod tlačítkem jsou dvířka bateriového prostoru, jištěná šroubkem - ano i tento model má výměnné baterie, více v kapitole o spotřebě.
Pravá strana přístroje je prostá ovládacích prvků, na obvyklém rohovém místě se skrývá šachta pro stylus, a vedle ní je očko pro protažení poutka. Zajímavější je horní strana, kde na levé straně najdeme šachtu pro Memory Stick + ledku a na pravé IrDA port. A uprostřed je skutečně velmi dobře umístěný konektor sluchátek – pokud posloucháte MP3 s klijandou místěnou kapse u košile/saka, nemůžete než neocenit. Při poslechu z Clié položeného na stole to není příliš na překážku. Umístění tohoto konektoru podobně jako dalších ovládacích prvků hodnotím velmi příznivě.
Dolní a spodní strana přístroje neskrývají žádná výrazná překvapení – vše je tak jak by člověk čekal, žádný ergonomický rébus. Dole je klasický Sony konektor, na spodní straně mašinky zaujme snad jen nevšední průměr resetovacího otvoru. Do tohoto kráteru totiž nemusíte šťouchat rozšroubovaným stylusem, ale můžete jej tam šoupnout bez rozpaků celý. Nevšední, nicméně praktické. To že došlo k úspěšné penetraci a následnému resetu navíc signalizuje diskrétní mrknutí alarmové ledky. Jeden si logicky pokládá otázku, proč tu takováto příjemná samozřejmost nebyla už dávno.
Zvuky, ruchy a multimédia vůbec
Ječet tahle ženská samozřejmě umí. Jednak je to již zmiňovaná možnost přehrávky MP3, která snad u značky Sony překvapí už jen málokoho, navíc je zde příjemná možnost přehrávky polyfonních zvuků a alarmů, ty jsou dnes prostě in. Zdá se, že tato funkce u Clií působí jako takové mikrozávažíčko na misce cenových vah – pokud je dostupná, není to lowend. Tak nějak to platí i v tomto případě. Pokud jsem řekl multimédia, platí to i pro přehrávku videí – experimentovat můžete například s přibaleným Kinoma playerem a Producerem, kvalitní displej a 66 MHz procesor tu rozhodně najdou uplatnění. Nečekejte tady přehrávání DivX, ale pár (i video-) záběrů z dovolené a oblíbených songů v MP3 tento strojek utáhne. Je to multimediálně málo nebo dost? Řekl bych, že tak někde na pomezí.
Spotřeba
To co mne vždy zajímá, je spotřeba. Můžete mít boží stroj, ale pokud je k němu potřebná kapesní elektrárna, můžete si jej dát tak leda do vitríny a ukazovat návštěvám. Jako pokaždé jsem proto ignoroval hrdé informace výrobce o spotřebě, naflákal do aku co se do něj vešlo a nechal s napolo podsvíceným displejem trápit. Musím říct, že mašinka předvedla velmi sympatický výkon v podobě devíti a čtvrt hodin provozu. Skutečně pěkný výsledek – když uvážím, že jsem zhruba před rokem recenzoval Clié T615, který má obdobné parametry, procesor jen s polovičním taktem a vydrželo to pouhé čtyři hodiny, je to velmi, velmi dobré. Zhruba v tomto okamžiku jsem začal výrobci věřit i informaci o tom, že buchtička může (samo že s vypnutým displejem) ládovat do sluchátek MP3 až po dobu deseti hodin, bravo.
A jak jsem již předeslal, i tato mašinka má “tajuplná” dvířka, vedoucí ke třinácté komnatě s aku. Slouží ne k výměně za chodu, to umí jen Clié NZ90, ale pokud se jednou jeho aku odeberou do křemíkového nebe, jde to i bez totální rozborky přístroje – té noční můry mnoha majitelů především Palmů řady V/Vx. Takhle to má několik Clié a kdybych mohl, dal bych to povinně do všech PDA.
