Sony Clié PEG-TG50 - Slušná střední třída s klávesnicí a rozpačitým Graffiti
4.9.2003, Tomáš Bobek, recenze
TG50 je zajímavým strojem střední třídy s Palm OS5 a mnoha sympatickými technickými parametry. Ovšem i s jedním dilematem v podobě neobvykle řešené Graffiti plošky, která byla téměř úplně nahrazena podsvícenou klávesnicí. Existenci takového modelu mohu s mírnou nadsázkou označit jako evoluční hříčku SONY: „Když to vyjde tak fajn, když ne tak nás to nepoloží“.
Kapitoly článku:
- Sony Clié PEG-TG50 - Slušná střední třída s klávesnicí a rozpačitým Graffiti
- Co je na povrchu, Ovládací prvky, Displej a Spotřeba
- Klávesnice a „Virtuální Graffiti“
- Balení, Software, Specifikace a Hodnocení
Co je na povrchu, ovládací prvky, displej a spotřeba
“Ananas, bananas, Las Vegas“, čeká nás extra rychlá jízda po povrchu přístroje. Horní hrana zepředu skrývá plastový kloub víka s mírně skřípajícími závěsy, zleva pak zářivě modrá ledka Bluetooth vedle ní je zeleno-oranžová ledka „CHNG“ (zelená „on“, oranžová dobíjení a oranžová blikající je tichý alarm) a vedle ní je ďoura vestavěného mikrofonu, dobře.
Horní hrana při pohledu shora má audio konektor, MS slot s ledkou, opět duplicitní nádherně modrý zářič Bluetooth (ten si snad konstruktéři půjčili z nějakého menšího majáku) a IR port.
Levá strana skrývá shora tlačítko „rec“ adudiorekordéru (stlačit „rec“, stlačit „stop“), jog-dial + tlačítko back, oba s perfektním chodem a praktické šoupátko power/hold. Za ním jsou už jen dvířka bateriového prostoru, vypovídající o relativně snadné vyměnitelnosti li-pol akumulátoru. Jsem pokaždé rád, když si výrobce uvědomí, že na světe jsou i lidé co kupují nová PDA méně často, než je životní cyklus jejich akumulátorů. SONY v tomto ohledu vede na body. O něco horší je to však se spotřebou, kdy se mi povedlo přivést akumulátor na pokraj zoufalství za necelých čtyři a půl hodiny kontinuálního provozu, to je bohužel hrubý podprůměr.
Pravá dolní ani spodní strana neskrývají žádná větší překvapení. Napravo shora dolů je očko pro uchycení poutka a šachta stylu s tasením dolů. Stylus je opět tenké trojdílné nic, vedle kterého solidní americké klacky vypadají málem jako náhradní díly do ropovodu.
Na dolní straně přístroje je klasický konektor pro kolébku a na spodní pak standardní resetovaní otvor a hodně macatý reproduktor, na takové PDA až impozantních rozměrů, s relativně slušnou kvalitou reprodukovaných zvuků i jejich hlasitostí.
Zůstává nám horní strana. Té dominují dva prvky. Kvalitní a jasný TFT displej má rozlišení 320x320 a 65536 barev. Dobrá viditelnost za všech běžných podmínek i vcelku věrné podání barev, mírné problémy jsem zaznamenal jen při zapnutém podsvícení, které bylo nerovnoměrné na spodní straně displeje, nikoli však tragicky. Zaplať pánbůh že už jsou pryč časy, kdy jsme se v recenzích dohadovali o tom, jak je který displej dobře vidět, zda je červená skutečně červená a jestli třeba ostatní barvy nejsou trochu vyprané. Druhou výraznou část horní strany přístroje tvoří klávesnice, která si zaslouží samostatnou kapitolu.
“Ananas, bananas, Las Vegas“, čeká nás extra rychlá jízda po povrchu přístroje. Horní hrana zepředu skrývá plastový kloub víka s mírně skřípajícími závěsy, zleva pak zářivě modrá ledka Bluetooth vedle ní je zeleno-oranžová ledka „CHNG“ (zelená „on“, oranžová dobíjení a oranžová blikající je tichý alarm) a vedle ní je ďoura vestavěného mikrofonu, dobře.
Horní hrana při pohledu shora má audio konektor, MS slot s ledkou, opět duplicitní nádherně modrý zářič Bluetooth (ten si snad konstruktéři půjčili z nějakého menšího majáku) a IR port.
Levá strana skrývá shora tlačítko „rec“ adudiorekordéru (stlačit „rec“, stlačit „stop“), jog-dial + tlačítko back, oba s perfektním chodem a praktické šoupátko power/hold. Za ním jsou už jen dvířka bateriového prostoru, vypovídající o relativně snadné vyměnitelnosti li-pol akumulátoru. Jsem pokaždé rád, když si výrobce uvědomí, že na světe jsou i lidé co kupují nová PDA méně často, než je životní cyklus jejich akumulátorů. SONY v tomto ohledu vede na body. O něco horší je to však se spotřebou, kdy se mi povedlo přivést akumulátor na pokraj zoufalství za necelých čtyři a půl hodiny kontinuálního provozu, to je bohužel hrubý podprůměr.
Pravá dolní ani spodní strana neskrývají žádná větší překvapení. Napravo shora dolů je očko pro uchycení poutka a šachta stylu s tasením dolů. Stylus je opět tenké trojdílné nic, vedle kterého solidní americké klacky vypadají málem jako náhradní díly do ropovodu.
Na dolní straně přístroje je klasický konektor pro kolébku a na spodní pak standardní resetovaní otvor a hodně macatý reproduktor, na takové PDA až impozantních rozměrů, s relativně slušnou kvalitou reprodukovaných zvuků i jejich hlasitostí.
Zůstává nám horní strana. Té dominují dva prvky. Kvalitní a jasný TFT displej má rozlišení 320x320 a 65536 barev. Dobrá viditelnost za všech běžných podmínek i vcelku věrné podání barev, mírné problémy jsem zaznamenal jen při zapnutém podsvícení, které bylo nerovnoměrné na spodní straně displeje, nikoli však tragicky. Zaplať pánbůh že už jsou pryč časy, kdy jsme se v recenzích dohadovali o tom, jak je který displej dobře vidět, zda je červená skutečně červená a jestli třeba ostatní barvy nejsou trochu vyprané. Druhou výraznou část horní strany přístroje tvoří klávesnice, která si zaslouží samostatnou kapitolu.
